Vasilko osvoditel
Jak na severu Moravy proměnili anonymní nápis z pomníku v dramatický příběh konkrétního člověka
Vojenští historici vyzvedli 6. září v Klimkovicích na Novojičínsku trosky sovětské stíhačky Lavočkin La-7, Autor: [object Object]
Na náměstí v Klimkovicích, nejmladším českém lázeňském městě, stojí památník vojákům Rudé armády, kteří zemřeli při osvobozování města. Je na něm vyvedeno třiadvacet jmen, na čtyřiadvacátém místě je napsáno pouze – neznámý poručík letectva. Desítky let brali místní chybějící jméno jako realitu, s níž se nedá nic dělat. Nedávno ale zdejšího místostarostu Jakuba Unucku napadlo, že by město mělo zkusit chybějící jméno dohledat. Výsledkem bylo dobrodružné pátrání s překvapivým koncem.
Třímetrový kráter
„Lidé dnes vnímají válku jako něco, o čem slýchají v televizi. Mrtví a umírající už někde za kopcem jako by se jich nijak nedotýkali. Říkal jsem si, že v roce 2015 si nemůžeme připomínat sedmdesáté výročí osvobození jako nějakou nutnou oficialitu s nudným položením věnců. Navíc se mi zdálo neobvyklé, že totožnost padlého letce zůstala neznámá,“ vzpomíná Jakub Unucka na pohnutky, jež k neobvyklému pátrání vedly.
Vojenští historici vyzvedli 6. září v Klimkovicích na Novojičínsku trosky sovětské stíhačky Lavočkin La-7, Autor: [object Object]
Nejprve se vypravil na místní matriku, kde ho nasměrovali na pamětníky, kteří konec války v Klimkovicích zažili. Zpočátku se trochu ošívali, než se rozpovídali. Důvod byl prostý. Dlouhé roky se báli prozradit, jak tehdy parta mladíků sebrala mrtvému sestřelenému letci doklady a zbraň. Teď už nikdo z nich nežije, místostarosta tedy pamětníky přesvědčil, aby o události mluvili.
Stala se 27. dubna 1945, jen tři dny před osvobozením nedaleké Ostravy a dvanáct dní před definitivním koncem války. Klimkovicemi se rozlehl rachot protileteckého děla z místní základny Hitlerjugend. V tu chvíli byla většina obyvatel města kvůli ustavičnému ostřelování ve sklepních krytech. Den předtím byly Klimkovice stejně jako jiná místa na Ostravsku bombardovány. Při náletech zemřelo ve městečku sedm lidí, desítky dalších byly zraněny.
„Najednou se ke střelbě pušek přidal hukot letadla a rány z kulometu,“ vzpomíná Ludvík Monsport. Tenkrát mu bylo devatenáct a bál se o svého šestnáctiletého bratra. Ten byl totiž zrovna venku a stal se tak svědkem pádu sovětského letadla. „Když dostalo zásah, převrátilo se ve vzduchu břichem vzhůru a začalo padat. Jak letělo k zemi, pořád ještě střílelo,“ líčí Karel Monsport.
Vojenští historici vyzvedli 6. září v Klimkovicích na Novojičínsku trosky sovětské stíhačky Lavočkin La-7, Autor: [object Object]
U místa dopadu kousek od klimkovické pískovny, kde dnes stojí hospoda Myslivna, se brzy shromáždila skupina německých vojáků i místních civilistů. Stroj se tam zabořil do země a vytvořil asi tři metry hluboký kráter. Kusy letounu se rozlétly i několik stovek metrů daleko. „Jakmile německá hlídka odešla, zahrnuli místní torzo letadla hlínou, aby se zabránilo dalšímu požáru. Hořely totiž zbytky paliva,“ doplňuje Ludvík Monsport.
26 PILOT foto archiv autorky, Autor: [object Object]
Hned jak němečtí vojáci z Klimkovic odjeli, vytáhli Klimkovičtí zbytky letadla pomocí kladkostroje ze země. „Pozůstatky letce tenkrát uložili do narychlo zhotovené, červeně natřené rakve. Pohřeb se konal asi deset metrů od místa dopadu za vojenských poct, hrála sovětská i československá hymna,“ skládá střípky vzpomínek další z pamětníků. O necelé dva roky později úřady exhumovaly ostatky všech padlých v Klimkovicích a pohřbily je v Hlučíně na vojenském hřbitově.
Vojenští historici vyzvedli 6. září v Klimkovicích na Novojičínsku trosky sovětské stíhačky Lavočkin La-7, Autor: [object Object]
Co se tehdy stalo
„Když tenkrát letadlo vyhrabávali, aby z něj vytáhli pilota, sebral někdo z místních kluků jeho doklady, takže ho úřady nedokázaly identifikovat,“ líčí Ludvík Monsport. „Bratři Monsportovi tehdy doklady viděli a po letech si vzpomněli, že se letec jmenoval nějak Staš nebo prostě na S. Jenže popletli typ letadla, což na začátku zkomplikovalo naše pátrání,“ říká místostarosta Unucka.
Naději klimkovického místostarosty, že se nakonec podaří zjistit totožnost letce, nabourával i kronikář Jiří Pillich tvrzením, že o pádu letounu v určeném místě není v místní kronice žádná zmínka, takže k němu možná vůbec nedošlo. Jakub Unucka se ale nenechal odradit a obrátil se s prosbou o pomoc na ruského konzula v Ostravě Aleše Zedníka.
