HISTORIE..CZ
Normalizace

Nic vám neukážeme

Senátoři z ústavně-právního výboru zůstali minulou středu jako opaření. Poté co rok a půl pilovali novelu zákona, který by podstatně rozšířil přístup do archivů StB, sdělili jim v rozpravě v dosud nebývalé shodě zástupci všech čtyř tuzemských tajných služeb, že do budoucna bude přístup do archivů uzavřen.

Překvapili nás

Zpravodajci se odvolávají na česko-slovenskou smlouvu o rozdělení federálního majetku z konce roku 1999. Totiž - archivy Státní bezpečnosti jsou pořád formálně nerozdělené, federální. Podle mezinárodních smluv nesmí být zpřístupňovány dokumentace, které obsahují osobní údaje cizích státních příslušníků. V letech 1992–94 se ovšem obě země dohodly na způsobu, jak budou „společné federální“ dokumenty „odděleně“ přístupné. Což samozřejmě nebyl problém, protože drtivá většina estébáckých archivů byla vedena v okresech a krajích. Ale předloni podepsali premiéři Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda smlouvu o konci dělení majetku. „Smlouva tím zrušila možnost přístupu do archivů, protože jsou v nich údaje o cizích státních příslušnících,“ říkají zpravodajci.Fascinující je, že členové senátního ústavně-právního výboru vnímají zástupce tajných služeb jako oponenty svého návrhu. Tím by snad měl být politik, který za služby odpovídá, nebo třeba odborník znalý mezinárodního práva. „Zástupci služeb byli přizváni jako experti na archivy. Překvapili nás. Neznali jsme přesně znění česko-slovenské smlouvy, nevěděli jsme, zda se dá vyložit tak, jak tvrdili zpravodajci,“ vysvětluje Lastovecká. Senátoři došli poté na výboru k přesvědčení, že už dnešní právní úprava a různé česko-slovenské dohody neumožňují vstup tuzemců do slovenského archivu a naopak, že námitky tajné služby jsou formální, a doporučili novelu zákona k projednání v plénu. Novelu schválil i výbor pro vědu, vzdělání a lidská práva a výbor pro evropskou integraci. „Nicméně právní výklad skutečně umožňuje i pohled zpravodajců a to by byla komplikace mezinárodního rozměru,“ dodává Lastovecká.Podle odborníků přináší výklad tajných služeb další komplikaci. Česko-slovenská smlouva platí už rok a půl, a kdyby zpravodajci prosadili svou verzi, je například nezákonné pardubické pracoviště, kde se lidé seznamují se svými estébáckými spisy, nezákonný je i přístup historiků a třeba také dokumentaristů z ÚDV do archivů, nezákonné jsou i historické sborníky, které ÚDV vydal. „Stěží to mohu komentovat, vůbec nevím, co by nám to přineslo,“ říká rozpačitě tiskový mluvčí ÚDV Jan Srb.

Buď zbabělost, nebo záměr vlády

Historik a šéf Československého dokumentačního úřadu Vilém Prečan říká, že je neuvěřitelné, jak se vláda dokáže schovávat za úředníky a nedokáže naplno říct, že má nebo nemá dost politické vůle rozhodnout o tom, co je v zájmu obětí politické zvůle, ale zároveň v zájmu občanů: znát minulost. „Demokratický stát se musí ostře oddělit od minulosti tím, že nebude utajovat nic o tom, jak se vládlo za totality,“ dodává Prečan.Schovávají se politici za úředníky nebo úředníci z tajných služeb plní něčí politické zadání na uzavření archivů? To není jen tak, aby se věčně rozhádané české služby dohodly a samy o sobě dodávaly Senátu právní výklady, které by dalekosáhle ovlivnily vyrovnání se s totalitní minulostí.Místopředseda vlády Pavel Rychetský, který dnes zastupuje premiéra Zemana, nechce argumenty zpravodajců komentovat, nemá prý čas, aby si udělal právní rozbor. Co se týká toho, že služby jednaly na vlastní pěst, vyhýbavě odpovídá: „Dokud nebude zákonodárná iniciativa skupiny senátorů schválena plénem a předložena sněmovně, nemohu zaujmout vůbec žádné stanovisko.“ Chytří nejsou z iniciativy českých tajných služeb ani na Slovensku. „Na to, abych věděl, jestli mají pravdu, bych potřeboval důkladný právní rozbor,“ říká šéf úřadu vlády Jan Tancár. Jan Matějka z Ústavu státu a práva taky nemá jasný názor. „Jde o soubor řady smluv a různých dodatků, potřebuji nějaký čas,“ říká.Podle expertů nemá názor tajných služeb žádný vliv na současný způsob zpřístupňování archivů ani na jednání Senátu, případně Poslanecké sněmovny o novele zákona. Pokud na něj ale vláda nebo poslanci přistoupí, budou mít zájemci o minulost opravdu utrum.