Londýnská arbitráž má rozsoudit, zda český stát nepomáhal řediteli televize Nova Vladimíru Železnému v podrazu na jeho amerického partnera Ronalda Laudera. Pokud arbitrážní komise složená ze švýcarského soudce Roberta Brinera a zástupců české a americké strany dojde k názoru, že ano, bude to drahé. Každý Čech včetně dětí a penzistů vyplatí Lauderovi osmnáct set korun. Protihodnotou jim bude poučný příběh, jak tuzemští politici Železného stvořili, jak ho hájili a co za to dostali.
Všechno začalo radostně
Arbitráž rozhodne nejpozději do šesti měsíců. Spor je prý složitý a výsledek se nikdo neodvažuje předpovídat. Důkazem propojenosti českého státu a televize Nova je ale už sám fakt, že zdejší vládnoucí garnitura ředitele - usvědčeného před časem z toho, že nedodržuje smlouvy za miliardu korun - neochvějně hájí a neváhá v jeho při investovat stamilionové částky do právníků. To je špatná zpráva pro zdejší stoupence svobody a demokracie. Když se totiž ve státě domluví nevlivnější politici a šéfové nejsilnějších médií, mohou vytvořit hrozivou mocenskou síť, jejíž příslušníky je obtížné kontrolovat a ještě obtížnější sesadit. V České republice se takhle s televizním monopolistou Železným dohodli šéfové opoziční smlouvy Václav Klaus a Miloš Zeman. Takže už více než dva roky zde vládne systém, kterému se říká médiokracie. A všechno přitom začalo tak radostně: zprávou, že po letech totalitního půstu přijde i do Čech konkurence v televizních programech. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání přidělila před osmi lety celoplošnou komerční licenci Vladimíru Železnému a jeho pěti kamarádům. Jedním z hlavních důvodů výběru společnosti CET 21 byl fakt, že sehnala pro svůj projekt „vzdělávací televize“ důvěryhodné finanční krytí. Miliardy na rozjezd Novy dodal právě Lauder. Tehdejší politici (především z ODS) si ale nedokázali představit, že by cizáci mohli vlastnit něco tak cenného, jako je česká televize, a Američané mohli svůj nový majetek hlídat jen oklikou. Činili tak přes firmu jménem Česká nezávislá televizní společnost (ČNTS), která se na základě smlouvy stala monopolním dodavatelem programů pro Železného Novu a za to kontrolovala veškerý zisk z reklamy. Nova spustila program 4. února 1994 a do roka směs nekonečných seriálů, akčních trháků a zpráv o bouračkách sledovalo sedmdesát procent národa. "Naši američtí partneři byli ochotní riskovat, uložit peníze do malé středoevropské země. Dnes se jim peníze začínají vracet a to sděluje ostatním: toto je bezpečné teritorium, do kterého můžete vložit peníze, " liboval si na jaře 1996 Železný.
Budování impéria
Gigantický úspěch Novy vedl její tvůrce k logické úvaze: pokud tohle dokážeme s jediným televizním programem, jak by se nám asi vedlo, kdybychom měli k dispozici kanály dva. Anebo kdybychom dokázali ovládnout rozhodující část celého mediálního trhu! Náznaky vznikajícího impéria se objevily na podzim 1995, když Lauderova firma CME vstoupila zakonspirovaným způsobem přes spletitý systém půjček do Radia Alfa, jedné ze dvou soukromých celoplošných stanic, které měly konkurovat veřejnoprávnímu Českému rozhlasu. „Je to naše sesterská stanice, " oznámil Železný pyšně na podzim 1995. Na řadě byla druhá komerční televize Prima. Zteč začíná v létě 1997, kdy se Železný poprvé veřejně spojuje s IPB, třetí největší českou bankou a majitelem licence k Primě. Po kolotoči matoucích transakcí v "servisních organizacích“ začínají od ledna 1998 řídit Primu lidé blízcí Nově, do čela nastupuje přímo bývalá programová ředitelka Novy Kateřina Fričová. Propojení obou televizí se pochopitelně odráží i ve spolupráci v nákupu pořadů a podobné inzertní strategii. Reklamní bloky se vysílají ve stejný čas, takže i divák zvyklý v tu dobu přepínat na jiný kanál má daleko menší šanci uniknout ataku inzerujících firem. Prima, budující si pověst bezproblémové, rodinné televize, se navíc stala dokonalým doplňkem k masové Nově. Psal se rok 1998 a mediální říše Laudera, Železného a finančního stratéga IPB Libora Procházky byla na světě. Nova a Prima ovládly dvě třetiny českého televizního trhu. Loni dohromady vykázaly sedmdesátiprocentní sledovanost. Z necelých šesti miliard investovaných v roce 2000 do televizní reklamy si ukously přes čtyři miliardy korun.
