Poslední vzkaz od TGM

České archivy ale dnes skrývají ještě jednu zprávu otce zakladatele, kterou před jeho smrtí zaznamenal syn Jan. Má jít o vůbec poslední slova, jež Masaryk vyslovil, než 14. září 1937 zemřel – a na rozdíl od zmiňovaného pokynu, který zřejmě výrazně ovlivnil chod tuzemských dějin, není jejich znění zatím známo.

Citlivá záležitost

„Obálku od Jana Masaryka jsme před veřejností až do letošního roku tak trochu tajili. Má za sebou poměrně dlouhou cestu,“ říká sto let po vzniku Československa vedoucí oddělení fondů nestátní provenience a archivních sbírek v Národním archivu Jiří Křesťan, kterému byl dopis v roce 2005 předán posledním osobním tajemníkem Jana Masaryka Antonínem Sumem. Dopis byl součástí archivu, který se Sum snažil zachránit po dodnes nevysvětlené smrti Jana Masaryka. Sum měl přístup do prostor, kde Jan Masaryk bydlel a pracoval. Po smrti Jana Masaryka se mu podařilo pomocí západních diplomatů dokumenty vyvézt do Skotska, kde je uschoval Lumír Soukup, další tajemník Jana Masaryka během jeho britského exilu. A v devadesátých letech se za pomoci ministerstva vnitra archiv prezidentského syna dostal zpátky do Čech.

Odkaz Jana Masaryka daroval Antonín Sum Národnímu archivu už v roce 1996. Obálku ale donesl až o devět let později, pouhý rok před svou smrtí. „Řekl mi, že to jsou poslední slova Tomáše Garrigua Masaryka a že by nerad sděloval další podrobnosti. Já jeho přání respektoval,“ vysvětluje Jiří Křesťan. Národní archiv si Sum vybral proto, že s institucí spolupracoval na různých výstavách o rodině Masarykových a k Jiřímu Křesťanovi si během dlouholeté spolupráce vybudoval důvěru. Záležitost s dopisem však byla podle Křesťana pro bývalého tajemníka i tak velmi citlivou. Před tím, než dopis přinesl, se radil s Masarykovými vnučkami, jak s posledními slovy prvního československého prezidenta naložit.

Sum se nakonec rozhodl Masarykův text zapečetit a stanovil, že obálka může být otevřena přesně dvacet let od předání, tedy 19. září 2025. Proč chtěl Antonín Sum Masarykova slova před veřejností tajit, dnes už zřejmě nikdo neví – a rozhodně ne archiváři. Nicméně se shodují, že je pravděpodobné, že Antonín Sum obsah dopisu znal a nechtěl, aby došlo ke zveřejnění za jeho života či za života prezidentových vnuček.

Nechte se překvapit

Masaryk měl dopis napsat jen pár dní před smrtí – poté co na začátku září 1937 utrpěl první mozkovou mrtvici. Následně se jeho stav na chvíli zlepšil a začal více komunikovat. Jan Masaryk byl celou dobu na zámku v Lánech s ním. A pravděpodobně někdy v těchto dnech prezident svá poslední slova synu Janovi nadiktoval. Kolem 11. září přišel druhý atak mrtvice, prezident Masaryk upadl do kómatu a o tři dny později zemřel.

Lámat si hlavu nad obsahem obálky tak budou archiváři i veřejnost dalších sedm let. „Může tam být zhodnocení budování československého státu, kritické poznámky k tehdejší politice, nějaké poselství k národu nebo třeba rodinné tajemství,“ tipuje Křesťan. Dohady se vedou také o tom, v jakém jazyce je dopis napsán. O Masarykovi se totiž říkalo, že když se necítil dobře, mluvil anglicky, protože se mu v ní lépe formulovaly myšlenky. Někteří historici mírní očekávání s tím, že se přece jen jedná o text, který nemusel být napsán úplně při plném vědomí, nebo že může jít o prostý žert. „To by ale nevysvětlovalo, proč doktor Sum chtěl s otevřením počkat dalších dvacet let. Nějaká vážnější příčina tam podle mého názoru bude,“ doplňuje Křesťan.

Národní archiv na začátku letošního roku spustil na svých internetových stránkách odpočet času, který zbývá do odhalení posledních Masarykových slov. Obálka je také součástí výstavy Labyrintem dějin českých zemí na Pražském hradě k oslavě zmíněného stého výročí republiky a je vystavena hned vedle originálu první československé ústavy. Po konci výstavy se vrátí zpět do trezoru Národního archivu, kde zůstane až do roku 2025.

Za jakých okolností se bude tajemná obálka otevírat, zatím archiváři netuší. „Nějakou menší představu bych měl, ale nechte se, stejně jako u obsahu obálky, překvapit,“ dodává Křesťan.