Radost z uhlí, strach z policie

Tykače totiž už podruhé dostihla kauza vytunelovaných CS Fondů, z nichž se před neuvěřitelnými 19 lety vypařila víc než miliarda korun. Policie nedávno uzavřela obnovené stíhání podnikatele a navrhla ho obžalovat za údajný podíl na této dnes již legendární krádeži peněz drobných investorů ještě z dob kuponové privatizace. Návrh nyní zkoumá státní zástupce a rozhoduje,zda případ opravdu pošle k soudu, či ho uzavře jako ztracenou bitvu a celá kauza už definitivně skončí na smetišti dějin devadesátých let.

Další zásadní rozhodnutí padne v Tykačově uhelném byznysu. V nejbližších dnech má polostátní energetická firma ČEZ rozhodnout, zda mu na základě tři roky staré opce prodá za miliardy korun svoji největší uhelnou elektrárnu v Počeradech, do níž Tykačovy doly dodávají uhlí. Rozhodnutí je ve zdejší energetice považováno za událost roku – ale podle zatím neoficiálních informací, které Respekt získal, nebude z obchodu nakonec nic. ČEZ si elektrárnu, údajně ze strategických důvodů, oproti očekávání zatím nechá a Tykač se svou skupinou Czech Coal se tak nevyšvihne z těžaře i na významného výrobce elektřiny v Česku.

Na druhé straně a do třetice pro něj dobrou zprávou je, že Tykač po letech ostrých sporů zřejmě spěje k brzké dohodě s akcionáři další těžební firmy, v níž má angažmá, Sokolovské uhelné. Ti by mu měli podle informací ze zdrojů blízkých této společnosti za odchod z vlastnických struktur zaplatit zhruba čtyři miliardy korun.

Podtrženo sečteno, málokdo z tuzemských top byznysmenů má letos před sebou tolik důležitých událostí jako právě Tykač.

Osudoví svědci

V jedné z kanceláří uhlobaronovy společnosti poblíž pražského náměstí Republiky sedí v koutě na zemi u otevřených dveří rozcuchaný muž v džínech a vesele rozpráví s dámami u stolu. „Svítilo mi do obličeje slunce, tak jsem si prostě sedl na zem,“ vysvětluje za chvíli Pavel Tykač už pohodlně usazený ve své kanceláři na gauči svoji předchozí polohu, kterou by člověk od šestého nejbohatšího Čecha, jehož majetek časopis Forbes loni odhadl na 21 miliard korun a poprvé se tak objevil i na seznamu dolarových miliardářů, nečekal.

Oproti kolegům z nejvyšších miliardářských pater se také Tykač občas projede po Praze tramvají či metrem, místo na jachtě jezdil s rodinou po Francii na kole a na stěnách jeho pracovny nenajdete jako ozdobu žádnou drahou investici do umění, ale letecké snímky jeho dolů na severu Čech. Místo ležérně poházených golfových holí po kanceláři pak vykukuje zpod papírů na stolku studie o tuzemském postavení badmintonu. Sportu, při kterém si Pavel Tykač pokud možno dvakrát týdne čistí hlavu, především od péče o rodinu s třemi malými dcerami.

Ty důležité papíry pro život Pavla Tykače nicméně v tuto chvíli leží na úplně jiných stolech. Momentálně je to zejména rozhodnutí o tom, zda ho pražské vrchní státní zastupitelství obžaluje z toho, že to byl právě on, kdo v roce 1997 organizoval vykradení CS Fondů a přihrál si z vytunelované miliardy korun zmizelé v zahraničí podle policie neoprávněně přes 300 milionů. Původně měl žalobce rozhodnout, zda ho pošle k soudu, už do konce května, jak ale Respekt zjistil, je pravděpodobné, že státní zastupitelství si bude dožadovat ještě další informace a verdikt o případné obžalobě či ukončení stíhání přijde až za několik měsíců.

O jaké doplňující informace jde, sice není známo, ale z průtahů lze vyčíst, že žalobci nechtějí případ Tykače a CS Fondů hned tak poslat k ledu. Tam by totiž výsledky obnoveného vyšetřování, které nařídil v říjnu 2012 pražský městský soud, i přes návrh policie poslat věc k soudu mohly zřejmě v současné fázi skončit. V případu totiž chybí původní nová svědectví.

Tykač byl za CS Fondy obviněn spolu s dalšími pěti lidmi už před devíti lety. V roce 2008 ale Vrchní státní zastupitelství v Praze stíhání jeho a dalších tří lidí zastavilo s odůvodněním, že nespáchali trestný čin. Soud se zbylými dvěma muži pak začal před čtyřmi lety. Právě tam se však náhle dostavili vypovídat tři svědci, kteří shodně tvrdili, že Tykač tunelování organizoval a ze zmizelé miliardy měl dostat podíl, celkem 20 milionů německých marek, tedy přes 300 milionů korun. Nejdůležitějším z trojice svědků byl bývalý Tykačův obchodní partner František Bušek (dříve známý pod jménem Chobot) z firmy Iceberg, který Tykače označil za mozek celé transakce, s níž mu on sám pak pomáhal.

