Fotografie: V registru je, ale v seznamu ne. Kdo to kouzlo způsobil? Repro RESPEKT, Autor: [object Object]
Takže je to tady: na internetu se objevil oficiální seznam donašečů politické policie. Třináct let od kolapsu „říše zla“ se završila jedna podoba snahy vnést jasno do totalitních časů. I letmý návštěvník seznamu ale brzy přijde na to, že chybí řada proslulých, dávno známých jmen.
Hovory z druhé strany
Když v roce 1991 zveřejnil neoficiální seznamy estébáckých agentů disident Petr Cibulka, odstartoval dlouhou a vášnivou debatu, zda je taková publikace „morální“ nebo ne. O šest let později zpřístupnilo oficiálně první svazky politické policie ministerstvo vnitra. Čeští občané pronásledovaní StB si mohli prohlédnout, co na ně tajní během let sebrali za informace. Loni se okruh přístupných materiálů znásobil, podle nového zákona se stalo veřejné prakticky cokoli, co komunistická bezpečnost prováděla. A teď se oficiálně otevřel i seznam jejích donašečů. Bohužel ne úplně.
Že soupis není úplný, vyjde najevo okamžitě. Chybí na něm totiž zřejmě vůbec nejznámější agent – někdejší předseda lidové strany Josef Bartončík. Po listopadu patřil ke zdejším politickým hvězdám a informací o jeho estébáckém angažmá způsobil náměstek ministra vnitra Jan Ruml první celostátní skandál nové éry. Bartončík byl naverbován v roce 1971, StB s ním ukončila spolupráci o patnáct let později a jeho spis se dochoval. „Opravdu nevím, proč tam to jméno chybí,“ kroutil minulý týden hlavou náměstek ministra vnitra Vladimír Zeman, který má archivy na starosti. „Dejte mi čas, ať to zjistím.“
Jiným chybějícím esem je Ervín Marák, proslavený donašeč, který o své práci pro StB dokonce sepsal román. Naverbovali jej v roce 1956 v jáchymovském lágru, kde si odpykával sedmiletý trest za členství v národně-sociální straně. Do svého propuštění v roce 1960 předal o svých spoluvězních na sto padesát zpráv. Pak byl osm let nasazen na bývalé členy sociální demokracie. Věhlas si ale vydobyl až za normalizace. Rozvědka jej v roce 1969 vysadila do Německa a Marák začal dodávat informace z exilového prostředí a Svobodné Evropy. Estébákům udal například Danuši Partlovou z Liberce za to, že pravidelně volala a psala do Rádia Svobodná Evropa. Danuše Partlová pak byla odsouzena za vyzvědačství k deseti letům vězení. Koncem roku 1973 se Marák vrátil do Československa a v rozhlase začaly být vysílány jeho Hovory z druhé strany, kde pouštěl – patřičně upravené a sestříhané – nahrávky svých telefonních rozhovorů s českými emigranty, které měly dokázat, jak „zradili národ“. Kromě zmíněného románu Spolek mrtvých stínů popsal svůj udavačský život i v desítkách přednášek. Za spolupráci od StB vyinkasoval na odměnách 20 tisíc marek a 90 tisíc korun. Dnes žije v Praze. „Marák, Marák – to mi nic neříká,“ říká šéf rozvědky František Bublan. „Opravdu netuším, proč na seznamu chybí.“
Tak by se dalo pokračovat. Krátké amatérské listování odhalilo na tři desítky podobných chyb. Kolik je jich celkem? To zatím není jasné. „Snažili jsme se, ale museli jsme starý registr, jméno po jménu, probrat a zjistit, zda dotyční mají českou státní příslušnost, jak vyžaduje zákon. Něco nám tak mohlo uniknout,“ říká Vladimír Zeman. „Budeme to ještě pilovat.“
Vyvěste ho, prosím
Seznam spolupracovníků první správy StB obsahoval v roce 1989 devět tisíc jmen – v současném soupisu je zveřejněna třetina. Kam se ztratili ostatní? „To je složité,“ říká už citovaný Bublan. „Nesměli jsme zveřejňovat cizince, jen Slováků byly asi dva tisíce… Prostě – snažili jsme se dát tam toho co nejvíc, ale to je vše, co vám můžu říci.“
Přes chybějící položky má Bublan s oním „co nejvíc“ vlastně pravdu. Rozvědka totiž zveřejnila také svoje někdejší „ideové spolupracovníky“, o nichž zákon nemluví. Takže je možné se například dočíst, že někdejší prezident Chemapolu a sparringpartner všech polistopadových politických špiček Václav Junek byl naverbován v únoru 1980, pracoval pro StB až do listopadu 1989, jeho svazek se jmenoval Juste a nebyl zničen: každý si jej může prohlédnout v pardubickém středisku ministerstva vnitra.
Cibulkovy seznamy agentů obsahují dvě stě tisíc jmen, na právě vydané oficiální soupisce je jich jen sedmdesát pět tisíc. „U Cibulky jsou i kandidáti tajné spolupráce, důvěrníci, Slováci,“ říká náměstek Zeman. „A navíc tam je spousta chyb, jména se opakují třeba až osmkrát a podobně,“ doplňuje Radek Schovánek z Občanského sdružení archivy. Vzniklo před dvěma lety a jeho cílem je prosadit lepší přístup ke komunistickým dokumentům. Právě tento spolek začal provádět kontrolu oficiální databáze. „Zatím nám vychází, že je tam opravdu hodně chyb,“ říká Schovánek. „Chybí stovky, možná tisíce jmen.“
Co ovšem v seznamech chybí záměrně, jsou jména pravých strážců totalitního údělu – důstojníků Státní bezpečnosti. Vnitro má pro to dvojí vysvětlení. Jednak o estébácích existují pouze personální spisy s osobními a rodinnými údaji, jejichž plošné zveřejnění nedovoluje zákon. A za druhé – samotný seznam kmenových zaměstnanců nic neprozradí, průkazy StB nevlastnili jen grázlové z úderek či jejích „mozkových trustů“, ale i sekretářky, automechanici či účetní. Pokud ale někdo ve svém svazku najde jméno estébáka, který na něm „pracoval“, je ministerstvo na požádání povinno „vyvěsit“ tyto údaje na internetu. Příslušné stránky jsou zatím prázdné – podle náměstka Zemana této možnosti dosud nikdo nevyužil.
