Prasečáci v Letech
Připustí si Češi včas, co provedli? Nebo se sunou k dalšímu táboru?
Tábor v Letech u Písku není pro českou společnost a její politickou reprezentaci ani po 78 letech od svého vzniku vyřešenou otázkou. Je to nepochybně proto, že jde o tábor vymyšlený ještě před německou okupací, postavený českýma rukama v režii českých protektorátních úřadů, které teprve zpětně dostaly ke své akci svolení od nacistického protektora.
Tábor vznikl jako trestní a byl určený lidem bez rozdílu původu. V prosinci 1942 se jej ale nacisté rozhodli změnit na koncentrák provozovaný jako součást plánu na průmyslové vyvraždění Romů. Jako ostraha tábora před odvozem do plynových komor v Osvětimi dál působili Češi.
Českou organizaci a dozorčí péči přitom nepřežilo 330 ze třinácti stovek vězněných lidí. Většinu mrtvých – celkem 241 – tvořily děti. Po válce byl pak zdejšími soudy za romský holokaust odsouzen jediný člověk – Rom, který v Letech dělal vězeňského kápa. Čeští velitelé koncentráku a jeho dozorci vyvázli „pro nedostatek důkazů“ bez trestu.
To všechno jsou samozřejmě dost výbušná fakta, která by si zasloužila celonárodní reflexi. Ta za komunismu nemohla proběhnout, protože propaganda nechtěla připustit jinou pozici Čechů v době okupace než pozici obětí, případně nositelů vzdoru. Kvůli snazšímu zapomnění byl na místě koncentráku postaven v sedmdesátých letech velkochov prasat.
Nepoměřovat utrpení
Po pádu totality začalo mlčení zvolna praskat, a většina Čechů se tak vůbec poprvé dozvěděla o protektorátních zločinech svého etnika. O věci se tu a tam psalo v médiích, politici pozvolna řešili, jak uctít památku Čechy zabitých obětí. Po dlouhých tahanicích vzniklo v Letech za plotem vepřína pietní místo, později malé muzeum. Pak příběh dostal novou dimenzi – kvůli přetrvávajícím protiromským averzím velké části společnosti se do něj v honbě za popularitou vložili popírači. Historicky první místo náleží tehdejšímu prezidentu Václavu Klausovi, který před deseti lety zpochybnil, že by kdy v Letech byl koncentrační tábor – prý šlo jen o pracovní tábor pro lidi odmítající pracovat.
Ke Klausovi se později přidal jeho nástupce Miloš Zeman, který protestoval proti plánu vlády Bohuslava Sobotky vykoupit vepřín a postavit v Letech velikosti tragédie odpovídající památník. Vláda nakonec vykoupení prosadila, nicméně tehdejší ministr financí Andrej Babiš přesto na předvolebním mítinku zopakoval Klausovu lež: „To, co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“
Následně se omluvil, ale zástup zájemců nevysychá. Ke zpochybňovačům se nejnověji celkem očekávatelně přidal šéf zdejších extremistů Tomio Okamura s tím, že Lety nebyly oplocené a tábor většinou nikdo nehlídal. Jeho poslanec Miloslav Rozner pak upřesnil, že letský tábor byl „neexistující pseudokoncentrák“. Část politiků to podpořila svým mlčením: od výroku se nedistancoval prezident ani většina členů vlády. Další ho ale odsoudili. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán Okamurovi poslal otevřený dopis a vyzval ho, ať přestane relativizovat a poměřovat jednotlivá utrpení. A od Okamury se distancoval i předseda sněmovny Radek Vondráček.
Lidovci navrhují, aby byl Okamura za své pohrdání oběťmi romského holokaustu odvolán z vedení Poslanecké sněmovny, na poslance Roznera přišlo několik trestních oznámení. Tak jako dosud je to ale souboj o čas. Posuny v rozhodnosti a razanci jsou vidět v obou směrech, jak u zdejších popíračů české účasti na romském holokaustu, tak u těch, kteří nechtějí zavírat oči před historickou pravdou. Andrej Babiš už garantoval, že dotáhne vykoupení vepřína v Letech a umožní vznik skutečného památníku. Ten chce vláda zaplatit penězi ze zahraniční pomoci, konkrétně z norských fondů. Současně ale premiér vyjednává právě s Okamurovými extremisty o podpoře svého kabinetu.
Teď jde tedy o to, aby si Češi stihli za cizí peníze v Letech své historické selhání připomenout, než opět část společnosti provede něco, co by v budoucnu vyžadovalo stavbu dalšího památníku.
