Na počátku vyhlazení Lidic stál dvojsmyslný dopis. Aby si pisatel Václav Říha usnadnil rozchod se svou milenkou Annou Maruščákovou a ještě jí při tom zaimponoval, snažil se předstírat, že je příslušníkem odboje, který musí na čas zmizet do ilegality. Psaní však adresátku nedostihlo a skončilo v rukou tehdejšího slánského starosty Jaroslava Pály, který případ neprodleně ohlásil. Vypátrat autora dopisu už byla pro gestapo maličkost. Při výslechu údajně padla jména Josefa Horáka a Josefa Stříbrného z Lidic bojujících v té době v řadách československé zahraniční armády. I přesto, že gestapo Lidice obrátilo doslova naruby, ke známým tragickým důsledkům nakonec vedla jen tato chabá stopa. Zajímavé okolnosti vypluly na povrch teprve nedávno díky práci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Spolu s nimi se pak pracovníkům ÚDV podařil i šokující úlovek: nacistický válečný zločinec, který se přímo účastnil vyhlazení Lidic, po válce působil jako agent Státní bezpečnosti. Osud, který dokonale ilustruje válečné a poválečné dějiny Československa, patří muži jménem Max Heinrich Rostock.
Padesát trestů smrti
Jeho kariéra začala nenápadně. Vyučený obchodní příručí a malíř pokojů se stal v březnu roku 1933 členem bojůvky SA a krátce poté vstoupil i do NSDAP. Působil v různých buňkách Sicherheitsdienst (SD) – zpravodajské služby nacistické strany – a necelý týden před vypuknutím války byl převelen do její nově zřízené služebny v Praze. Zde byl Rostock jmenován důstojníkem SS a stal se velitelem služebny SD na Kladně. Organizoval a řídil udavačskou činnost, sám udával a osobní podíl nesl i na lidickém masakru. „Účastnil se rabování fary a kostela, sám zbil lidického faráře Štemberka a přihlížel vraždám lidických mužů,“ říká historik a autor studie o Maxi Rostockovi Jiří Plachý. Do Lidic se Rostock vrátil ještě několikrát, naposledy už ne jako důstojník SS, ale jako agent komunistické Státní bezpečnosti v doprovodu svého „řídícího orgánu“. Touto „proměnou“ Rostock prošel navzdory tomu, že po válce patřil mezi padesát Československem nejhledanějších válečných zločinců. Do země svých největších zločinů se nedobrovolně vrátil v dubnu 1950. Soudu se spolu se čtyřmi dalšími nacisty dočkal o šestnáct měsíců později. „Byla vytvořena naprosto nesourodá skupina pěti nacistických zločinců, kteří spolu neměli naprosto nic společného. Byli tam dva generálové wehrmachtu, jeden generál SS, bývalý velitel bezpečnostní policie v Čechách a na Moravě, Rostock a referent jičínského gestapa. V té době byly ale v módě monstrprocesy, a nikdo si nedělal starosti ani se sháněním důkazních materiálů. Proces byl spíše propagandistickou záležitostí a po právní stránce vykazoval řadu formálních nedostatků,“ vysvětluje Jiří Plachý. Formální nedostatky ovšem nepřekážely tomu, aby byli všichni nacisté odsouzeni k trestu smrti. K trestu, který nikdy nebyl vykonán. V srpnu 1953 byla sice exekuce konečně nařízena, ale tři dny před stanoveným datem byl rozkaz odvolán a politický sekretariát ÚV KSČ „doporučil“, aby celé skupině byl trest změněn na doživotí. Tento rozkaz vypracoval 2. října 1953 tehdejší ministr spravedlnosti Václav Škoda, 14. října 1953 návrh podepsal prezident Antonín Zápotocký. „V roce 1953 Zápotocký udělil pouze osm milostí na trest smrti a z toho polovinu získali nacističtí váleční zločinci. V té době bylo přitom za devět měsíců jeho vlády popraveno asi padesát československých občanů,“ komentuje udělení milostí již citovaný Jiří Plachý. O tom, že komunisté se snadněji usmířili s nacistickým vrahem než s politickými vězni, svědčí mimo jiné i vzpoura v Leopoldově v roce 1955. Političtí vězni, kteří se jí účastnili, byli odsouzeni k mnohaletým zbytkovým trestům, zatímco Rostock dostal deset dní korekce, což byl na tehdejší dobu velmi mírný trest. A několik měsíců před tím mu byl doživotní trest snížen na 25 let žaláře.
Agent na výletě
Spolupráci se Státní bezpečností nabízel Rostock poprvé krátce po vynesení rozsudku smrti. Tehdy byl ještě odmítnut. V roce 1959 byl už zájem oboustranný a StB začala potenciálního agenta cvičit a instruovat. „Rostock spolupracoval velmi podlézavým způsobem a dokonce svým řídícím orgánům napsal báseň a věnoval jim několik literárních a filozofických děl pochybné kvality, která sám napsal v cele,“ vykresluje historik Plachý charakter budoucího agenta Fritze. StB Rostocka za odměnu brala na výlety, mimo jiné i po místech, kde působil za druhé světové války. Na svobodu se Max Rostock alias agent Fritz dostal 4. února roku 1960. Jako špion se ovšem vůbec neosvědčil, bezprostředně po svém vysazení v západním Německu svou spolupráci s tajnou službou dekonspiroval. Těžko mohl tušit, že jeho bývalý nadřízený SS Hauptsturmführer Wernfried Pfaff, jemuž o svém „poslání“ vyprávěl, je stejně jako on komunistickým agentem s krycím jménem Pop. Ten byl na rozdíl od Rostocka „spolehlivý“ a politické policii vše obratem ohlásil. Tím také skončila Fritzova špionská kariéra. Max Rostock zemřel v roce 1986 ve svých čtyřiasedmdesáti letech ve Spolkové republice Německo. Rostock nebyl jediným nacistou ve službách Státní bezpečnosti. Dodnes se podařilo odhalit už na dvacet nacistických válečných zločinců, kteří s StB spolupracovali. Není přitom vyloučeno, že další překvapení na nás ještě čekají.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu 6/Rádia Svobodná Evropa.