Vojenští historici vyzvedli 6. září v Klimkovicích na Novojičínsku trosky sovětské stíhačky Lavočkin La-7, Autor: [object Object]
Zedník začal hledat v databázi ruských padlých a nezvěstných vojáků. Po zadání klíčových slov „poručíci s příjmením na S, padlí či nezvěstní 27. dubna 1945“ mu databáze vyjela třináct stran jmen. „Tolik kluků v jedné hodnosti od jednoho písmene, zabitých týden před koncem války v jeden jediný den,“ podivuje se konzul. Mezi jmény našel i dvaadvacetiletého letce Vasilije Staška z malé ukrajinské obce Terny v Sumské oblasti několik desítek kilometrů na východ od Kyjeva, který se 27. dubna 1945 nevrátil ze vzdušného boje nad Ostravskem.
Tuhle informaci pak Jakub Unucka poslal k posouzení klubu vojenské historie. Odtud odepsali, že nesedí typ letadla. Bratři Monsportovi uváděli, že na místě havárie viděli části řadového motoru, což by odpovídalo spíše stíhačce Jakovlev Jak-9. Staško přitom letěl na lavočkinovi. Celou věc navíc komplikovalo zjištění, že ve stejný den zmizel někde u Ostravy další sovětský pilot, gardový poručík Nikolaj Jakovenko, který je dodnes nezvěstný.
Vloni první zářijovou neděli se tedy Klimkovičtí ve spolupráci s muzeem v Suchdole nad Odrou a amatérskými nadšenci pustili do vykopání trosek letadla. Napřed se tvářili skepticky. Detekční přístroje sice na označeném místě vykazovaly přítomnost kovů, pod povrchem ale kopáči nacházeli stavební suť a domovní odpad. Až hlouběji objevili kousky rozpadlého duralu a překližkové konstrukce letadla. Později přibyly další části letadla, palubní výzbroje i výstroje pilota.
Vojenští historici vyzvedli 6. září v Klimkovicích na Novojičínsku trosky sovětské stíhačky Lavočkin La-7, Autor: [object Object]
„Vytáhli jsme postupně torza dvou palubních kanonů, pouzdro na mapy, čepici, botu dokonce i s patní kostí, ale i další ostatky pilota včetně kusu lebeční kosti, stovky nábojů, a především hvězdicový motor AŠ-82 ze stíhačky Lavočkin La-7,“ shrnuje výsledek pátrání pracovník Leteckého muzea v Suchdole nad Odrou Petr Bartošík.
Kosterní ostatky dostal k prozkoumání patolog ostravské nemocnice, aby potvrdil jejich původ. „Hlavním důkazem bylo ale číslo motoru. Na několika vytažených válcích nebylo čitelné. Pak jsme objevili další, očistili číslo a bylo to ono,“ popisuje Jakub Unucka.
„Obrátil jsem se na kolegy v Rusku a společnými silami se nám z archivních materiálů podařilo poskládat, co se tehdy vlastně stalo,“ vypráví další vojenský nadšenec Radovan Frait. Podle zjištění byl lavočkin s Vasilijem Staškem pravděpodobně součástí formace osmi letadel, která doprovázela bombardéry Boston a chránila je před německými stíhačkami. Bombardéry 27. dubna zaútočily na pozice v Ostravě-Porubě, kde se také odehrál vzdušný souboj mezi Staškovým letounem a jedním messerschmittem. Staško se odpoutal se svým letounem od formace a pak už o něm nikdo nic nevěděl. Zřejmě se připojil k jinému roji letadel a neplánovaně zamířil nad Klimkovice, jež se mu staly osudnými.
Ušatý kluk
Další pátrání po Staškovi pak šlo překvapivě snadno. Asistentka ruského konzula Zedníka je původem Ukrajinka, nabídla se tedy, že zkusí zjistit přesné bydliště. Zavolala do Sumské oblasti, kde místní úřady dohledaly adresu, na níž žije neteř poručíka Staška Lydie Maximová. Klimkovičtí se za ní loni v létě vypravili. „Setkání to bylo velmi vřelé. Paní Lydie je nesmírně energická dáma. Ve svých dvaasedmdesáti letech stále působí jako aktivní advokátka,“ líčí dojemné okamžiky Jakub Unucka. „Už si podrobně nastudovala historii i současnost Klimkovic a celé České republiky, aby věděla, kde její strýček padl. Pozvali jsme ji na oslavy sedmdesátého výročí osvobození našeho města.“
Klimkovice chtějí v místě pádu letadla postavit sestřelenému letci pomník. Na jeho vybudování plánuje město uspořádat veřejnou sbírku. Pokud tedy vše půjde dobře, vzpomínkového setkání se zúčastní i Lydie Maximová. „Měla pořád jeho fotku, kterou rodina schovávala. Byl to takový ušatý kluk. Když jsem ho viděl na snímku, nevnímal jsem v něm vojáka, ale spíše dítě,“ zmiňuje Unucka, který teď tituluje padlého letce stejně jako paní Lydie – Vasilko.
Oslavy v Klimkovicích s odhalením nového pomníku jsou plánované na 27. dubna, den, kdy se před sedmdesáti lety událost odehrála. Do té doby stihnou Klimkovičtí i to nejpodstatnější – dopsat na obecní památník slova „gardový poručík Vasilij Alexejevič Staško“.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.
