, Autor: [object Object]
Zemřel Vladimír Klokočka
Kdysi prezident Václav Havel řekl, že podle jeho mínění nejde jen o paragrafy, ale také o smysl zákona. Mnoho lidí z ODS, ČSSD i odjinud se mu smálo – nic takového prý neexistuje. Vladimír Klokočka patřil k těm, kteří byli přesvědčeni, že Havel má pravdu. Byl ideálním vykladačem smyslu, ducha zákonů. Podobně jako jeho tehdejší kolegové z Ústavního soudu vdechl do zdejších chladných paragrafů spravedlnost. Stovky a tisíce slov a vět, které zaplavily náš právní systém, byly často tak nesrozumitelné, že se obracely proti těm, které měly chránit. Porevoluční doba spěchala a nebylo dost odborníků, kteří by dokázali sepsat kvalitní normy. Profesor Klokočka sice nepsal zákony, ale odborníkem byl významným: dílo, které za sebou on a další ústavní soudci v letech 1993 až 2003 zanechali, vytvořilo základ, na kterém jednou život naší země bude stát. Dnes se to ještě nedaří: všechno je příliš divoké a odpovědnost malá.
, Autor: [object Object]
Když minulý týden nekrology zaznamenávaly zásluhy
Vladimíra Klokočky
, byl několikrát připomenut jeho nález týkající se ústavního posouzení zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Abych neopakoval po povolanějších autorech, zmíním ještě jedno téma, s nímž je nedílně spojen – volební systém.
Před téměř deseti lety soudci Ústavního soudu označili jako protiústavní volební zákon, který dali dohromady Václav Klaus a Miloš Zeman. Chtěli posílit zisky svých stran, a tak není divu, že jim po rozhodnutí soudu vybouchly nervy. Byl to velký zážitek. Proti nim stál soudce Klokočka s vizáží britského lorda, ve tváři se mu téměř nepohnul sval, se stoickým klidem precizně popisoval, kde a v čem politici překročili dobré mravy. Právě schopnost ovládnout své pocity a umění nabízet argumenty, příklady ze zahraničí a fakta dávaly tušit mimořádně silnou osobnost.
Těsně předtím, než profesor Klokočka zemřel, jsem s ním vedl dlouhý rozhovor pro sborník k jeho osmdesátinám. Řekl v něm mj., že se volby staly „tak trochu“ jeho osudem. Myslím, že víc než jen trochu. Věnoval se jim už jako pedagog na právnické fakultě v šedesátých letech, ale především v roce 1968, kdy připravoval změnu volebního systému, jež by byla otevřela politickou soutěž i jiným než komunistickým kandidátům. Jako vše, i tuto reformu zmařila srpnová invaze. Vladimír Klokočka byl vyhozen z České národní rady, z fakulty a po podpisu Charty 77 byl donucen emigrovat. Nedobrovolný pobyt v cizině ale využil k dalšímu studiu demokratických systémů a vše pak zúročil při svém působení v Ústavním soudu.
Ve Vladimíru Klokočkovi nám nebude chybět jen znalec ústavního pořádku, ale také člověk, který se do posledních chvil s chutí a velmi fundovaně pouštěl do veřejných polemik. A takových odvážlivců bohužel dnešní Česko nemá mnoho.
