HISTORIE..CZ
90. léta

Havel v Bratislavě: Bůh se na nás dívá

14. 3. 1991

Na historické křižovatce. (Ochranka se snaží dostat Václava Havla do bezpečí, náměstí SNP, Bratislava), Autor: [object Object]

Je 14. března 1991, krátce po poledni. Na Bratislavský hrad přijíždí československý prezident Václav Havel. Program má nabitý: dopoledne se setkal s generály a důstojníky Východního vojenského okruhu na jejich velitelství v Trenčíně, v Bratislavě pak na Hradě jedná nejprve s ekonomickými ministry a poté s původním studentským stávkovým výborem z listopadu 1989 a se zástupci studentského parlamentu a časopisu Echo, který pár dní předtím uveřejnil článek o hrozbě „Mečiarova puče“. Debatují o politické situaci na Slovensku, které se, slovy Václava Havla, ocitlo „na historické křižovatce“.

Situace je opravdu vyhrocená: Československo, přesněji Česká a Slovenská Federativní Republika, totiž už delší dobu praská ve švech. Od pádu komunismu v listopadu 1989 roste na Slovensku volání po odtržení a úplné samostatnosti. Čechům, potažmo Václavu Havlovi, je vyčítáno, že Slovensko připravili po roce 1989 o zbrojní průmysl a uvrhli tak zemi do ekonomické krize a nezaměstnanosti. V zemi roste kult nové politické hvězdy, premiéra Vladimíra Mečiara, který je národovci vydáván za neúnavného bojovníka za pošlapávaná slovenská práva. Slovenská veřejnost je bombardována množstvím dezinformací, lidem jsou například rozdávány letáky o sionistickém spiknutí a plánu „desítek tisíc Židů zaplavit s českou pomocí Slovensko“. Proti těmto hrozbám, říkají nacionalisté, je pouze jediná obrana: dát Praze sbohem a vyhlásit svrchovanost – stejně jako to 14. března 1939 udělal Tiso a stvořil Slovenský stát.

V Bratislavě se na výročí tohoto dne zatím houfují první hloučky dvou manifestací. Tu na nábřeží Dunaje uspořádala hnutí na podporu federace a Václava Havla a vévodí jí hesla jako „lidskost“, „snášenlivost“, „slušnost“. Ta druhá se odehrává v centru Bratislavy na náměstí SNP a hlavním organizátorem je Slovenská národní jednota. Náměstí je oblepené výzvami a podpisovými archy na ukončení „nadvlády Čechů“. Rozdává se tu fašistický týdeník Slovák, davem procházejí muži v kožených kabátech i v gardistických uniformách. Jsou slyšet výkřiky jako „Čechy oběsit“. „Dost bylo Havla!“, „Ať žije Tiso!“ skandují lidé.

Když se prezident Havel vydává pěšky s doprovodem kolem páté hodiny nejprve na demonstraci na nábřeží Dunaje a poté na náměstí SNP, vezmou nacionalisté jeho přítomnost jako provokaci. Rozzuření demonstranti mu nadávají a plivají na něj a čím dál vzteklejší dav hrozí opravdovým fyzickým útokem. Ochranka prezidenta zázrakem ubrání a naloží jej do auta, kterému se podaří z místa odjet. Ostatním autům doprovodu dav uzavře cestu: buší do nich, demoluje je, snaží se je rozhoupat a převrátit. Nakonec se ale podaří odjet všem bez zranění.

Večer prezident Havel pronáší projev před Bratislavským hradem z policejního auta: Slováky žádá, aby o svém budoucím osudu rozhodli právním a spořádaným způsobem: „Bůh se na nás dívá a já doufám, že ho nebudeme muset prosit za několik let o odpuštění.“

Společný stát Čechů a Slováků se ten den nezadržitelně přiblížil ke svému konci. Do rozdělení zbývalo 20 měsíců.