19 FOKUS Czech Coal, Autor: [object Object]

Další podrobnosti o praní peněz podle Tykačových pokynů před soudem potvrdili i němečtí obchodníci Klaus Peter Schimmelpfennig a Carl Joachim Gerlach. Účast všech tří na podvodu byla v té době už promlčená (na rozdíl od Tykače, kde je lhůta kvůli předchozímu stíhání prodloužená), nic jim nehrozilo, a tak se prý rozhodli říct pravdu. Soud tedy rozhodl, že na základě těchto nových důkazů se má stíhání znovu otevřít a policie Tykače před dvěma lety znovu obvinila z podvodu.

Jenže svědci najednou dali zpátečku. Schimmelpfennig a Gerlach odmítli výpověď a Bušek tu svoji původní výrazně změkčil. Do policejního protokolu řekl, že „CS Fondům vlastně žádná škoda nevznikla a Tykač nespáchal žádný podvod“.

Policii a žalobcům se tak nepodařilo ani zmrazit Tykačův majetek. Soudy rozhodly, že podezření jsou vzhledem k nezopakování výpovědí svědků slabá. A Nejvyšší soud řekl, že jejich předchozí usvědčující výpovědi před soudem nemohou být v obnoveném stíhání Tykače použity. Na základě čeho nakonec policie obžalobu nedávno navrhla, tedy zatím není zcela jasné. 

Sám Tykač se nyní vzhledem k tomu, že případ není uzavřen, ke kauze nechce příliš vyjadřovat. Odmítá ale, že by z CS Fondů u něj skončila jediná koruna. „Udělal jsem tehdy životní chybu, která se mi dodnes vrací. A to, že jsme v roce 1997 neohlídali, kdo si ty fondy vlastně koupil,“ vysvětluje. Správcovská firma údajně bez vědomí managementu fondů třikrát rychle po sobě změnila majitele a skončila v rukou ruské společnosti KosMos. Pak se rozjely převody peněz do zahraničí. Někteří lidé z těchto firem byli také kvůli podvodu v CS Fondech dříve odsouzeni, jsou však spíš považováni za bílé koně.

Tykačovi advokáti tvrdí, že svědectví Buška a spol. o Tykačovi jako mozku transakcí u předchozího soudu byla jednoduše „vylhaná“. Mimo jiné proto, že Bušek dlužil firmám kolem Tykače 20 milionů korun. A aby nemusel platit, pokoušel se ho prý vydírat. Když totiž peníze firmy začaly vymáhat, poslal Bušek e-mail, aby chvíli počkaly, že možná dostane půl miliardy korun za informace, jak to kdysi s CS Fondy bylo. Tykač to spolu s dalšími pokusy o „jednání“ podle dřívějších vyjádření bral jako vydírání, které odmítl, a tak měl nastat úder u soudu. Bušek však takový scénář popřel.

Počerady až jindy

Ať už byla Tykačova role při pádu CS Fondů jakákoli, faktem zůstává, že i bez nich ho předcházela pověst dravce, kterého jen tak něco nezastaví. První kapitál vydělal hned na začátku devadesátých let, kdy ze svých rodných Čelákovic obchodoval s počítači. V roce 1993 firmu prodal řádově za stovky milionů korun, založil Motoinvest a peníze vrhl na právě se rozbíhající privatizaci.

aktiviste hnutu Greenpeace pronikli do lomu CSA na mostecku, Autor: [object Object]

Koupil Regiobanku z Hradce Králové a prodal ji výhodně tehdejší IPB. V roce 1995 přišel Motoinvest se známou reklamní kampaní „Drobní akcionáři, plačte!“, kdy od lidí vykupoval z kuponové privatizace jejich podíly ve firmách a fondech s tím, že je zhodnotí. Jak ale ukázaly CS Fondy, lidé o hodně peněz přišli. Skupina získala i dvě menší banky a Agrobanku, které se dostaly do potíží, a když Tykač začal hromadit podíl v České spořitelně, přišla stopka. ČNB uvalila nucenou správu na Agrobanku, mimo jiné s vysvětlením, že Motoinvest je nebezpečí pro bankovní sektor.

„Jeho minulost je prostě černá. Pan Tykač znečistil svými obchody, u nichž jsem přesvědčený, že byly za hranicí zákona, celou kuponovou privatizaci,“ rozhořčuje se dodnes bývalý ministr pro privatizaci Tomáš Ježek při vzpomínce na dravce z Motoinvestu.

