Minulé pondělí zveřejnil Nejvyšší soud definitivní rozhodnutí v případu Karla Vaše (86). Tři soudní instance postupně konstatovaly, že někdejší komunistický prokurátor spáchal v roce 1949 justiční vraždu: zfalšovanými důkazy dostal na popraviště bezúhonného odbojáře, generála Heliodora Píku. Zároveň však verdikt Nejvyššího soudu stvrzuje, že poslední roky života nestráví Vaš ve vězení, ale ve svém panelákovém bytě na sídlišti Praha-Chodov. Proč?
Důkazy i motiv
V moderní historii české justice šlo o mimořádný případ. A nejen proto, že Vašův padesát let starý zločin musela posuzovat podle předpisů platných v poválečném Československu, tedy podle vojenského trestního zákoníku z dob Rakouska-Uherska. Klíčová otázka zněla: lze nazvat vraždou, pokud prokurátor zneužije soudní mašinerii k něčí popravě? V prosinci 1999 předseda senátu Nejvyššího soudu Petr Hrachovec v rozsudku k případu Babice prohlásil, že justiční vraždy se může dopustit soudce, když brutálně porušuje etiku své práce a vědomě posílá na smrt nevinné: „Rozsudek je pak nástrojem fyzické likvidace osob.“ Ale prokurátor? Že by něco takového bylo možné, jako prvního napadlo majora Petra Dynteru z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Policista vycházel z toho, že Vašovo angažmá v procesu s generálem Píkou bylo opravdu mimořádné. Jako vyšetřující soudce si po libosti upravoval protokoly z generálových výslechů, nutil svědky ke křivým výpovědím a ke všemu úmyslně zařadil do spisu falešný důkaz - záznamy o Píkově setkání s důstojníkem britské tajné služby, při němž měl generál vyzradit státní tajemství (listiny vyrobila komunistická tajná služba). Když generála Píku přivedli v lednu 1949 na bleskový třídenní proces před Státní soud, Vaš zde seděl zase - tentokrát jako „expert prokuratury“. Osobně sestavil obžalobu včetně výslovného návrhu na trest smrti (rukopis se dochoval v archivu). Hlavní prokurátor ji jen podepsal. Vaš měl i motiv: pracoval pro sovětské Rusko a tamní tajná služba viděla v Píkovi nebezpečí. Generál za války sloužil jako vojenský přidělenec Benešovy vlády v Moskvě a jeho tehdejší depeše ukazují, že komunisty prohlédl velmi rychle (hlásil, že Sovětský svaz chystá po porážce Německa expanzi do střední Evropy a bolševizaci Československa nebo že jednotky generála Svobody jsou v rozkladu a prolezlé komunistickými agenty). Karel Vaš za války utekl do Ruska: dva roky ho drželi v gulagu jako špiona, pak nastoupil do Svobodovy jednotky. Zda podepsal spolupráci ruské tajné službě NKVD, není jasné. Rozhodně však při procesu s generálem Píkou nosil z pilnosti na sovětské velvyslanectví protokoly z výslechů a přijímal pokyny od rezidenta NKVD Chazanova.
