Dlouhý drát Lubomíra Štrougala

Mrtví v elektrických drátech

Obvinění, pokud přijde, dostane exministr Štrougal do schránky padesát let poté, co elektřina přestala do drátů proudit. Polovinu té doby už žijeme v právním státě,přesné informace o obětech máme přes dvacet let. Co způsobilo takové zdržení, a pokud bude Štrougal skutečně obviněn ze zločinu proti lidskosti, jak je možné, že použití takové trestní kvalifikace nepřišlo už po roce 1989?

Mrtví v elektrických drátech už byli vyšetřováni v devadesátých letech minulého století, tehdy šlo o zločin vraždy a z podílu na něm byl obviněnvelitel Pohraniční stráže Ludvík Hlavačka. Kvůli jeho nemoci však bylovyšetřování po časeodloženo a kdyžHlavačka před deseti lety zemřel, vše skončilo. Nové trestní oznámení na neznámého pachatelekvůli smrtícím elektrickým drátům podali v roce 2008 novinář Luděk Navara a písničkář Jaroslav Hutka, kteří natáčeli pro Českou televizi dokument o několika lidech, kteří se pokusili hranici přejít a zahynuli nebo byli těžce zraněni. Dvojice se pro svůj čin inspirovalana Slovensku, kde šéf tamního Ústavu paměti národa Ivan Petranský podal trestní oznámení na blíže nespecifikované představitele komunistické moci a Pohraniční stráže za postavení plotu a zaminování hranic, jež bylo podle právníků ústavu zločinem proti lidskosti. Slovenská policie všakPetranského oznámení dala po třech letechk ledu,protože nebyl nalezen iniciátor operace elektrické ploty.

V Česku se uchytilo. Zhruba dva roky si předávali Navarovo a Hutkovo oznámení státní zástupci, než se dostalo na stůl Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Vyšetřovatel Eduard Kočvara se pokusil o totéž co Slováci – vypátrat iniciátora. Složité pátrání v dokumentech prý odkazovalo na roli ruských poradců, Kočvara žádal o právní pomoc Moskvu, avšak bezvýsledně, až se nakonec po mnoha právních poradách rozhodl, že zločinu proti lidskosti se dopustila„řada představitelů tehdejší moci“.

Dokumenty ze zasedání vedení komunistické strany, vlády i Pohraniční stráže z padesátých a první půle šedesátých let minulého století prokazují, že elektřina byla pouštěna do drátů v takové frekvenci a síle, aby zabíjela. Ne aby omračovala nebo způsobovala bolest, ale aby zabíjela. Stejně tak bylo ústředním výborem komunistické strany v dubnu 1952 schváleno rozmístění šestnácti tisíc tříštivých min proti domácím „narušitelům hranic“.

Je to moc drahé

Ze všech lidí, kteří stáli za těmito rozhodnutími, žije pouze Štrougal. Jako ministr vnitra několikrát o smrtícím plotu ve vládě jednal. Debatovalo se, zda jej vypnout, nebo ne, podle dostupných zápisů z vlády se rozhodnutí odkládalo, až konečně v roce 1964 byla elektřina vypnuta. Ne kvůli smrti skoro stovky lidí a strachu, že mohou zemřít další, ale kvůli energetické a finanční náročnosti.

Práce na objasňování „operace dráty“ léta probíhala v tichu, a informace o možném obvinění Lubomíra Štrougala proto způsobila jistý – přinejmenším mediální – rozruch.

Znovu přitom došlo na smutná vyjádření,jak málo se tady vlastně podařilo objasnit zločinů minulého režimu a potrestat jejich pachatele. A že je to výsledkem určité lhostejnosti a nechuti společnosti zabývat se komunistickou minulostí.

S tím ale ostře kontrastují vášnivé diskuse v médiích a na sociálních sítích, do nichž se zapojuje nezvyklý počet debatérů. To svědčí, že minulost není mnoha Čechům lhostejná. Třeba spor o podobu Ústavu pro studium totalitních režimů a výklady minulosti běží už roky. Smůla těch debat je, že v nich padají hlavně ideologické argumenty.

Právě vyšetřování podobných případů, jako je ten „Štrougalův“, přinášejí do takových debat fakta. Případů jako tento prověřují lidé z ÚDV dnes desítky. Jde hlavně o činnost StB v sedmdesátých a osmdesátých letech nebo třeba podíl konkrétních komunistických uniformovaných policistů na perzekuci opozice. K tomu, aby ÚDV dotáhl takové případy do faktograficky zdárné podoby, by měl ale státní aparát investovat více prostředků, než jsou platy (všech) deseti policistů úřadu, kteří navíc nemají od loňského listopadu ani šéfa.