Příběh oprávněného člověka
„Podle mého názoru je to červené srdce nesmírná kýčovina – symbol českých bordelů a levných šlapek. Jako by se poskytování sexuálních služeb dostalo až na Hrad.“ „Irák dnes není přímou hrozbou – ale jde o to, že je předmětem dlouhodobého amerického zájmu. Když to řeknu triviálně, tu naftu tam mají spočítanou do posledního barelu.“ „Pokud by byl Karel Gott navržen na prezidenta, má opravdu velkou šanci uspět. Stejně jako například Helena Vondráčková nebo Marek Eben.“
Politolog a vysokoškolský učitel Zdeněk Zbořil dnes v českých médiích představuje opravdovou intelektuální hvězdu. Tři výroky vyslovené v poslední době pro Blesk, televizi Nova a rádio Impuls ilustrují jeho schopnost vyjádřit se prakticky ke všemu. „Mám na to kvalifikaci.
V životě jsem toho hodně zažil a dost si toho pamatuju, takže jsem k tomu jaksi oprávněn,“ říká Zbořil. Něco na tom je. Politolog Zbořil totiž sedmnáct let donášel Státní bezpečnosti zprávy z tak odlišných míst, jako byly obývací pokoje jeho přátel a salóny v šáhově Íránu.
obrazek_275.jpeg, Autor: [object Object]
Fotografie: Agent 18082: Dost si toho pamatuju. Foto Jan Zátorský / LN, Autor: [object Object]
„Podle mého názoru je to červené srdce nesmírná kýčovina – symbol českých bordelů a levných šlapek. Jako by se poskytování sexuálních služeb dostalo až na Hrad.“ „Irák dnes není přímou hrozbou – ale jde o to, že je předmětem dlouhodobého amerického zájmu. Když to řeknu triviálně, tu naftu tam mají spočítanou do posledního barelu.“ „Pokud by byl Karel Gott navržen na prezidenta, má opravdu velkou šanci uspět. Stejně jako například Helena Vondráčková nebo Marek Eben.“
Politolog a vysokoškolský učitel Zdeněk Zbořil dnes v českých médiích představuje opravdovou intelektuální hvězdu. Tři výroky vyslovené v poslední době pro Blesk, televizi Nova a rádio Impuls ilustrují jeho schopnost vyjádřit se prakticky ke všemu. „Mám na to kvalifikaci.
V životě jsem toho hodně zažil a dost si toho pamatuju, takže jsem k tomu jaksi oprávněn,“ říká Zbořil. Něco na tom je. Politolog Zbořil totiž sedmnáct let donášel Státní bezpečnosti zprávy z tak odlišných míst, jako byly obývací pokoje jeho přátel a salóny v šáhově Íránu.
Houf u šáha
Do pozornosti StB se Zdeněk Zbořil dostal kvůli svému angažmá ve studentském hnutí na konci 60. let. Patřil například k organizátorům pohřbu Jana Palacha, který se v roce 1969 upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Pietní akt se změnil v mohutný protest proti počínající normalizaci a rozzuření komunisté vyhodili absolventa indonesistiky Zbořila z filozofické fakulty. Několik let se živil jako noční vrátný a prodavač lístků v pražské Viole. Pak mu ale StB nabídla místo udavače a Zbořil přijal: v polovině října 1972 byl zaevidován jako agent Statní bezpečnosti 18082 s krycím jménem Houf. Politická policie využívala jeho služeb proti „vnitřnímu nepříteli“ až do listopadu 1989. Jeho svazek byl skartován až 6. prosince 1989. Zbořil jakoukoli spolupráci
s StB odmítá. „Jestli mě vedli jako spolupracovníka, tak bez mého vědomí,“ říká. „Pravdou je, že mě několikrát zkontaktovali a vyptávali se na lidi, s nimiž jsem se po okupaci Československa stýkal. Těžko tedy můžu vyloučit, že se StB podařilo ze mě nějaké informace vytáhnout. Ale za to nemůžu, byli na to školeni.“ „Tahání“ bylo asi úspěšné, neboť Zbořil ze zpravodajské sítě nevypadl ani v polovině 80. let, kdy se StB v rámci rozsáhlé reorganizace zbavovala „nepotřebných“ donašečů. Houf se estébákům vyplatil, jak dosvědčují zachovalé svazky někdejších odpůrců režimu. „Ano, skutečně je tam krycí jméno Houf, ale respektujte prosím, že o tom nechci z osobních důvodů šířeji mluvit,“ říká o svém svazku například současný vysokoškolský profesor a předlistopadový organizátor ilegální bytové univerzity Zdeněk Pinc, kterého se Zbořilem pojí dlouholeté přátelství.