Nic jiného než provaz
V červnu 1998 již zmiňovaný major Dyntera obvinil Vaše z vraždy. Pro městského i vrchního státního zástupce to však byla příliš silná káva. Uvažovali takto: prokurátor sice popravu navrhl, ale rozhodl o ní Státní soud. A generál mohl dostat milost (proti jeho popravě ovšem tenkrát nahlas protestoval jen Městský národní výbor v jeho rodné Štítině u Opavy). Podle státních zástupců se proto Vaš dopustil jen zneužití úřední moci, a to už je promlčeno. Tím by byl případ uzavřen. Jenže proti takovému výsledku se vzbouřili tehdejší ministr spravedlnosti Otakar Motejl a jeho náměstek Josef Baxa, oba dlouholetí soudci. „To přece nebylo jen tak ledajaké zneužití úřední moci. Tady právní expert zneužil své znalosti a svou funkci k usmrcení nevinného,“ říká Josef Baxa. Ministrovu stížnost v srpnu 1999 uznal předseda senátu Nejvyššího soudu Stanislav Rizman: Ano, mohla to být vražda. Za klíčové označil zfalšované doklady o vojenské zradě. Generálu Píkovi nemohly vynést nic jiného než provaz a Vaš - na rozdíl od tehdejších soudců - věděl, že jsou falešné. Nejvyšší soud se ale nezabýval otázkou promlčení. Na rozdíl od moderních předpisů totiž rakouský trestní zákon rozlišoval pět druhů vraždy a každá se promlčuje jinak. Případ byl tedy znovu otevřen a na městském soudu ho dostal na starosti soudce Luboš Vlasák. Ten označil zločin vůči generálu Píkovi za „vraždu úkladnou“ a jako trest určil sedm let kriminálu. „Uvědomoval jsem si dějinný paradox, že sám Vaš se v roce 1951 ocitl ve vazbě a po dalším kole procesů, tentokrát s Bedřichem Reicinem, si odseděl ve vězení skoro šest let,“ komentuje svůj verdikt doktor Vlasák. Letos v lednu ale přišel další obrat. Vrchní soud rozhodl, že Vaš byl pouze „spoluviníkem vraždy prosté“. A tento zločin se podle starého práva promlčoval už po pěti letech, v tomto případě v roce 1994 (pět let po pádu komunismu), takže Vaš mohl jít domů. „Důvody nebudu vysvětlovat. Je to právně složitá věc a mohla by být vytržena z kontextu,“ říká stroze předseda senátu Rudolf Tomašovič, sám bývalý vojenský prokurátor. Proti tomu podala takzvané dovolání nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová, 12. června ho ale soudce Nejvyššího soudu Zdeněk Sovák zamítl. Proč? Přeloženo z právní řeči: jestliže Vrchní soud nepovažoval zfalšované důkazy proti generálu Píkovi za rozhodující příčinu popravy, Nejvyšší soud mu do toho nemůže mluvit. V deníku Právo (3. 7.) ještě Sovák naznačil, že on sám se s verdiktem Vrchního soudu ztotožňuje, a jel na dovolenou.
Trest
Na sedm let do vězení by Karel Vaš tak jako tak nešel - kvůli pokročilé Parkinsonově chorobě to nedoporučili lékaři. On sám si stěžoval, že trpí už samotným procesem a pozorností médií. „Nespravedlivé stíhání mě mučí, nervuje a ničí mi zdraví. Dostávám výhrůžné dopisy. V jednu nebo ve tři hodiny v noci zvedám sprosté telefony. Jdu nakupovat a lidé se ohlížejí. Přijdu k lékaři a cítím odstup. Opustila mne dlouholetá přítelkyně,“ píše Vaš v knize Moje perzekuce, kterou loni v listopadu vydalo nakladatelství KSČM Futura. V průběhu procesu několik lidí rozpoznalo ve Vašovi muže, který jim zničil rodinu nebo kus života. Loni v červnu se MF Dnes ozval politický vězeň Václav Eminger z Habartova na Sokolovsku: i do jeho spisu zařazoval tento prokurátor smyšlené výpovědi. V Plzeňském deníku letos v lednu vzpomínala rodina Kučerova, jak Vaš vymohl trest smrti pro jejich otce - důstojníka. Karel Vaš v lednu o verdiktu Vrchního soudu prohlásil, že je to jeho „absolutní vítězství“. Jako právník tomu ale nemohl věřit ani on sám. „Všechny soudy opakovaně potvrdily, že Heliodor Píka se stal obětí trestného činu vraždy,“ připomíná soudce Luboš Vlasák. „Viník unikl jen kvůli promlčení.“ Žádost o komentář Karel Vaš odmítl. Do sluchátka chvíli mlčel, pak ho položil. Při osobní návštěvě na zazvonění neotvíral.
