Tuzemská justice se s tím zločinem potýká už více než deset let. Taková doba uplynula od chvíle, kdy ministerstvo vnitra oznámilo jména jedenácti bývalých komunistických pohlavárů, podezřelých z vlastizrady v srpnu 1968. První obvinění padla před sedmi lety. Dvakrát bylo stíhání zastaveno. Než došlo na proces, z původních obviněných zbyli dva - Miloš Jakeš (80) a Jozef Lenárt (79). Od pondělí do pátku vyslýchal Městský soud v Praze svědky a nyní má rozhodnout. Obžalovaní se buď spikli s okupanty proti vedení své země (či alespoň pomáhali spiklencům), anebo se jen - jak zní jejich obhajoba - snažili vyjednávat a zabránit krveprolití.
Opravdu věrní
Případ s vlastizradou začíná 18. srpna 1968, kdy se v Moskvě konala tajná porada pěti šéfů komunistických stran východního bloku. Tématem byl vývoj v Československu. Všichni přítomní po celý rok sledovali s narůstající nevolí, jak se země odpoutává z mocenského vlivu Kremlu. Československé vedení v čele s šéfem komunistů Alexandrem Dubčekem se snažilo Rusy uchlácholit, ale bylo čím dál jasnější, že původní nesmělé reformy se partaji vymkly z rukou. Sovětský vůdce Leonid Brežněv na zmíněné poradě prozradil, že Kreml už schválil invazi. Další vývoj měl probíhat podle dvou scénářů: buď ve vedení KSČ převládnou aparátníci věrní Moskvě, nebo tito lidé sestaví novou, skutečně promoskevskou vládu. V zápisu z porady se objevují jména, s nimiž je možno počítat - zejména Alois Indra a Vasil Biľak. „Tito dva si bez jakýchkoli pochybností zaslouží označení vlastizrádci,“ říká historik Vojtěch Mencl, předseda polistopadové vládní komise pro objasnění let 1967–70 (u soudu vypovídal jako svědek). K nim profesor Mencl řadí i Drahomíra Koldera, Oldřicha Švestku a Antonína Kapka: celá pětice předala 3. srpna 1968 Brežněvovi tzv. zvací dopis, devótní žádost o zásah proti „kontrarevoluci“. Ze signatářů žije už jen 85letý bývalý hlavní ideolog KSČ Vasil Biľak (za vlastizradu ho, zatím bezvýsledně, stíhají Slováci). Minulý týden stáli před soudem Jakeš a Lenárt. První se o dvacet let později stal generálním tajemníkem KSČ, ale v roce 1968 to byl neznámý funkcionář. Ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma, který k případu vypracovával znalecký posudek, před soudem vysvětlil nevýznamnou Jakešovu roli v osmašedesátém „nízkým intelektovým vybavením a neschopností se veřejně vyjadřovat“. Jakeš byl předsedou revizní komise KSČ, takže se mohl účastnit schůzek vedení strany, ovšem bez hlasovacího práva. V den invaze se vrátil z dovolené a podle svědectví stál spíše na straně odpůrců okupace. Lenárt měl v KSČ na starosti zahraniční vztahy a podle historiků „lavíroval mezi Moskvou a Prahou“.
Z druhé řady
Klíčovou roli v obžalobě hraje pokus sestavit vládu, jakou si přál Brežněv. Před soudem se připomínala známá epizoda z prvního dne invaze, kdy na schůzi nejvyššího vedení KSČ vtrhla skupina ruských důstojníků a českých estébáků a „jménem dělnicko-rolnické vlády Aloise Indry“ odvedla Dubčeka a další tři komunistické předáky. Poslední žijící z této čtveřice, tehdy krajský šéf KSČ v Brně Josef Špaček, si u soudu vybavil i po-hrůžku „revolučním tribunálem“. Zajatce pak Sověti přepravili letadlem do Moskvy. Minulou středu vypovídal i jeden ze zatýkajících, nadporučík StB na penzi Karel Dubský. Prý stranické předáky jen „pozval k jednání“ se Sověty a na chodbě jim pošeptal, že se rodí revoluční vláda (jakákoli jiná verze by mu mohla vynést trestní stíhání). Skupina komunistů včetně Jakeše a Lenárta se pak vydala na sovětské velvyslanectví vyjednávat. Z jednání existují zápisky Dubčekova tajemníka Zbyňka Sojáka, který rovněž osobně svědčil. Podle něj velvyslanec Červoněnko požadoval vznik „prozatímní vlády“ a přítomní začali jeden druhého o překot navrhovat do funkcí (v jedné variantě měl být Lenárt premiérem a Jakeš ministrem vnitra). „Možná jim křivdím, ale jako by každý chtěl svalit odpovědnost na jiné,“ vzpomínal nyní Soják. Už 21. srpna večer přednesla čtyřčlenná skupina (Kolder, Biľak, Indra, Lenárt) návrh prezidentovi Ludvíku Svobodovi. Následujícího dne jich přišlo na Hrad dvanáct. Tehdy prezident nápad s prozatímní vládou definitivně odmítl a odletěl do Moskvy vyjednat propuštění zajatců. Jak ovšem upozornil před soudem historik Oldřich Tůma, Svoboda pouze chtěl, aby veřejnost s okupací smířili oblíbení politici jako Dubček, nikoli nepopulární Indra či Biľak. Po všech těchto svědectvích státní zástupce Jiří Bednář minulý čtvrtek zmírnil původní návrh. Vzhledem k potvrzené druhořadé roli Jakeše a Lenárta je navrhl potrestat nikoli za „přípravu vlastizrady“, ale za pouhou „pomoc k přípravě vlastizrady“. Soud má vynést verdikt v pondělí.
