Na státního zástupce Libora Grygárka (39) se po téměř třinácti letech provalila událost, kterou by nejraději ze svého oficiálního životopisu vygumoval. V srpnu 1989 jako komunistický prokurátor dohlížel na to, jestli policie řádně postihuje lidi, kteří se ve výroční den sovětské invaze odvážili demonstrovat na Václavském náměstí. O tomto jeho dobrovolném angažmá se dlouho nevědělo. Proto po revoluci ministr spravedlnosti Jiří Novák svěřil mladému a energickému právníkovi očistu justice: Grygárek fakticky rozhodoval o tom, kdo z prokurátorů se za komunismu choval natolik slušně, aby směl přejít mezi státní zástupce. Až do roku 1996 pak řídil Vrchní státní zastupitelství v Praze a dnes zde pracuje jako specialista na organizovaný zločin. Šéfka žalobců Marie Benešová před časem Grygárka diskrétně vyzvala, aby z jejich řad kvůli účasti na někdejších represích úplně odešel. On sám k tomu nevidí důvod: „Z dnešního pohledu to jistě není nic k chlubení. Ale nemám se ani zač stydět, jednal jsem tehdy čestně.“
Prozření v Jesenici
Svévolné vyvezení za město, končící zmlácením v lese nebo aspoň výhrůžným celodenním zadržením někde na venkovské služebně, patřilo k běžným způsobům, jimiž tajná policie ztrpčovala život nezakrytým odpůrcům režimu. V letech 1988–89 ho začala využívat také proti náhodným Pražanům, kteří přišli na některou demonstraci. Důvod byl i ryze praktický: protestujících už bylo tolik, že v centru metropole na ně nestačily cely předběžného zadržení. Prokurátoři byli poprvé nasazeni „do akce“ na výročí srpnové invaze. „Dalo se z toho vymluvit, ale zadání mi nebylo nesympatické. Měli jsme dozírat, jestli se zadržování občanů děje podle zákona,“ tvrdí Grygárek. On sám byl 21. srpna součástí úderky ve vesnici Jesenice u Prahy. Dnes to líčí jako otřesný zážitek, při němž coby čerstvý člen KSČ (od února 1989) ztratil iluze o režimu: „Na služebnu do Jesenice přivezli i čtrnáctiletého kluka, kterého vůbec neměli právo sebrat. Jiní předvedení marně žádali léky. Policajti do antonů přibalili dokonce i lidi, kteří šli úplně normálně na Václavské náměstí do práce.“ Doktor Grygárek říká, že estébáky přinutil tyto zadržené odvézt zpátky do Prahy a propustit. Vedle toho skončily v Jesenici i desítky dalších lidí, kteří se „provinili“ tím, že pokojnou demonstrací nesouhlasili s okupací a komunistickou diktaturou. „Z dnešního pohledu to byla nepřijatelná perzekuce,“ připouští Grygárek. „Ale zabránit tomu by přesahovalo rámec doby a ostatně i mé statečnosti. Tehdejší zákonné podmínky pro předvedení byly splněny.“ U výslechů nebyl a o další osud zadržených se nezajímal.
Jaké vydírání?
V příběhu jsou některé vážné nejasnosti. Libor Grygárek říká, že měl v Jesenici „obrovské konflikty“ s policisty a musel kvůli nim na kobereček. V archivu ministerstva spravedlnosti ale existuje dobové hodnocení akce, podle nějž „součinnost mezi s. Grygárkem a orgány SNB byla bez problémů a lze ji hodnotit kladně“. Státní zástupce to neumí vysvětlit, takový dokument prý nikdy neviděl. Dva dny po akci v Jesenici doktor Grygárek požádal o odchod z prokuratury, nadřízení mu vyhověli koncem září. „Dílem to bylo kvůli znechucení, dílem kvůli stížnostem estébáků,“ říká dnes. Dokázat to však nemůže a před šesti lety v rozhovoru pro Respekt líčil svůj odchod podstatně jinak: „Já jsem v září 1989 dostal nabídku, která by vedla do funkcí, kam jsem tehdy prostě nechtěl. Tak jsem z prokuratury odešel.“ Nyní si na citovanou pasáž nevzpomíná: „Už nevím, jak jsem to myslel.“ Pamětníci dodávají, že prokurátor, který by za komunismu práskl dveřmi po konfliktu s StB, by těžko do pěti dnů nastoupil - jako Grygárek - coby právník na pražském magistrátu. „To byla přísně sledovaná instituce, lidé s takovým kádrovým škraloupem by se tam dostali leda díky mocné přímluvě,“ říká tehdejší pražský úředník Jan Wagner (nyní šéf Státního fondu rozvoje bydlení). Bývalý ministr spravedlnosti Jiří Novák, který Grygárka jmenoval vrchním státním zástupcem, jeho minulost neznal: „Když se o ní v rezortu začalo mluvit, podal mi uspokojivé vysvětlení.“ Jaké? „Pustil jsem to z hlavy. Pro mě bylo rozhodující, že je nadprůměrně schopný a pracovitý. S ním jediným se dalo normálně bavit.“ Jeho nástupce Jan Kalvoda v roce 1996 Grygárka z šéfovské funkce odvolal. Nyní rozhovor na toto téma odmítl, jen vzkázal, že o akci v Jesenici nevěděl a že platí jeho dobové odůvodnění (Kalvoda se tenkrát vyjádřil, že chce utnout „kamarádíčkování“ mezi ministrem a vrchním žalobcem). Také další muž v ministerském křesle Otakar Motejl znal Grygárkovo angažmá jen z doslechu: „Vím, že někteří žalobci byli horliví za minulého režimu stejně jako za dnešního. To si musejí srovnat ve svědomí sami. Vadí mi ale jejich zranitelnost či vydíratelnost.“ Část Grygárkova osobního spisu měl u sebe dnes již zesnulý městský státní zástupce Josef Kredba. Ministr Novák a nadřízený žalobce Grygárek ho nechávali ve funkci navzdory prokazatelnému alkoholismu a profesním selháním. „Kredba mě nevydíral, to je směšné. Pouze za něj nebyla náhrada,“ trvá na svém Grygárek. Pro úplnost: o práci se elitní žalobce bát nemusí. Ze zákona může státní zástupce připravit o práci jen kárný senát, pokud by se nyní dopustili vážného prohřešku.
