Naší povinností je říkat Rusům do očí pravdu

Jaký ohlas mělo v Řeporyjích vaše nedávné vystoupení v ruské televizi?

Čeho jste se obával?

Nesledujou moje pořady na internetu, vůbec je to nezajímá. Je zajímají barevný kontejnery, chytání sprejerů, zimní údržba, chodníky. Proto jsem se bál, že moje válka s Rusáky tady narazí a řeknou mi, ať toho nechám. A hele, ani jeden člověk mi neřekl: „Děláš nám ostudu.“ Jediný, co jsem slyšel, bylo: „Máš dvě děti, dej na sebe pozor, vole.“ Jinak mi nikdo neřekl půl slova. Líbí se jim, že jsme se postavili Rusákům.

Co se jim na tom líbí?

Že si nenecháme kecat do pomníku vlasovcům, který chystáme. Že jsem řekl: „Ne, my si to tady rozhodneme sami.“ Volají sem místní lidi, kteří mají od rodičů vzpomínku na vlasovce, a pláčou. Těm se to líbí.

Nevadí jim, že to celé od vás vypadalo jako provokace?

Tak to vidíte vy, oni ale nemají ten předsudek. Pro vás to je částečně mediální hra, tak to ale nebylo.

Jak vznikl nápad na pomník vlasovcům?

Při psaní článku do řeporyjského Echa jsem zjistil, že máme chyby na pamětní desce obětí holokaustu. Hrozně mě to naštvalo a rozhodl jsem se, že vyndáme půl milionu a necháme to opravit plus opravíme prvorepublikového lva. Tu aktivitu jsem ukazoval na Facebooku, kde ji viděl historik Pavel Žáček. A když viděl, jak jsem se rozjel, navrhl mi připomenout vlasovce. Tak říkám, jo, máš pravdu, to bysme měli. A všichni tady přikývli: jo, to je v pohodě. Mně ten nápad přišel úplně v pořádku, a začali jsme to před půl rokem připravovat.

Co se dělo v Řeporyjích na konci války?

Válka tu byla celkem v pohodě, jestli to takhle můžu říct. Máme z ní jenom dvacet sedm obětí. Během Pražského povstání to pak bylo mnohem horší. Šestého května začali esesáci vraždit civilisty kousek od nás na Barrandově. Vypukl tady hrozný strach. Chlapi sice měli zbraně, ale museli být na pozicích, mimo domov. Řešilo se, kam schovat ženské a děti, a tady v té hrůze sem přijelo čtyřicet tanků druhýho pluku první divize vlasova. Ubytovali se tady a Buňačenko si zřídil štáb v lékárně. Odtud pak rozhodli o pomoci vnitřní Praze.

V Řeporyjích se díky tomu nebojovalo?

Ne. Vlasovci sem přinesli obrovskou úlevu.

 Jak bude ten pomník vypadat?

Skromný pomníček. Zkusím ty Rusáky zaskočit, aby tady neopruzovali. Uděláme to rychle, svižně. Já pak budu dělat velký odhalování. Určen bude třem stům obětí, který padly při obraně Prahy.

Předminulý týden jste k tématu mluvil v ruské televizi. Jak k rozhovoru došlo?

Od chvíle, kdy jsem zveřejnil dopis Putinovi, jsem absolvoval ruské mediální kolečko. Během sedmdesáti dvou hodin sem přijelo šest televizních štábů z Ruska. Některý přijely opakovaně, jiný sem posílají externisty, některý posílají otázky přes WhatsApp. Jeden ruský štáb přiletěl z Rigy na patnáct minut, na otočku. Nelíbilo se jim, co poslala jejich pražská externistka, tak poslali na MNV Řeporyje z Rigy štáb.

Co se přiletěli zeptat?

Jestli mám odvahu na sebe vzít tu zodpovědnost změnit rozhodnutí norimberského tribunálu. A já, protože jsem chytrý a jsem původní profesí novinář, jsem vůbec nevěděl, o čem mluví, takže jsem z té odpovědi utekl. Veselovský by to nesežral, ale ten by mi taky nelhal. Řekl jsem té ruské frajerce, že je mi jedno, co bylo u norimberskýho tribunálu. Že my řešíme, co se na konci války stalo tady v Řeporyjích.

