Celkem 18 únosů, z toho 11 úspěšných. (Nejdramatičtější únos československého letadla, kdy byl zastřelen pilot, na letiště Weiden v tehdejší NSR, 8. června 1972), Autor: [object Object]
Toho úterního dubnového rána před 50 lety bylo zataženo, pro piloty letadel žádný med. Už na startu bylo jasné, že kvůli špatnému počasí bude linka 438 Praha – Mariánské Lázně odkloněna do Karlových Varů. Jinak na startu vypadalo vše normálně. Aspoň podle toho, jak dramatický let dva dny poté vylíčil reportér Rudého práva Jiří Hečko.
Podle něj tou dobou létání „u nás už dávno přestalo být výsadou horních deseti tisíc“, na palubě byl jen pracující lid, „žádný mahárádža ani fabrikant“. Jako poslední k letištnímu autobusu dorazili dvacátníci Karel Doležel a Antonín Lerch, „udýchaní, neupravení, jednomu vlají dlouhé, neupravené a ne právě čisté vlasy, druhý si nese karton budvaru“. Komunistický tisk je vylíčil jako recidivisty a gangstery, kteří neváhali vraždit. Skutečnost ale nejspíš byla o něco složitější. Únosy letadel byly jedním ze zoufalých způsobů, jak se z Československa, na počátku sedmdesátých let za nejtužší normalizace, dostat za železnou oponu. Některé dřívější pokusy dopadly pro únosce úspěšně. Do Německa doletěli i Doležel s Lerchem, ale nejspíš za úplně jiných okolností, než plánovali.
Let zajišťovala menší společnost Slov-Air s vrtulovým turboletem pro dvacítku pasažérů. Kokpit v něm nebyl oddělen od prostoru pro cestující, kontrolní rentgenové rámy se na letištích ještě nepoužívaly. Doležel a Lerch do letadla propašovali tři pistole a před cílem ho ovládli.
„Jsme přepadeni. Střílí se na palubě!“
„438, opakujte!“
„Na palubě se střílí, nevím, co se bude dít… Žádáme na Stuttgart. Máme pistoli v zádech.“
Tak vypadal podle Rudého práva záznam konverzace kapitána letadla s dispečinkem. Starší z únosců Karel Doležel předtím postřelil druhého pilota do ramene – žádný z pramenů neuvádí, zda šlo o výhrůžný záměr, nebo nehodu – a kapitána přiměl letět dál na západ. Piloti byli po dřívějších únosech instruováni zbytečně neriskovat. Kapitán tak s dispečery vyjednal jinak nemyslitelné překročení hranic a Doležela přesvědčil, že kvůli nedostatku paliva a zranění druhého pilota bude rozumnější přistát v bližším Norimberku. Postřelený pilot skončil v tamní nemocnici, Doležel s Lerchem se vzdali policii a kapitán se vrátil se všemi ostatními cestujícími ještě téhož odpoledne stejným letadlem do Prahy.
Německý soud poslal Doležela a Lercha na sedm let do vězení, poté oba dostali v zemi azyl. „O odsouzení pachatelů se českoslovenští občané zpravidla nedozvěděli, naopak režimní propaganda tvrdila, že vrazi jsou přijímáni s otevřenou náručí,“ podotýká historik Ivo Pejčoch v článku na stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů, kde případ z roku 1972 i další podobné shrnuje. Z totalitního Československa podle něj uteklo různými cestami celkem na dvě stě tisíc lidí, z toho pokusů o únos letadel bylo 18, 11 z nich úspěšných. Akce Doležela a Lercha mohla být inspirací pro nejznámější z těchto akcí dva měsíce poté, která se pak v překroucené verzi objevila v seriálu 30 případů majora Zemana. I při tomto únosu se střílelo, pilot letadla však nepřežil a střelec se v německém vězení po půl roce oběsil.
