Pro Hitlera kázat nebudeme
Jsou téměř zapomenutí, ale jejich životní příběhy vyprávějí o nebývalé odvaze a vzdoru vůči německému nacismu. O kom je řeč? Možná trochu překvapivě o německých katolických kněžích, kteří se narodili před válkou v Československu. Husitská teologická fakulta UK nedávno vydala překlad knihy Sudetoněmečtí katolíci jako oběti nacismu německého profesora církevních dějin Rudolfa Grulicha, která jasně ukazuje, že statečnost těchto duchovních zůstala neprávem nedoceněna.
Fotografie: Koncentrační tábor Dachau: konečná stanice mnoha německých kněží. Foto Profimedia.cz / Corbis, Autor: [object Object]
Jsou téměř zapomenutí, ale jejich životní příběhy vyprávějí o nebývalé odvaze a vzdoru vůči německému nacismu. O kom je řeč? Možná trochu překvapivě o německých katolických kněžích, kteří se narodili před válkou v Československu. Husitská teologická fakulta UK nedávno vydala překlad knihy Sudetoněmečtí katolíci jako oběti nacismu německého profesora církevních dějin Rudolfa Grulicha, která jasně ukazuje, že statečnost těchto duchovních zůstala neprávem nedoceněna.
Ďábel a jeho metody
„Tvrdit, že všichni němečtí katolíci byli v českých zemích oddáni Hitlerovi, je stejně absurdní, jako kdybychom chtěli pokládat všechny katolíky a jejich kněze žijící v oficiálních církevních strukturách v době komunismu za nadšené obdivovatele a podporovatele tohoto zločinného režimu,“ píše v předmluvě církevní historik Jan B. Lášek. A Grulichova kniha to potvrzuje. Na dvaadevadesáti stranách ve zkratce – někdy až přílišné – popisuje tragické a v mnohém podobné osudy několika desítek duchovních.
Nemálo z nich před rokem 1938 snilo o odtržení od Československa, které se k nim obracelo zády, ale násilnou cestu odmítali. Mnichovem si pak rozhodně nepolepšili. Gestapo je začalo zatýkat, velmi častým důvodem bylo například to, že kněží celebrovali mše v češtině, pomáhali polským zajatcům nebo vyzývali veřejnost, aby se chovala humánně k Židům. Někdy jako záminka k perzekuci stačilo, že farář nedal vyzvánět při kapitulaci Polska nebo při příměří s Francií. Duchovní byli vězněni a posíláni do koncentračních táborů také kvůli poslouchání zahraničních radií – pro gestapo to znamenalo důležitý signál, že jsou nespolehliví a v kostele by mohli šířit nebezpečné názory. Z tohoto důvodu nacisté například uzavřeli celý františkánský klášter v Chebu a čtyři tamní mnichy poslali do vězení.
Z desítek osudů Grulichovy publikace připomeňme alespoň dva. Tak například Heribert Kluger, který se narodil v červenci roku 1881 v Nových Těchanovicích u Vítkova, od třicátých let vyučoval v německém Spolku katechetů olomoucké arcidiecéze a po příchodu Hitlera k moci tvrdě kritizoval německý nacionalismus. Když v říjnu roku 1938 zapálili nacisté sudetské synagogy, ptal se na veřejnosti: „Kdo sejme tuto hanbu z německého národa?“ Už to znamenalo zájem gestapa, a tak byl Kluger krátce nato zbaven místa. Ale tím to neskončilo. Kvůli neustálému odmítání hitlerismu byl v roce 1944 ve tři hodiny v noci zatčen gestapem a odvezen do tábora Dachau, kde za pár týdnů zahynul na srdeční infarkt.
Důkladněji je zpracován život kněze Romana Karla Scholze, rodáka ze Šumperku. Ve svých šestadvaceti letech, jen pár týdnů po anšlusu Rakouska, založil Rakouské hnutí za svobodu – klasickou odbojovou skupinu, která se rozhodla bojovat proti národnímu nacionalismu. Scholz dokonce kontaktoval americké ambasády v Budapešti a Bratislavě, aby jim poskytoval důvěrné informace. Jenže gestapo k němu nasadilo špeha, takže byl v červenci 1940 zatčen a záhy převezen do koncentračního tábora. Odtud se dochovalo několik Scholzových dopisů: „Co jsem dosud přestál, to byl očistec. Co mne nyní čeká, nezadá si příliš s peklem. Bez boží milosti by nebylo snadné to unést… Jediný ďábel je schopen vymyslit si takové metody, aby odsouzencům na smrt neušetřil žádnou, ale vůbec žádnou trýzeň a pohanu, dříve než jsou poraženi jako dobytek.“ Tři měsíce poté byl popraven sekyrou.
Překvapivá čísla
Největším nedostatkem Grulichovy knihy je, že absolutně postrádá jakýkoli kontext. Soupis příběhů je sice důležitý, ale přece jen z něj nevyplývá, jestli šlo o výjimečné osudy, či o většinový trend. Nemluvě o absenci alespoň minimálního popisu tehdejší bouřlivé atmosféry v Sudetech. Obojí nabízí například renomovaný historik Volker Zimmermann v knize Sudetští Němci v nacistickém státě. Ačkoli tu duchovním věnuje pouhé tři strany, předkládá konkrétní a výmluvná data. Připomíná například průzkum českého historika Jaroslava Macka, z něhož vyplynulo, že z 1640 duchovních v sudetoněmecké župě bylo 1143 vyšetřováno gestapem, 118 bylo zakázáno vyučovat, 131 bylo vyhoštěno ze Sudet, 110 bylo zatčeno a 85 posláno do některého z nacistických koncentračních táborů. Tak vysoká čísla historiky značně překvapila.
Grulichově knize lze vytknout řadu nedostatků, ale jako inspirace do diskuse svou hodnotu určitě má. Byla by dobrým základem pro rozsáhlejší publikaci, která by popsala také situaci v ostatních sudetoněmeckých církvích. Něco takového v Česku stále chybí.