Nepřiletěli si vás prostě jenom natočit? Protože jakou jinou logiku ta cesta na otočku dává?

Já se domnívám, že v tom Rusku to mělo zásah na sítích, takže chtěli tu věc dál hrát. Chtěli si mě natočit, ale taky mě s tím chtěli napřímo konfrontovat. Proto sem poslali regulérní televizní štáb. Jestli to zneužili propagandisticky, nevím, tak chytrej nejsem. Evidentně tam ale to téma zarezonovalo. Připadalo jim asi strašně důležitý, že tady někdo chce postavit pomník vlasovcům.

Jak k vystoupení na kanálu Rossia 1 došlo?

Prostě mi zavolal někdo další, jestli bych vystoupil večer živě v ruské televizi. Já jsem nechtěl, protože jsem během čtyř dnů spal asi tři hodiny a potřebuju řešit lokální problémy. Nakonec jsem ale řekl ano, vystoupím živě v ruské televizi, bylo mi jedno v jaké. Řekli mi, že pronajmou velké studio v Praze, aby měli telemost. Na to jsem jim řekl, že ne – budeme v Řeporyjích, já tady mám operační štáb, mapy a vy jste agenti GRU. Dělal jsem si z nich srandu. Budeme vysílat z řeporyjského MNV, nebo nebudeme vysílat. Tak sem přijeli.

Zvažoval jste možnost, že s nimi nebudete mluvit?

Ne, protože já ve své exhibici, kterou vidíte, přijmu každého novináře. Do p*dele nepošlu ani ty zku*vený Parlamentní listy, ty zm*dy, řeknu jim, co budu chtít, třeba že pochčiju Okamurovi hrob. Prostě se dohodnu s každým, nikoho neodmítnu, ani ruskou televizi.

To zní až moc jednoduše. Musel jste mít důvod, proč s nimi mluvit.

Protože nikdy neodmítám novináře, ani kdyby přijeli z televize, která vraždí děti.

Ale proč?

Protože jsem taky novinář, jsem vstřícný k médiím, i k těm sovětským. Já jsem přišel ze showbyznysu a chci bejt v televizi, chci bejt slavnej. Zadruhé: opravdu mě rajcuje, když sem přijede šestej ruskej televizní štáb, klade mi debilní otázky a já si z nich můžu dělat srandu. Zatřetí: jsem rád, že můj názor někoho zajímá, a nepřijde mi zvláštní být živě v televizi.

Říkal jste, že jste nevěděl, kam mluvíte. Vy jste se nezeptal?

Vy byste se zeptal. Mně to bylo jedno, tak jednoduché to bylo. Měl jsem za sebou šestou ruskou televizi a každá se chovala stejně. Tady nebyla žádná nezávislá Kasparovova televize, zatím. Před tou debatou jsem se viděl v hlavních zprávách na Russia 24 v pětiminutové reportáži. Už jsem se teda nechtěl ptát, jaká prolhaná televize přijede tentokrát. Stál tady pán s mobilem a natáčel. Že se něco děje, jsem zjistil ve chvíli, kdy jsem dostal sluchátka a oni mi tam pustili zvuk ze studia.

To vypadá dost naivně.

No, možná vypadá. Kdybych věděl, kam mluvím, tak bych se líp připravil. Možná bych za sebe pověsil ukrajinskou vlajku.

Proč je chcete provokovat?

Protože mě to svým způsobem vzrušuje.

Co vás na tom vzrušuje?

Asi že můžu. Půl roku jsem dělal pro Soukupa, ale nikdy jsem nezažil, aby televize někomu dávala do huby úplně lži. To mi přišlo absurdní, tak jsem na tu jejich hru tak trochu přistoupil. Ano, bylo to naivní, říkám povinně, ale mně to bylo úplně jedno. Byla to jedna velká hra pro mě, abych se tady nezbláznil, na tom národním výboře.

Proč byste se měl zbláznit?