Nova a ODS: konflikt a smíření
Úspěch brzy přinesl také potíže. Pod heslem „lidi to tak chtějí“ klonil čím dál sebevědomější Železný zpravodajství své televize do dryáčnických poloh a s ověřováním zpráv si jeho tým nedělal příliš velké starosti. To vedlo k fatální chybě, když Nova koncem roku 1997 lživě nařkla Václava Klause, že si za nakradené peníze koupil vilu ve Švýcarsku. Klaus, potácející se zrovna v „postsarajevské“ krizi a čelící aféře s černým kontem ODS, využil boty dokonale: zažaloval Novu o stomilionové odškodné a rozpoutal proti ní úřední válku. ODS objevila, že má vlastně na masmédia v ruce mocnou zbraň - Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta dosud své výhrady proti mocnému Železnému neuměla politicky prosadit, nicméně vůdčím duchům ODS se podařilo najít novou cestu. „Radní přece nemohou dělat jinou mediální politiku než strany, které je do rady nominovaly, " shrnul to později do výmluvného bonmotu Klausův poradce Ladislav Jakl. A dosud pyšný mediální magnát mohl jen zírat, jak se mu pracně budované impérium hroutí před očima. Ještě před volbami 1998 vysílací rada rozhodla: licence pro Radio Alfa už nebude na dalších šest let obnovena. Nic nepomohla ani přímá návštěva tehdejšího prezidenta CME Lena Fertiga v sídle rady, kde se už tehdy dožadoval ochrany své - údajně stamilionové - investice v Alfě. "Byl jim prostě vystaven účet za celkové účinkování, " konstatoval lakonicky radní Petr Štěpánek z ODS. Do toho zvláštní komise sněmovny pod vedením poslance ODS Petra Plevy konstatovala, že už při udělování licence pro Novu v roce 1993 nebylo všechno v pořádku: Železný vyhrál slibem "vzdělávací televize“, a pak kvůli větším ziskům začal dělat pokleslý bulvár. Vysílací rada pod vedením Josefa Josefíka vzápětí připojila k seznamu hříchů i manipulaci s publikem (zejména v pořadu Volejte řediteli), nekontrolované majetkové přesuny uvnitř televize, mizerné zpravodajství a publicistiku. S Novou pak zahájila správní řízení. „Vladimír Železný dostal jasný signál, že mu nebude procházet všechno, " kasal se radní Štěpánek. Byl to právě on, kdo v roli největšího kritika Železného hlasitě upozorňoval na hrozby z planety Nova a o propojení obou celoplošných komerčních televizí přednášel už v září 1997 na mimořádné schůzce na Hradě. Pak nastal obrat. Do dějin českých médií a politiky by mělo být zapsáno datum pátého června 1998. Tehdy, čtrnáct dní před volbami, které vyústily v opoziční smlouvu, uzavřel v kauze "švýcarské vily“ Železný tajnou mimosoudní dohodu s Václavem Klausem. Aby bylo jasné, jak to ODS se svou mediální politikou myslí, v době nejintenzivnějších povolebních jednání s ČSSD si vedení Klausovy strany našlo čas, aby se zvláštním memorandem distancovalo od svého „antinováckého“ radního Petra Štěpánka. (Ten si ostatně vzal varování k srdci a dnes patří mezi Železného největší stoupence. ) Do opoziční smlouvy tak ODS přinesla vzácné věno - podporu nejsilnějšího média v zemi. Bezstarostná idyla přesto netrvala dlouho. Při budování zázemí pro obě spřátelené televize se totiž Lauder se Železným pohádali. V dubnu 1999 byl proto Železný z funkce ředitele odvolán. Velký mág si ale věděl rady: protože byl neomezeným vládcem licence, briskně si u přátel z IPB zajistil miliardový úvěr a už v srpnu 1999 rozjel úplně novou Novu z Barrandova. Do první poprázdninové Sedmičky přišli pochopitelně Klaus se Zemanem a po skončení pořadu si s šéfem Novy připili na úspěch v barrandovském baru. Z mediálního monopolu se země rovnýma nohama ocitla v médiokracii.
