Notoricky známá zkušenost říká, že společnost, která se nedokáže vypořádat s temnými úseky svých dějin, je okolnostmi zpravidla donucena procházet jimi opakovaně. To je snad dostatečně naléhavý důvod ke kontrole, jak daleko se nám podařilo postoupit ve vyrovnávání se s vlastní zločinnou minulostí. Vodítko při hledání odpovědi nabízí nejnověji vývoj případů, kterými se česká justice zabývala v průběhu října. Jde o žaloby proti třem vysokým předlistopadovým pohlavárům: někdejšímu náměstkovi ministra vnitra Jaroslavu Klímovi (80), bývalému náměstkovi generálního prokurátora Jaroslavu Davidovi (77) a dlouholetému premiérovi normalizačních vlád Lubomíru Štrougalovi (77).
Nechte to v klidu
Dvojice prvně jmenovaných stanula před soudem za krytí nacistického válečného zločince a příslušníka SS Wernera Tuttera, známého mučením a brutálními vraždami civilistů. Tuttera - který má kromě jiného na svědomí i masakr v Ploštině na Zlínsku, kde nechal zapálit několik domů a potom do nich zaživa nahnal část obyvatel – si bez ohledu na jeho zrůdnou minulost vydržovala StB jako zahraničního agenta a získávala od něj informace o činnosti západoněmecké rozvědky. Když německá strana v šedesátých letech opakovaně žádala komunistické Československo o dokumenty, které bývalého esesáka z páchání těchto zvěrstev usvědčovaly, zabránili podle zjištění ÚDV Klíma s Davidem jejich vydání. Ironií osudu přitom oba v té době pracovali ve vládní komisi pro stíhání válečných zločinců. Soudce Tomáš Hájek stíhání obou předlistopadových náměstků zastavil. Došel totiž podle svých slov k přesvědčení, že skutek, z něhož se před soudem měli zodpovídat, je již promlčen. Jeho verdikt tak prozatím zabránil spravedlivému postihu poválečné symbiózy mezi komunistickým aparátem a nacistickými vrahy. Naději, že k němu jednou přece jen dojde, ale dává čtrnáct dní stará stížnost státní zástupkyně Ivony Horské proti Hájkovu výroku, kterou by měl do měsíce projednat obvodní soud pro Prahu 7. Nutno říci, že případ Tutterova komunistického krytí vyvolal v české společnosti živý zájem a v podrobném zpravodajství se držel na předních stránkách novin. Přitom informace o jiném procesu s komunistickými zločinci - trojicí pohraničníků, kteří před patnácti lety zavraždili na německém území nic netušícího houbaře - pronikla sotva do sloupku krátkých třířádkových zpráv. "Lidé mají nacismus a jeho hrůzy spojené s válkou, proto u nich vyvolává takový odpor, " nabízí vysvětlení Radek Schovánek z Československého dokumentačního střediska. Komunismus se takového stupně neobliby u veřejně činných lidí zatím zdaleka bát nemusí. "Těžko se dnes bude otevřeně hovořit o surovostech, kterých se dopouštěli například komunističtí bachaři, když dva z nich, Ibl a Jakubík, sedí ve významných funkcích na ministerstvu vnitra či policejním prezidiu, " říká Schovánek.