Já jsem přišel jako novinář volený z opozice s Pirátama na úřad, kterej byl rozkradenej. Hrozil jsem forenzním auditem, ten jsem ale nikdy neudělal, protože příchodem sem se změníte z novináře na ochránce toho úřadu. A abych se tady z té práce, kde jsem skoro nonstop, nezbláznil, tak to beru jako jednu velkou hru. Jsem uvolněnej, jsem nad věcí, mám výborné místostarosty, hodně se nám daří.

To je v pořádku. Mě jenom zajímá, do jaké míry přemýšlíte o možných důsledcích téhle hry s Ruskem.

Druhej den jsem zvažoval, jestli to není nebezpečný, třeba pro moji rodinu. Přemejšlel jsem, jestli mi někdo nemůže hodit zápalnou lahev do obýváku. Já ale nechci to, co jsem viděl u Koláře (starosta Prahy 6, usiluje o přestěhování sochy maršála Koněva – pozn. red.) – tu policejní ochranku. Já jsem se jenom trochu začal bát o svoje okolí, o svoje zastupitele. Další důsledky – třeba mezinárodní – mi byly úplně ukradený.

Na co jste přišel? Hrozí vám něco?

Nějaký magor tady v Praze, nějaký Rusák, kterého to naštve, by sem mohl hodit zápalnou flašku. Úřad není vůbec chráněnej, ta kamera u vchodu je vypnutá, my jsme se shodli, že nebudeme lidi natáčet. Všechny kamery v Řeporyjích jsou falešné, já nesnáším Velkýho bratra. Teď si ho ale budu muset pořídit kvůli tomu památníku.

Ovlivňuje tohle nebezpečí plány na památník vlasovcům?

Mohl jsem to celé zastavit 1. den, 2. den, 3. den, ale nezastavil jsem to. Řekl jsem si, že se nepodělám. Ale to víte, že se bojím, ježíšmarjá! Myslíte si, že jsem nějakej hrdina? Ani náhodou! Ale nebudu jim ukazovat strach.

Jaký máte ze zmíněného vystoupení v ruské televizi pocit?

Jsem na sebe pyšnej, mám dobrý ohlas v médiích. Myslím, že jsem si získal sympatie lidí, který mě neměli rádi. Myslím si, že jsem si pomohl, co se týče mé další politické kariéry.

Co na tom podle vás lidi nejvíc oceňují?

Že jsem to Rusákům vytmavil. Jako populista jsem nadšenej.

Někteří znalci Ruska si myslí, že jste posloužil tamní propagandě. Nesehrál jste roli užitečnýho idiota?

Ježíšmarjá, celej rozhovor se kolem toho točíme. Pane Bože!

Nemáte podobné pochybnosti?

Mám pochybnosti, mám pochybnosti, mám pochybnosti… Čím víc podobných komentářů je, byť jsou často na proruských webech, tak si uvědomuju, že jsem mohl sehrát roli užitečnýho idiota. Ale získal jsem pozitivní reakce a to znamená, že jsem pro sebe udělal dobře. Taky mám pocit, že jsem řekl něco, co mělo zaznít.

A co?

Že už to je moc, co předváděj. Že lžou, dělaj z nás pitomce a že ať jdou s tímhle chováním do hajzlu. Že si hraju na zahraniční politiku? Jo, hraju. Hrajou si na ni i Hřib a Kolář.

Poté, co plán na stavbu památníku vlasovců kritizovalo Rusko, jste napsal dopis Putinovi. Nazval jste ho „karikaturou sebe samého s atomovým kufříkem za zadkem a hlavou plnou vodky a černého svědomí“. Proč tak urážlivě?

No tak já nevím, Putinovi člověk píše jednou za život, ne? Nebo Řeporyje píšou Putinovi a Ruský federaci jednou za život. Tak když už jsem psal, tak jsem to vyřídil všechno. Vycítil jsem příležitost, protože jsem věděl, že to bude zveřejněný.

Ale proč urážlivě?

Ona někdy pravda bohužel urážlivě vyznívá. Navíc já jsem poměrně vulgární člověk, hulvát, a ten dopis bych musel psát tři dny, aby to mělo úroveň.

