Byl vydán rozkaz zadržet únosce všemi prostředky. I za cenu případného masakru rukojmí. Ve hře bylo také použití uspávacího plynu. (Rozstřílený autobus)
Zpoza drátů železné opony se z Československa podobně jako ostatních komunistických států prchalo všemožnými způsoby. Nejčastěji se lidé nevrátili zpět ze zahraniční cesty či dovolené, pokud jim bylo umožněno vycestovat na Západ nebo do Jugoslávie, což nebylo vůbec samozřejmostí. Jindy ale pokusy o útěk připomínaly akční film: třeba na vlastnoručně postaveném rogalu, na němž v osmdesátých letech s tříletým synem na zádech přeletěl státní hranice s Rakouskem Josef Hlavatý. Nebo po drátech vysokého napětí na podomácku vyrobené sedačce, na níž v roce 1986 přeručkovali státní hranici na jižní Moravě Robert Ospald s kamarádem Zdeňkem Pohlem.
Docházelo ale také k ozbrojeným akcím často spojeným s braním rukojmí. Šlo hlavně o únosy dopravních letadel – od šedesátých let až do pádu komunismu se stalo 18 takových případů a v 11 z nich se únoscům skutečně podařilo posádku přimět, aby změnila kurz a doletěla na některé ze západních letišť. A unesen byl také autobus se školním výletem. K této události došlo 23. května 1978.
Únosci, bratři Robert a Milan Barešovi a jejich bratranec Václav Bareš, měli dlouhodobější problémy se zákonem a touha vyhnout se možnému stíhání byla nejspíše jednou z motivací pokusu o útěk. V den únosu mladíci – všem tehdy bylo něco málo přes 20 let – vykradli hájenku na Rakovnicku, kde si opatřili kulovnici a pušky. Poté se přesunuli k Jesenické přehradě na Chebsku, kde si počkali na autobus se skupinou studentů ze třetího ročníku gymnázia z Říčan, kteří byli na cestě do tehdejší NDR a u přehrady měli přespat. Jen co se vzdálili z autobusu vyučující, aby domluvili nocleh, vnikli Barešovi dovnitř a přinutili řidiče Jana Nováka odjet směrem k hranici se západním Německem v Pomezí nad Ohří; již předtím sdělili svůj požadavek na volný průjezd. Při varovné střelbě jedním z únosců došlo ke zranění studentky, kterou poté propustili z autobusu ven. Vystoupit nakonec nechali i zbytek třídy – bylo jim slíbeno tehdejším ministrem vnitra Jaromírem Obzinou, že pokud tak učiní, budou moci hranicí do Německa projet.
Jak se záhy ukázalo, bezpečnostní složky splnit něco takového v žádném případě nehodlaly. Kousek za celnicí autobus zastavil pás s hřeby natažený přes silnici, průjezd navíc blokoval obrněný transportér. Následně vypukla střelba. Už se asi nikdy přesně nedozvíme, zda ji zahájili únosci, nebo pohraničníci. Ti nicméně začali pálit s obrovskou razancí, podle historika Martina Pulce zasáhlo autobus kolem tisícovky střel. Po palbě zůstali dva mrtví – řidič Jan Novák a Milan Bareš. Dva únosce, kteří palbu přežili, soud později odsoudil k vysokým trestům, Václava Bareše k 25 letům vězení, Roberta Bareše k trestu smrti. V roce 1992 byl trest Václavu Barešovi zkrácen a z vězení byl propuštěn. Žalobě čelil i tehdejší velitel Pohraniční stráže František Šádek, který dal příkaz k zadržení únosců všemi prostředky. Soud kvůli nevyjasnění smrti řidiče Nováka nebyl do dnešních dnů uzavřen.
