Fronta jako symbol doby. Na banány, maso, toaletní papír, pračku – nebo otevření Paláce kultury., Autor: [object Object]
Je čtvrtek 2. dubna 1981, deset hodin dopoledne. K nově dokončené obří stavbě na hraně pražské Pankrácké pláně přijíždějí šestsettrojky s pohlaváry komunistické vlády i strany a špičkami hlavního města, pozvání dostali také diplomaté ze spřátelených zemí i sami stavaři. U mikrofonu se střídají tehdejší mocní – generální tajemník ÚV KSČ a prezident Gustáv Husák, premiér Lubomír Štrougal či pražský primátor Zdeněk Zuska. Příležitost dostávají i národní umělci, třeba herečka Jiřina Petrovická. Padají slova o „perle socialistické vlasti“, dokladu umu našich dělníků i techniků, o kulturním stánku „takové krásy, jakých je jen málo v Evropě i na celém světě“. Také o tom, že každá doba vztyčila nad Prahou své dominanty a vítězná dělnická třída vytvořila díla neméně významná, třeba pražské metro – a nyní Palác kultury.
Výstavba megalomanské budovy, dnes Kongresového centra, se sedmdesáti sály a salonky, z nich největší pojme 2800 diváků, s kilometry chodeb, v nichž není problém zabloudit, s gigantickou strojovnou vzduchotechniky a megavýkonnou plynovou kotelnou byla zahájena o pět let dříve. Právě pro svou naddimenzovanost – jde o nejobjemnější budovu v centru Prahy – se jí záhy dostalo kromě zkráceného označení „Pakul“ také přízvisek jako „Moby Dick“, „Husákova stodola“ nebo „Lidojem“. V nejhlubších normalizačních časech představovala hlavně symbolický vzkaz: pohledově čelila Pražskému hradu, a ač v názvu nesla slovo kultura, sloužit měla především stranickým sjezdům a politickým akcím. Ostatně už za pár dní po slavnostním přestřižení pásky se tady konal XVI. sjezd KSČ.
Návrhy na zástavbu pankrácké hrany nad Nuselským údolím padaly již od dvacátých let 20. století. Většinou byly spojovány s myšlenkou na most, jenž by spojoval centrum města s jižními předměstími. (Nuselský most byl nakonec uveden do provozu v dubnu 1973, o rok později jeho tubusem začalo jezdit metro.) Rozsáhlá parcela mohla sloužit i bytové zástavbě, za protektorátu sem architekti projektovali pompézní panteony, po válce se uvažovalo o budově, kam se přesunou přírodovědné sbírky Národního muzea. Vzniknout tu měla také Vysoká škola stranická, ovšem nejrealističtěji se jevil v šedesátých letech soubor budov, který by sloužil akademické a vědecké obci. I tyto plány však byly odsunuty a místo nich zde vyrostl Palác kultury.
Už před listopadem v něm koncert odehrál v roce 1984 Elton John a konaly se zde Rockfesty. Ani porevoluční příval zahraničních hudebních hvězd, zasedání MMF a Světové banky v roce 2000 nebo o dva roky později jednání NATO však budovu nepřenesly do dnešních časů: je energeticky náročná, její využití je problematické a potýká se s obřím dluhem. Říká se, že na nové budovy si lidé musí zvyknout a že to může trvat i desítky let. Uvidíme, zda stigma „Husákovy stodoly“ pomůže proměnit magistrátní očkovací centrum, které se tu nyní otevřelo.