Uvažoval jste nad možnými důsledky?

Uvažoval jsem nad tím krátce. Říkal jsem si: mně a Řeporyjím to prospěje a Rusáky to pošle do pr*dele. Mně to dá pozitivní PR a nic se mi nestane, protože jsem moc na očích.

Co jste se o Rusku díky celé téhle zkušenosti dozvěděl?

Dozvěděl jsem se, že státní média v Rusku opravdu dlouhodobě, cílevědomě vykládají minulost i současnost úplně jinak, než jaká je realita. Ta propaganda je tak strašně silná, že ten národ opravdu věří tomu, že jsou všema obdivovaní a mocní. Jejich sebevědomí není hrané, i když ve skutečnosti jsou mnohem slabší, než vypadaj.

To jste předtím nevěděl?

Věděl. Ale myslel jsem, že to není tak ostré, myslel jsem, že tam jsou slyšet i nezávislá média. Ale nejsou, nejsou…

Vyplývá z toho něco pro česko-ruské vztahy?

Vyplývá z toho, že jsme pro ně onuce. A zadruhé z toho vyplývá, že když někdo dostane příležitost objevit se na pár vteřin v ruské televizi, tak si má buď z nich udělat srandu, nebo je poslat do p*dele. A nemá bejt rozumnej, co se stane rodině, co se stane úřadu, jestli mi shodí web. Ne, jděte do p*dele, všechno bylo jinak, než říkáte. Koněv přišel den po osvobození. Pravdu jim říct, to z toho vyplývá, to je povinnost!

PAVEL NOVOTNÝ, Autor: [object Object]

Pozvednu ODS výš

Ve filmu od Víta Klusáka Dělníci bulváru jste před pěti lety prohlásil, že nemáte jinou ambici než vydělat peníze, postarat se o děti a sloužit komukoli, kdo vás bude dobře platit. Komu sloužíte dneska?

Nebudete tomu věřit, ale Řeporyjím. Řeporyjím! Každý den. Jsem profesionál, který sloužil Soukupovi a bulváru. Snažím se dělat svoji práci a být efektivní a to se mi daří.

Taky jste říkal, že nemáte ambici něco řešit. Tak proč řešíte Řeporyje?

Já jsem se změnil. Už když se ten dokument točil, tak jsem seděl v zastupitelstvu a čuměl na to, co se tady v Řeporyjích za předešlé rady dělo. Bylo to šílené. Vyžádal jsem si nějaký smlouvy, oni mi je nedali, pak mi je dát museli, měli mě ale za kreténa. Já jsem se tehdy rozhodl, že je zničím, že je sestřelím, já totiž fakt mám rád Řeporyje.

Jaký jste starosta?

Vynikající, efektivní, oblíbený, mám výsledky, neberu úplatky.

Na jaké výsledky jste nejvíc pyšný?

Nejvíc na to, že nám přibývá majetek a obec bohatne.

Jak to děláte?

Vydírám. Když najdu černého stavebníka, tak mu řeknu – naval pozemek, hajzle, a on nám ho odevzdá.

Zkuste mi to vysvětlit nějak normálně.

Jako syn židovského obchodníka a profesionál, kterej umí vyvíjet tlak a má background v podobě spřátelených novinářů, zneužívám tuto synergii ve prospěch Řeporyjí. Jsem v postavení komického starosty, který místo aby vydělal kilo dvě bokem na úplatcích každý měsíc jenom tím, že si stavebníkovi, co postaví načerno barák, řekne o půl milionu, tak mu místo toho řekne: naval mi svoji louku, ty hajzle, nebo zavolám kriminálku. A on tady za deset minut klečí na kolenou, já volám právníky a on mi odevzdá tu louku. Za to dostane dohodu s obcí a může zažádat o legalizaci stavby.

Jako že daruje pozemek obci?

