Tajným službám se nepodařilo zlomit senátory svou argumentací, že kvůli mezinárodním smlouvám je nutno dát navždy do trezorů archivy Státní bezpečnosti. Naopak: Senát minulý čtvrtek schválil novelu zákona, která občanům otevře téměř všechny spisy politické policie. Pod zámkem ale dál zůstanou informace o cizích státních příslušnících - ať už šlo o udavače a spolupracovníky StB, nebo je naopak komunistický režim považoval za „nepřátelské osoby“.
Tajní agenti rozvědky
Utajení spisů vedených na cizince si prosadil Úřad pro zahraniční styky a informace neboli civilní rozvědka. Do archivu její totalitní předchůdkyně nebylo možné nahlédnout ani podle starého zákona. Poslanci totiž respektovali varování špionů, že otevřenost může přinést seriózní problémy nebo i smrt zahraničním agentům z teroristických nebo revolučních organizací. Nyní sice představitelé rozvědky připustili, že pár spisů s důležitými jmény by šlo utajit samostatně, ale na stole se hned ocitla nová námitka. Mezi agenty komunistické rozvědky totiž bylo i několik západních politiků a jejich prozrazení by podle rozvědky mohlo způsobit diplomatickou roztržku. Senát tomu uvěřil. „Ani v Německu jména agentů nezveřejnili,“ hájí vítězné stanovisko šéf rozvědky František Bublan. „Jména svých agentů nezveřejní žádná země,“ doplňuje. Podle expertů má ale rozvědka ke svému tajnůstkářství mnohem všednější důvody než starost o hladký chod diplomacie: ÚZSI prý převzala po komunistech většinu jejich agentů. „Jsem vázán mlčenlivostí a na něco takového nemohu odpovědět, ani kdybych chtěl,“ říká k tomu Bublan.Snahou utajit archivy, která minulý týden vyvolala veřejné pobouření a malý politický skandál, se v senátním slyšení vyznamenali především představitelé vojenských tajných služeb. Lidé z armádní rozvědky dokonce na obranu své strategie veřejně tvrdili, že ani za totality nepatřila jejich organizace mezi represivní složky, a proto není důvod zveřejňovat její archiv. Důstojníci Vojenského obranného zpravodajství zase přišli s tezí, že podle jistých blíže neurčených „mezinárodních smluv“ nejde zveřejňovat osobní data občanů cizího státu. A jelikož prý naše archivy zůstaly nerozděleně česko-slovenské, nejde je zpřístupnit veřejnosti v žádném nástupnickém státě. Ukázalo se, že nic z toho není pravda, a nový zákon vojenským zpravodajcům nařizuje otevřít většinu nashromážděné dokumentace. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík přesto za svými podřízenými stojí: „Jenom řekli svůj názor.“ Byl by ministr ochoten nést politickou odpovědnost za případné zamlžení minulosti způsobené „názorem“ tajných služeb? Civilní kontrarozvědka (BIS) neměla k otevření komunistických archivů žádné připomínky. Ona sama totiž žádné dokumenty z té doby nevlastní a vedení služby navíc - jak prohlásili jeho představitelé - nechtělo zbytečnými připomínkami vzbudit dojem, že se služba vměšuje do politiky.
Jaká odpovědnost
Většinu estébáckých archivů spravuje vnitro. „My s tím žádný problém nemáme. Se Slováky jsme se dohodli a archivy máme už dávno rozdělené,“ říká Pavel Brunhofer z archivní správy. To však zřejmě vůbec netuší ministr vnitra Stanislav Gross, který se hlasitě postavil za názor vojenských tajných služeb: Zveřejnění vyloučeno! A byl by ochoten nést za to politickou odpovědnost? „Vůbec nechápu, o jaké odpovědnosti mluvíte,“ odpovídá Gross. „Za to, v jakém právním rámci se dnes nakládá s dokumenty, nese přece odpovědnost minulá politická reprezentace.“ Ministr tedy ve své nevědomosti chválí svého předchůdce Jana Rumla, který rozdělení archivů zařídil.Senátorská novela je velmi podobná německým zákonům, které jsou k objasňování minulosti velmi otevřené. Pokud zákon projde sněmovnou (což se dá očekávat, protože jeho podporu deklaruje jak ODS, tak čtyřkoalice), staneme se v přístupu k dokumentům totalitní minulosti jednou z nejliberálnějších postkomunistických společností.„Novela vznikla proto, aby veřejnosti co nejlépe odhalila praxi komunistického režimu při potlačování lidských a politických práv a svobod,“ říká jedna z předkladatelů a předkladatelek zákona Dagmar Lastovecká. Takže zatímco starý zákon dovoloval prakticky jen přístup do archivů spravovaných ministerstvem vnitra, a to jen do osobních svazků, umožňuje nový zákon prostudovat i průběh estébáckých akcí, nasazení odposlechů a veškerou evidenci osob (podrobněji v rámečku). „Věřím, že zájem o dokumenty velmi vzroste,“ říká Lastovecká. „Vždyť stará norma neumožnila většině žadatelů přístup ani k té dokumentaci, ve které byli osobně evidováni.“
Rámeček
Co se dozvíme a co ne
Zpřístupněny budou všechny operativní svazky o všech vykonaných nebo plánovaných akcích StB, spisy vedené na skupiny osob (například Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, Nezávislé mírové hnutí apod.), exilová média nebo třeba hudební skupiny. Zveřejněny budou protokoly o dochovaných odposleších, kádrové spisy estébáků, evidenční záznamy o činnosti StB atd. Přístup do dokumentů bude mít samozřejmě pouze osoba, o které byly informace vedeny. Zveřejnění kompletních estébáckých akcí je tedy pouze na historicích a archivářích, kteří mají k dokumentům přístup.Utajeny zůstanou informace, které by mohly ohrozit něčí život, nebo dokumenty, které by mohly poškodit zájmy republiky. To, jestli konkrétní svazek zůstane utajen a z jakého důvodu, bude na návrh správce archivu schvalovat pětičlenná komise senátorů.
