Jak varoval Václav Klaus

Pravicová hráz

Když do sídla ODS dorazil první odhad volebního vítězství Špidlovy partaje, byli zde šedesátce novinářů k dispozici pouze senátor Přemysl Sobotka a starosta jednoho pražského obvodu, Petr Bratský. O hodinu později přece jen doráží triumvirát místopředsedů - Miroslav Beneš, Ivan Langer a Jan Zahradil. „Volby jsou hra, třeba jako fotbal. A ten se hraje až do poslední minuty,“ říká zkoprnělým novinářům Langer a trojice mizí v hlubinách stranické centrály. Oživení znamená až příchod Václava Klause před sedmou hodinou. Předsedovi chybí tradiční suverénní úsměv a režie jeho příchodu do haly plné kamer a fotoaparátů postrádá obvyklou triumfálnost. Klaus je nucen stát ve vstupních dveřích a čekat na pokyn od tiskové mluvčí Michaely Maláčové, která režíruje práci televizních štábů. Když konečně může vejít do místnosti, hlásí kameraman německé televizní stanice ARD, že mu došla kazeta. Klaus se vrací do veřejí a poslušně čeká. „S rozpaky vnímám nástup socialismu, před kterým jsem vždy varoval,“ sděluje pak přítomným a za doprovodu svých místopředsedů rychle opouští místnost. „Myslím,“ šeptá Ivan Langer při odchodu zpravodajům, „že budeme muset postavit hráz komunismu jak s ČSSD, tak s Koalicí.“ Lidovci s Unií svobody zatím sledují výsledky v sále Národního domu na Vinohradech a netají se zděšením. „Nedostal jsem se do sněmovny! I když mě volilo více lidí než v minulých volbách,“ říká zcela konsternovaný Ivan Pilip. Po chvíli, už klidnější, dodává, že prohrou Koalice by bylo hlavně to, kdyby se nedokázala dohodnout na sestavení většinové vlády. „To, že unie získala tak málo mandátů, rozhodně nebudu považovat za úspěch lidovců. Celé je to prohra,“ komentuje jeden z lídrů KDU Miloslav Výborný skutečnost, že lidovečtí voliči vyřadili kroužkováním řadu kandidátů Unie svobody. Všichni přítomní politici se shodují, že se musí začít rychle něco dělat proti vítězícím komunistům. A proč vlastně pravice tak propadla? „Je to tím, že jsme se nedokázali dohodnout,“ říká šéfka Unie svobody Hana Marvanová. „Dokud nejsou vyřešené spory, které vedly k pádu Klausovy vlády v roce 1997, budou pravicové strany oslabené.“

Vzhůru do práce

V rukách sklenici šampusu, na klopě cedulku s číslem dvacet jedna. Jsme ve volebním štábu Sdružení nezávislých v devatenáctém patře hotelu Opatov: sloupeček ukazatele pomalu popolézá a zastavuje se na téměř třech procentech. Na většině obličejů je znát zklamání: známé tváře komunální politiky očekávaly prolomení pětiprocentní hranice. „Myslím, že lidé podlehli uměle vyvolávaným strašákům o propadlých hlasech,“ komentuje výsledek pražská jednička, starosta Prahy 11 Petr Jirava. „Na druhou stranu jsme z malých stran dostali nejvíc, časem se můžeme stát opravdovou alternativou.“ O hodinu později zavládne mezi starosty v opatovském hotelu zděšení: komunisté získávají víc jak osmnáct procent. „Myslím, že je to vinou velkých parlamentních stran,“ říká předseda sdružení Milan Marko. „Místo aby spolupracovaly s námi, tak v touze po moci používaly komunisty a tím je rehabilitovaly.“ Voličská podpora totalitní straně pana Marka děsí, stejně jako nezájem bezmála poloviny zdejší populace ovlivnit svým hlasem věci veřejné. „Tváří v tvář tomu všemu je pro mě téměř tříprocentní výsledek nezávislých povzbuzením do další práce,“ říká šéf sdružení Marko. „Čekají nás komunální volby a doufám, že pro nás budou úspěšné.“

Na to zapomeňte

Když moderátorka České televize oznámila z obrazovky, že podle prvních odhadů utržili sociální demokraté třicet procent, vypuká v Lidovém domě haló. „Jsme jedničky, jsme prostě nejlepší,“ skandují nadšeně shromáždění straníci. „Samozřejmě, nejpravděpodobnější vládou je většinová vláda s koalicí,“ prohlašuje krátce po druhé hodině předseda ČSSD Vladimír Špidla a zaplněný Lidový dům propuká v jásot. S přibývajícím časem a se stále přesnějšími výsledky ale radost nad vítězstvím začíná překrývat nervozita. Koalici dramaticky padají preference, zatímco k drtivému finiši nasazují komunisté. Konečný propad Koalice přijímá Lidový dům se smíšenými pocity. „Je to škoda, že nedostali víc. Ale i tak s nimi můžeme sestavit dobře fungující vládu,“ říká s úlevou místopředsedkyně ČSSD Marie Součková. „Taky máš takovou radost, že to komanči nandali koalici,“ ptá se stoupenec opačného pohledu, ministr životního prostředí Miloš Kužvart, senátora Zdeňka Vojíře. „No jasně, dobře jim tak,“ odpovídá dotázaný. A ještě dál jde šéf ústecké organizace ČSSD Jaroslav Foldyna. „Ty vole, co to ten Svoboda žvaní,“ komentuje televizi, v níž právě předseda lidovců propaguje proevropskou vládu ČSSD a Koalice. „Já teda s flanďákama nikam do Evropy nechci,“ říká Foldyna. A s kým by tam tedy chtěl? „Nechte se překvapit. Ve hře je více možností. Třeba i menšinová vláda s tichou podporou KSČM,“ říká Foldyna. Jeho názor ale mezi sociálními demokraty určitě není většinovou vizí a prosadit ho bude pro stoupence obtížné. „Tak to tedy ani náhodou,“ oponuje Foldynovy rázně místopředseda Zdeněk Škromach. „S komunisty se nikdy pachtovat nebudeme. Na to ať každý rychle zapomene.“