Médiokracie v praxi
To spojení je nepřehlédnutelné. Poprvé svou věrnost politikům Železný osvědčil koncem roku 1999 při výzvě Děkujeme, odejděte: zatímco všechna média nechala bývalé studenty kritizovat Klause i Zemana, v Nově k tomu nedostali prostor. Podle údajů agentury InnoVatio třeba ČT odvysílala v té době sedmnáct zpravodajských příspěvků o Klausovi, z toho deset negativních (zpravidla šlo o citace autorů výzvy). Naopak Nova zmínila ve stejné souvislosti Klause jen čtyřikrát: vždy neutrálně, z toho jednou jako kritika bývalých studentů. Mimořádné přízni Novy se Václav Klaus těší dodnes. Třeba letos v únoru se objevil v nováckých Televizních novinách nejčastěji ze všech domácích i zahraničních politiků - čtrnáctkrát. Ve třinácti případech se vyjadřoval ke konkrétním problémům, takže byl na obrazovce přítomen minimálně deset vteřin. Nova jej považuje za odborníka na všechno - Klaus komentoval opravu Karlova mostu, problémy armády, audit České televize, slintavku a kulhavku, politiku zaměstnanosti, boj proti korupci. Dvakrát také obhajoval opoziční smlouvu. Ani v jedněch nováckých zprávách nebyl Klaus kritizován. Zeman už tolik přízně nemá. Objevil se na obrazovce sedmkrát, mluvil buď o věcech týkajících se sociální demokracie nebo o záležitostech svého úřadu. A z osmi dalších zpráv, v nichž se objevilo Zemanovo jméno, byly dvě k premiérovi dokonce kritické (informace, že jej soud odsoudil k omluvě novináři Ivanu Brezinovi). To předseda Unie svobody Karel Kühnl vystoupil na obrazovce Novy čtyřikrát (stejně jako šéf lidovců Jan Kasal) - a jeho vystoupení bylo vždy uvedeno referátem o sporech uvnitř čtyřkoalice. Podobný poměr se dá najít v Deníku Primy. I tam Klaus vystupoval jako glosátor všeho možného od Pithartovy kandidatury na post prezidenta přes Grégrův návrh na oživení průmyslu až po nástup nového ministra spravedlnosti, byl ale v jedné zprávě kritizován za opoziční smlouvu. Zeman, Kasal a Kühnl jsou na Primě prezentováni zhruba stejně jako na Nově. I ve zprávách České televize jsou Klaus a Zeman prezentováni častěji než Kühnl a Kasal, vstupy na obrazovku a kritika jsou tam ale rozděleny daleko rovnoměrněji. Všichni se opakovaně vyjadřují k zatčení Ivana Pilipa a Jana Bubeníka na Kubě, mluví o opoziční smlouvě či volbách lídra čtyřkoalice - tedy o aktuálních věcech vnitřní politiky. "Reklamní agentury mají spočítáno, že když se bude určitá reklama opakovat v určité periodě, zvedne se určitý počet diváků a půjde si výrobek koupit, " říká Michael Richter z agentury Arbomedia. S trochou nadsázky se dá říct totéž o politicích - když je někdo divákům prezentován jako kladný hrdina a vzdělanec s chytrým názorem na spoustu záležitostí, je otázkou času, kdy hodí divák lístek s jeho jménem do volební urny.