Tykač to vidí jinak – podle něj to na rozdíl třeba od lidí kolem PPF„neuměli s politiky“, asi jim prý začali přerůstat přes hlavu, a tak na ně nastal hon. Říká, že tehdy dostal strach. „Bylo mi 32 let, nebyl jsem tolik zkušený a bylo pár let po revoluci. Byla to přirozená reakce. Prodal jsem všechno, co šlo, a stáhl jsem se,“ vzpomíná dnes Tykač na konec divoké jízdy devadesátých let, kam spadal i rychlý útěk z CS Fondů.

Jeho novým působištěm se stalo Švýcarsko, kde má trvalý pobyt a velkou část roku tam doteď s rodinou žije. Klid ale vydržel jen pár let a začátkem tisíciletí se mu podařil velký byznysový návrat do Česka. Vydělal miliardy korun na obchodech s pohledávkami a poté i na obřích obchodech s akciemi, kdy za pomoci lidí z finanční skupiny J&T získal velké balíky hlavně v ČEZ, Českých radiokomunikacích a Telecomu. Výsledná suma na jeho kontech se tak se všemi dalšími obchody ke konci roku 2005 pohybovala mezi deseti a patnácti miliardami korun.

V roce 2006, když si Tykač vykračoval přes Staroměstské náměstí, potkal uhlobarona Antonína Koláčka, s nímž se znal z dřívějšího působení v bankovnictví. Koláček byl tehdy hlavní majitel Mostecké uhelné společnosti (nyní je nepravomocně odsouzený ve Švýcarsku na pět let vězení za podvod při její privatizaci a praní špinavých peněz) a svěřil se mu, že by část dolů rád prodal. Táhlo ho to totiž k buddhismu a charitě. Tykač, s konty plnými peněz, zanedlouho dorazil spolu s J&T, která se o investici také zajímala. Dohodu však nakonec udělal jen sám Tykač, a to především díky tomu, že nepotřeboval na koupi úvěry. Firmu získal postupně po třech částech, v roce 2010 ji ovládl ze 100 procent a zaplatil za ni celkem 19 miliard korun.

Právě uhelný byznys považuje nyní Tykač za „největší radost“, jakou mu kdy jeho obchody udělaly.

Ačkoli i tato radost prošla v minulých letech krutým bojem, a to s polostátním kolosem ČEZ. Tykač po něm chtěl totiž výrazně navýšit původní velmi nízkou kupní cenu svého uhlí, anebo od něj koupit elektrárnu Počerady, která jeho černé zlato z velké části spaluje. Proti se postavil tehdejší šéf kolosu Roman a také další z podnikatelů v energetice Daniel Křetínský ze skupiny J&T, s níž se Tykač mezitím rozešel. Podle obou chtěl Tykač energetiku přes drahé uhlí vytunelovat a zdražit tak lidem proud či teplo. Roman ale nakonec skončil a ČEZ pod Benešovým vedením smlouvu s mosteckými doly podepsal – na dodávky uhlí na dalších 50 let, za kompromisní cenu navázanou na ceny uhlí na burzách. K žádnému zdražení cen energií v tuzemsku zatím nedošlo. „Jednání bylo z jeho strany opravdu tvrdé, ale když jsme se domluvili, situace se uklidnila a všechny dohody dodržuje,“ pochvaluje si dnes Beneš s tím, že kontrakt považuje za jeden z nejlepších a nejvýhodnějších, jaké kdy za ČEZ uzavřel.

Na prodej Počerad, po kterých Tykač původně toužil, měl ČEZ ve smlouvě opci za stanovenou cenu kolem osmi až devíti miliard korun, s tím, že ji letos může využít, nebo ne. Jak bylo řečeno na začátku, ČEZ se rozhodl svoji elektrárnu podle zdrojů blízkých firmě zatím neprodávat a vyčkat s rozhodnutím ještě další čtyři roky. Tehdy může uplatnit další opci. Zda o ni Tykač ještě bude stát, zatím není jasné. Ceny elektřiny totiž stále klesají a obchod s elektřinou už není tak lukrativní jako dříve.

Nuda v dolech

Tykač podle svých slov hlavně díky padesátileté smlouvě na prodej uhlí ČEZ odstartoval asi nejklidnější éru svého podnikání. Získal pocit jistoty a nemá ani žádnou potřebu dělat nějaké další velké investice. Nejcitlivější část byznysu, kde hrozí nutnost vyjednávat s vládou, a to o prolomení limitů těžby u Dolu ČSA, předloni převedl do samostatné firmy Severní energetická a majoritní podíl v ní prodal svému souputníku Janu Dienstlovi. Nejradši tak mluví o svém volném čase – o rodině, výletech či dobrém víně a sám o sobě připouští, že je z něj vlastně trochu nudný patron. Ke štěstí mu však přece jen něco chybí. Vyřešení kauzy CS Fondů.