Jenom pěšáci
Z krytí vrahů se má před soudem zodpovídat i třetí jmenovaný, bývalý předseda komunistické vlády a exministr vnitra Lubomír Štrougal. Žalobkyně Eva Zářecká jej na základě materiálů shromážděných ÚDV viní z toho, že v roce 1965 zabránil stíhání skupiny estébáků, kteří se po komunistickém puči podíleli na nelidském mučení a bití politických vězňů, přičemž minimálně tři z nich ve snaze odstranit svědky svého počínání nakonec chladnokrevně zavraždili. Štrougal se dnes hájí tím, že šetření inspekce, na jehož základě měli být brutální estébáci za své zločiny potrestáni, bylo neúplné a neobjektivní, a pokud by jej schválil, vedlo by prý pouze k potrestání „pěšáků“. Proč se tedy nezasadil o důkladné vyšetření, odmítá říci. Podle mluvčího ÚDV Jana Srba však Štrougal "vydal příkaz k zastavení vyšetřování, protože někteří pachatelé trestných činů z konce čtyřicátých let byli v té době ještě stále činnými příslušníky Státní bezpečnosti. " I tento případ má na starosti Tomáš Hájek, který už v září požádal ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše o přezkum, zda se na obviněného Lubomíra Štrougala nevztahuje prezidentská amnestie. Ministr však již před dvěma týdny na jeho dotaz odpověděl záporně, a nic tak nebrání tomu, aby někdejší komunistický prominent stanul před soudem.
Moc bezmocných
Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, který má účtování s totalitní minulostí v popisu práce, vznikl počátkem roku 1995 sloučením obdobných pracovišť na ministerstvu vnitra a spravedlnosti. O jeho schopnostech a možnostech stíhat komunistické zločince přesvědčivě vypovídá několik čísel. Od vzniku ÚDV přišlo na úřad přes třináct set trestních oznámení. Obviněno bylo ale jenom sto šedesát tři pachatelů (šlo o sedmdesát sedm případů). Dalšího stupně trestního stíhání - obžaloby - se dočkalo už jen devadesát dva komunistických zločinců a pravomocného trestu jen devět zločinců a jen čtyři z nich byli odsouzeni do vězení, zbytek dostal podmínečné tresty. Nejvyšší trest dostal v roce 1997 bývalý estébák Jaroslav Daniel, kterému bylo prokázáno, že v padesátých letech mučil zatčené vězně. Co se tedy stalo s více než tisícovkou trestních oznámení, které na ÚDV došly? Podle náměstka Pavla Bretta je smůla v tom, že řadu trestných činů přikryla některá ze sedmi amnestií vyhlášených od roku 1961 nebo pachatelé zemřeli (dohromady 70 případů), někteří pachatelé nebyli vypátráni (80) a většina případů (296) byla odložena, protože se nepodařilo prokázat, že byl spáchán trestný čin. Zbytek případů vyšetřuje 25 vyšetřovatelů ÚDV. Když nastoupil v roce 1998 do funkce ministra vnitra Václav Grulich (v komunistické straně od roku 1953), úřad v podstatě rozprášil. Propustil řadu lidí a na jejich místa dosadil jiné, kteří se nikdy předtím podobné práci nevěnovali. Pro srovnání: zatímco všech devět pravomocně odsouzených jde na konto práce předgrulichovského ÚDV, po personálních změnách se k soudu dostalo jen šest lidí, čtyři z nich byli zproštěni viny. Mimochodem, bezmoc úřadu dokumentuje velice přesně kauza totalitního rozvědčíka Pavla Minaříka, nasazeného v sedmdesátých letech ve Svobodné Evropě. Je známo, že Minařík se snažil spáchat v mnichovské budově rádia pumový atentát a neustále svolení k akci na pražské centrále StB urgoval. Šéfové mu akci nakonec nepovolili. Minařík byl už v roce 1991 obviněn policisty z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů StB (předchůdce ÚDV) ze zneužití pravomoci a obecného ohrožení, v roce 1993 byl odsouzen ke čtyřem letům vězení, odvolal se, vrchní soud rozsudek zrušil a vrátil k došetření. K soudu se vrátil případ v roce 1997. Ležel tam skoro čtyři roky a v červenci 2001 byl znovu vrácen k došetření, tentokrát se soudci Tomáši Stuchlíkovi nelíbilo, že není vyčíslena škoda, jakou mohl Minařík výbuchem způsobit. Na tom teď pracuje - v rámci tzv. mezinárodní právní pomoci - mnichovský kriminální úřad.