Ano. Je to handlování na hranici zákonnosti, městská část ale nemá moc možností, jak se bránit. Jen za září jsme v zastupitelstvu schvalovali – a já jsem to podepsal – darovací smlouvy na devatenáct milionů. To jsou dvě třetiny ročního rozpočtu obce. Těchto devatenáct milionů je právě výsledkem jednání se stavebníky, developery, investory, kteří dostávají od obce dohodu o spolupráci. To je částka, jakou tady předchozí vedení nedostalo za osm let. Takový je můj přínos Řeporyjím. Nebo zavolám tiskovému mluvčímu státního podniku, který tu má na svém pozemku černou skládku, a řeknu: dávám na Facebook, že jste prasata, a fláknu telefonem. A oni to druhej den uklidí. Mám výsledky.

Dá se starostováním uživit?

Ne, a protože nechci krást, tak dělám pořad na internetu (Extrémní starosta na Mall.cz – pozn. red.). Za to mi platí víc, než dostávám za starostování. Jsem zvyklý na sto tisíc, nemůžu mít čtyřicet, mám dvě děti, žiju v Praze.

Proč jste vstoupil do ODS?

Protože mě pozvala šéfka místní ODS Milena Johnová v roce 2002. Rodiče byli klausovci, u nás doma se vždycky volila ODS. Říkala, jestli bych nechtěl kandidovat, řekl jsem ano. S tou stranou se v mnohém rozcházím, ale jsem loajální.

Pražský novinář Pavel Šafr o vás napsal, že jste politikem budoucnosti. Jste?

Ano.

A v čem?

Jsem strašně schopnej. Budu za kreténa, ale co na to mám říct? Byl bych vynikající primátor.

Proč si to myslíte?

Když vidím, jak řídím Řeporyje, připadám si jako dobrý manažer.

To zní trochu nudně.

Sorry, já vím. Ať jsem dělal cokoli, vždycky se mi to dařilo. Jsem čestný, nekradu, nebojím se. Nejsem – pravda – moc diplomat, zahraničí mi asi nedají, ale vnitro bych dělal dobře.

Nezkomplikuje vám kariéru v politice váš nekonvenční styl?

V komunální politice funguje výtečně.

Nadáváte, urážíte lidi, chováte se trochu jako idiot, jste prvotřídní cynik. Jak to, že to funguje?

Prozradím vám svoje know-how, Marku. Říkám jenom pravdu. V tom je moje tajemství. Když mě poznáte trochu blíž, když se oprostíte od předsudku, který jsem si vybudoval sám, zjistíte, že jsem vlastně chytrý kluk, férový, poctivý, srdcař, dělám tu práci rád a se zápalem. Ty vole, já se zblázním!

Proč nemá ODS větší zápal a ustrnula na třinácti až patnácti procentech?

Protože nejde ještě víc doprava.

Co to znamená?

Ještě víc se chovat nacionalisticky, trikoloristicky, fuj tajksl!

Dá se uvést příklad?

Měla by ještě víc kritizovat Unii, neměla by jít tolik do Babiše, měla by se vlastně chovat jako mladej Klaus.

Víc kritizovat Unii… Takže chovat se víc takříkajíc rusky?

To, co říkám, myslím technicky. Mně je to bytostně odporné, to doufám chápete.

Jakože to není váš názor?

Ani náhodou. Ale kdybych seděl na poradě, kde se řeší, co dělat, tak bych říkal: víc doprava to hrát, jako mladej Klaus.

A dělal byste to?

Až budu předseda ODS? Pana Fialy si vážím, takže po něm nevystartuju, zatím… Britové mají výborný výraz Party Games – partajní hrátky – a já na ně nemám, bohužel, čas. Proto nepůjdu nahoru, asi. Ale až půjdu, tak udělám přesně to, co jsem dělal v eXtra.cz. Budu se snažit o trochu jiný bulvár.

Nerozumím. Co byste dělal?

Budu se snažit ODS nahnat body jinak než tím, že se bude přiklánět víc doprava.

Takže jinak než napadáním EU?

Já miluju Unii, já jsem unionista.

V bulváru jste taky tiskl štvavé články proti Romům a tvrdíte, že máte Romy rád.

Mám, miluju Romy! Ale musel jsem vydělávat peníze.

I v politice budete obrazně řečeno vydělávat peníze, ne?

Budu hledat cesty, jak tu stranu civilizovat.