Dvacet let bojů za svobodnou hudbu

Fotografie: Je jedno, zda venku prší... - Autor: Tomki Němec, Autor: [object Object]

Psal se začátek září roku 1987. Bylo po prázdninách a děti zamířily zpět do škol, aby se dozvěděly, jaké zářné zítřky je čekají. První víkend měsíce chtěl Martin Věchet se svým disidentským souputníkem Františkem „Čuňasem“ Stárkem na svém soukromém pozemku ve Volanově zorganizovat festival zakázané kultury. Vystoupit měli skupiny a interpreti spojení s kulturním undergroundem: MCH Band, Oscar band a další. Sovětské impérium se už pomalu rozpadalo a dnes Věchet přiznává, že jednou z jeho motivací bylo i vyzkoušet, co vše režim v době perestrojky vydrží: „Osobně jsem ale předpokládal, že to dopadne obdobně, jak bylo v té době zvykem. Totiž, že na to vlítnou estébáci a jako divokého mezka nás budou krotit s obušky v ruce.“

Nemýlil se. Festival StB záhy rozprášila, jeho hlavní organizátory odvezla k výslechům a pozemek postříkala močůvkou, aby se na něj snad někdo nechtěl vrátit. Aparatura byla konspirativně dopravena na Hrádeček k Václavu Havlovi. Kdo mohl tušit, že se za další dva roky režim nesvobody a útlaku zboří jako domeček z karet.

Hned v létě roku 1990 se tak na Bojišti poprvé ve svobodných podmínkách koná oficiálně festival, který už svým názvem odkazuje na legendární americký Woodstock. Hrají Psí vojáci, Sváťa Karásek či Garáž, mezi návštěvníky nechybí ani Václav Havel, nyní už coby prezident země.

Za dva roky dochází k významnému posunu. Koncert, který se původně vůbec neměl konat, byl nakonec uspořádán v reakci na letní policejní zásah při vystoupení Psích vojáků v trutnovském klubu End. Tahle trucakce, jakási náhrada za zrušené vystoupení Filipa Topola, byla později poeticky nazvána „probuzením Geronimova ducha“. Poprvé zde navíc vystoupily i kapely mimo někdejší underground: Mňága a Žďorp, Babalet.

V následujících letech se stala akce vrcholem festivalového léta, šířilo se o ní přiléhavé rčení: „Je jedno, zda venku prší, zda je v okolí pět jiných akcí nebo co zde hraje za skupiny: na Bojišti je vždy plný dům.“ Rozrůstajícímu se počtu diváků se postupně představila velká část domácí hudební scény, kterou postupně začaly doplňovat soubory se zahraničními pasy. Jedním z poznávacích a charakteristických znaků Trutnova je jistá dramaturgická hravost, se kterou pořadatelé vytvářejí program. Po metalových či punkových skupinách nastupují folkaři i stálice masovější zábavy jako Ivan Mládek, Petr Novák, Waldemar Matuška a v loňském roce i Eva Pilarová.

Za pár dní trutnovský festival oslaví dvacáté narozeniny. Patronát nad ním převzal Václav Havel, „náčelník“, kterému je celá akce letos věnovaná. Z programu budou za pozornost stát například švýcarské trio The Young Gods, srbská dechovka Boban i Marko Marković Orkestar, pákistánští bubeníci The Dhol Foundation, maďarští nestoři punku Aurora či královna jamajského reggae Tanya Stephensová. Chybět nebudou ani české kapely jako Garage, Hudba Praha, Psí vojáci nebo Tleskač.

Kombinace originální dramaturgie s přetrvávajícím undergroundovým duchem a unikátním prostředím areálu na Bojišti vytvořila něco, co návštěvníci popisují jako jedinečné fluidum. Koneckonců, když v roce 1998 ohlásili pořadatelé rok pauzu, hned se toho chytilo několik obchodníků, kteří se na značce – nakonec marně – snažili přiživit.

Kdo bude mít hudby už plné uši i zuby, pro toho je v Trutnově připravena klidová zóna s čajovnami a prodejnami korálů či knížek, tradiční kyvadlový autobus k rybníku, přednášky, bohoslužba či promítání filmů. K festivalu patří neodmyslitelně i postavička vodníka Karla z Batňovic, svérázné moderátorské vystoupení Ladi Čumby či občasné neočekávané úlety Ivana Martina Jirouse.

Festival už vychoval jednu generaci svých příznivců, dnes ho navštěvují už i děti prvních návštěvníků. Vydrží tento „magický okamžik setkání na konci prázdnin“ i dalších dvacet let? Uvidíme. Ale že vyroste do takové velikosti a proslulosti, jakou má dnes, to tehdy v září 1987 Věchet se Stárkem určitě nečekali.