Stejně jako byl Zbořil výhodný pro StB, byla i StB výhodná pro Zbořila. Pár měsíců po podpisu spolupráce se z vrátného ve Viole stal zaměstnancem střediska výtvarných umění při komunistickém ministerstvu kultury, známého pod jménem Art centrum Na tehdejší dobu se jednalo o prominentní místo. Zaměstnanci Art centra byli většinou režimem prověření lidé, kteří často se souhlasem StB vyjížděli do zahraničí, kde plnili různé zpravodajské úkoly. „Když agent vyjel do ciziny na déle než tři měsíce, přebírala ho do řízení od kontrarozvědky rozvědka. Činnost rozvědek satelitních států koordinovala KGB,“ vysvětluje bývalý zaměstnanec Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu Radek Schovánek. V zahraničí přes Art centrum dlouhodobě pobýval i Zbořil. V sedmdesátých letech navštívil Írán, kde připravoval pro šáha Rézu Pahlávího muzeum perské dynastie. V osmdesátých letech pracovně vyjel do Tunisu.
Pardon, volá Blesk
Na konci 90. let se Zdeněk Zbořil na tři roky ujal řízení Ústavu politologie na filozofické fakultě. Na svého dávného známého z dob studentského hnutí si po letech vzpomněl i ministr zahraničí Jan Kavan (ČSSD), který ho k sobě povolal při svém nástupu do Černínského paláce v roce 1998 jako poradce. O dva roky později se Zbořil stal na ministerstvu členem komise pro komunikační strategii. „V žádném případě pro mě nikdy nepracoval,“ popírá dnes Kavan překvapivě Zbořilův úvazek, o kterém se lze dočíst v politologově profesním životopise na oficiálních internetových stránkách filozofické fakulty. „Jsme ovšem dobří přátelé. To, že byl agentem, je pro mě samozřejmě novinkou,“ dodává Kavan, jehož letitá spolupráce s StB je v Česku notoricky známou informací.
Mimo Kavana začali Zbořilovy služby hojně využívat i policisté. Zbořil totiž dlouhodobě sleduje činnost extremistických hnutí, o nichž pro policii vypracovává posudky. Právě jako odborník na extremismus vstoupil Zbořil do povědomí širší veřejnosti. Mediálně ho proslavila dva roky stará aféra, kdy mu děkan filozofické fakulty Petr Kolář zakázal pozvat na jednu ze studentských seminárních diskusí zdejšího neonacistického lídra Filipa Vávru. Zbořilova tehdejšího volání na obranu akademických svobod si všimla média, která z něj časem „vyrobila“ jednoho z nejcitovanějších českých politologů. Šíře jeho odborného záběru je neuvěřitelná – od dobrozdání k domácímu politickému dění, analýz politického vývoje na Slovensku nebo Iráku, hodnocení zásahu NATO v Kosovu, analýzy úspěchů vojenské rozvědky, oblékání politiků až k posudkům jejich komunistické minulosti.
„Nedokážu říct, jestli vystupuje nejčastěji. Prostě do vysílání bereme toho politologa, který je zrovna k mání. A Zbořil je k mání velmi často,“ říká zástupce šéfredaktora zpravodajství Novy Martin Ondráček. Podobně to vidí i zástupce šéfredaktora Blesku Jiří Fabián: „Rozhoduje to, na koho máme v redakci při ruce mobil a s kým máme zkušenost, že ho zvedá. Pan Zbořil splňuje obé.“
Zdeněk Zbořil vyučuje studenty politologie na filozofické fakultě dějiny mezinárodních vztahů a českou politiku a rediguje časopis Mezinárodní politika.