Pád velkého spojence
Vyvrcholením „obchodního propojení“ Primy a Novy byl návrh Akcionářské smlouvy z jara loňského roku, který nedávno zveřejnila MF Dnes. Smlouva obsahuje precizní plán, jak celý projekt řídit, popisuje vzájemné vztahy podílníků, způsob ovládání reklamy a účastníkům zakazuje vzájemnou konkurenci. Pod smlouvou jsou předtištěny tři podpisy: Železného, ředitele IPB Jana Klacka a jeho náměstka Libora Procházky. Ani jeden ze signatářů se dnes ke smlouvě nehlásí, ale i kdyby - je to stejně passé. V mezidobí totiž ze hry odpadl další pilíř kdysi mocného triumvirátu - Libor Procházka a jeho IPB. ČSOB, která IPB převzala, prověřila i miliardový úvěr poskytnutý Nově. Zjistila, že půjčka byla použita na jiné účely, než umožňovala smlouva, a Česká národní banka podala trestní oznámení. Při vyšetřování se zatím zjistilo, že peníze na půjčku Nově přišly do IPB ze švýcarských kont, která patří ruským podnikatelům podezřelým ze spolupráce s podsvětím. Železný splácí svůj úvěr na den přesně, pokud by to neudělal, může jej ČSOB poslat bleskem do konkurzu. Tak jako tak už za čtyři roky končí Železnému licence a hledaný investor, po němž Železný tolik touží, pochopitelně nepůjde do nejistoty. Proto je třeba licenci zajistit i na další léta.
Přichází zákon
Právě v těchto dnech se proto ve sněmovně odehrává mimořádné drama o podobu nového mediálního zákona. Zatím poslední verze této léta připravované klíčové normy vyšla na světlo minulý týden. Jejími hlavními autory jsou mediální experti opozičněsmluvních stran, poslanci Ivan Langer (ODS) a Miloslav Kučera (ČSSD). Oficiálně jde ale o návrh tzv. podvýboru pro mediální legislativu. (Finta spočívá v tom, že zasedání podvýboru jsou - na rozdíl od výborů - neveřejná. ) Největší pozornost zatím vzbudil návrh Ivana Langera, aby ČT přišla v hlavních večerních časech o polovinu své reklamy. Samozřejmě tím vyděsil šéfa Asociace reklamních agentur Jiřího Mikeše, který se bojí toho, že se komerční dvojblok stane absolutním vládcem televizní reklamy a nasadí nehorázné ceny. Langerův dárek Nově (ostatně zřejmě předem odsouzený k neúspěchu) ale není pro triumvirát Klaus-Zeman-Železný tak důležitý jako paragraf o prodlužování licencí. Mediální experti ČSSD a ODS totiž navrhují, aby licence byla dál automaticky prodlužována každému držiteli, jehož vysílání bude „celkově vyvážené“. Železný si má tedy udržet Novu i kontrolu nad Primou nejméně do roku 2017. Podmínky ve skutečnosti nejsou žádné, protože dosud nikdo v České republice nepopsal, co si pod slovem „vyváženost“ vlastně představuje (pokud sem nepatří úvahy politiků, že novináři by je neměli kritizovat). Scénář se pokouší narušit čtyřkoalice. Podle dostupných informací bude prosazovat, aby byly automaticky prodlužovány licence, udělené až podle nového zákona. Jinými slovy - Železný (i Prima) by museli žádat znova. A v roce 2005 může být už zcela jiná politická situace, která by se společníkovi opoziční smlouvy Železnému mohla nevyplatit. V e sněmovně se už objevil ještě další plán. Na síle nabírají hlasy, které tvrdí, že by úplně nejspravedlivější bylo licence dražit. Příznivcem dražeb je ministr kultury Pa vel Dostál (který ale teď tvrdí, že by kvůli tomu bylo nutné přepsat celý zákon, což by byla špatná zpráva hlavně kvůli EU) a také budoucí šéf ČSSD Vladimír Špidla. Nejde jen o deset miliard, po nichž byly nedávno prodávány licence v Maďarsku, ale i o snadné řešení jednoho problému. Lze totiž předpokládat, že by Železný, v této chvíli navíc bez peněz, nedokázal konkurovat světovým korporacím. Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání tak rozhodne o dalším osudu dnešní mocenské elity. Když zvítězí Langerův a Kučerův „novácký“ návrh, udrží moc šéfové dvou velkých stran a jedné velké televize. Vítězství návrhu čtyřkoalice by jim vyrazilo otěže z rukou. Pokud prosadí svou Špidla, souručenství politiků a mediálního impéria definitivně končí. Pro budoucí osud tuzemské médiokracie není rozhodující, jestli londýnská arbitráž donutí Českou republiku platit za Novu osmnáct miliard korun. Triumvirát Klause, Zemana a Železného přežije, pokud oba straničtí vůdcové donutí své poslance ve sněmovně, aby hlasovali pro Langerův a Kučerův návrh. U Klause přitom není pochyb, že to dokáže.
Nemilosrdné lži
České komerční televize hájí své zájmy manipulací s diváky. Slavným příkladem se stala loni v červnu aféra IPB. Tehdy uvalila vláda na věřitele Novy a bývalého vlastníka Primy nucenou správu, a v poslední chvíli tak banku zachránila před krachem. O krizi v IPB tehdy informovala všechna média, na Nově ale titulky zpravodajství hlásily idylu. Úterý: Vklady v IPB jsou bezpečné. Středa: Vklady v IPB jsou v bezpečí. Čtvrtek: V IPB konečně klid. Druhou výjimkou byla Prima. Úterý: IPB v krizi opravdu není. Středa: Klienti IPB mohou být klidní. Čtvrtek: Situace na pobočkách IPB se zklidnila. Realita pronikla na obrazovky až v pátek, kdy musely obě televize připustit: ČNB uvalila na IPB nucenou správu.
Rámeček
Magnáti v politice
Berlusconi: Na křídlech Mediasetu
Už po květnových volbách může být čtrnáctý nejbohatší muž Evropy Silvio Berlusconi italským premiérem a tím i terčem komentářů, jak mu při cestě k úspěchu pomohla vlastní média. Konkrétně jde o společnost Mediaset, kde mu patří 52 % akcií a jejíž vedení oficiálně předal jednomu ze svých dlouholetých spolupracovníků Fedelu Confalonierimu před volbami v roce 1996. Mediaset je majitelem tří ze šesti televizních kanálů pokrývajících celou Itálii - Canale 5, Rete 4 a Italia Uno (Berlusconi je rovněž vydavatelem vlivného politického týdeníku Panorama a jeho bratr Paolo vede deník „Il Giornale“). Šéf strany Forza Italia svého mediálního vlivu v politice skutečně do jisté míry využívá. Zpravodajství na Rete 4 a Italia Uno jemu a celé pravicové opozici vyloženě nahrávají, nejsledovanější televizní události na Canale 5 jsou ale velmi objektivní. Berlusconi třeba nikdy nezasáhl do obsazení politické televizní debaty, zato měl ale během předvolební kampaně kolem sebe vždy nezbytný počet kamer a reportérů a s oblíbenou moderátorkou ženského magazínu si popovídal o tom, co rád jí. Berlusconi se kritikám, že média zneužívá, bránil už několikrát. Sám volal po přijetí zákona o střetu zájmů, nicméně s klauzulemi, které by mu stále umožňovaly dohled nad jeho impériem. Zákon měl stanovit, že ten, kdo vlastní sdělovací prostředky nebo velké průmyslové a finanční podniky, nesmí vykonávat vedoucí politické funkce v zemi. V prvním hlasování před pěti lety parlament předlohu schválil, vláda levého středu ale pak zákon jako příliš mírný zastavila. Berlusconi i teď tvrdí, že jeho prvním krokem v roli premiéra bude přijetí zákona o střetu zájmů. Čeká se to od něj, protože pětičlennou radu, která kontroluje tři kanály veřejnoprávní televize RAI-TV jmenují předsedové obou komor parlamentu a obě místa by mohla získat Forza Italia. Před třemi lety chtěl Berlusconi Mediaset dokonce prodat. Levice ho ale najednou začala vyzývat, aby to nedělal, protože Mediaset už je součástí „národního bohatství“ stejně jako Ferrari. Ve skutečnosti levice spíš kalkulovala s tím, že s Italem se domluví snadněji než s cizincem typu Murdocha, který je znám svými tvrdými manažerskými metodami.
Murdoch: Zprávy z nebe
Australan Rupert Murdoch koupil v osmdesátých letech ztrátový britský deník The Times a k tomu brzy přikoupil bulvární The Sun. Pomocí bulváru (prodají se ho denně tři miliony výtisků) dodnes sponzoruje seriózní Timesy, jejichž náklad nicméně stihl ztrojnásobit až k současným šesti stům tisícům výtisků. Murdoch rovněž založil satelitní televizní kanál Sky News, který začal v devadesátých letech konkurovat samotné BBC. Dokáže to především objektivitou svého zpravodajství a některými novými formáty, jako jsou obsáhlé analýzy domácí politiky. Komerční úspěch Murdochovi nicméně zajistily především satelitní filmové kanály a specializované sportovní stanice. Australanovi kromě toho patří také americká televizní síť Fox Television. Murdoch netouží vstoupit přímo do politiky, svého vlivu přesto využívá. Ke koloritu britské mediální scény dnes patří euroskeptické úvodníky Timesů, tu mířící proti společné měně, jindy proti bruselské byrokracii. Murdoch tak upozorňuje britský establishment, že si nepřeje jakoukoli regulaci mediální scény přicházející z Bruselu. Je mu totiž jasné, že v globální vesnici, v kterou se proměňuje planeta, nebude místo pro příliš velký počet silných komerčních hráčů - on by pak s rukama svázanýma regulací nemusel obstát. Murdoch počátkem devadesátých let podporoval konzervativce, vůdce labouristů Tony Blair proto neskrýval, jak mu záleží na tom, aby Murdocha a The Sun dostal na svou stranu. Zřejmě se ale nemusel příliš podbízet. Murdochova podpora labouristů ve volbách roku 1997 je spíše dokladem, že se magnát rozhodl jít s dobou a náladami voličů. Kritické sympatie k britské levici jsou patrné stránkách The Sun dodnes a jeho hlavní politický editor bývá zván přímo k premiérovi do Downing Street.
Rozhovor
Věřím v sílu myšlenky, ne peněz,
říká poslanec Miloslav Kučera (ČSSD)
Proč by měly být rozhlasové a televizní licence automaticky prodlužovány?
Funguje to tak v jedenácti zemích EU. To za prvé, a za druhé: u nás je vlastně stávající držitel licence de facto vydán na milost a nemilost trhu, a já si nemyslím, že trh samovolně vyřeší vše. Uvedu příklad: malé znojemské radio Karyon vysílalo bez problémů, ale skončila mu licence. Přihlásilo se znovu do tendru, ale neuspělo. Licenci získal subjekt, který je silnější a postupně se na trhu malých lokálních rádií stává dominantní.
Proč není možné, aby se jinak řešily takovéto případy a jinak pouhé dvě licence na celoplošné televize?
Zaváděli bychom tak dvojí režim. Demokracie je nedělitelná.
Čím bude pro Českou republiku výhodné, jestliže licence zůstanou právě Nově a Primě?
Dnes už není podstatné, za jakých podmínek dostaly kdysi tyto televize licenci. Taková prostě byla pravidla a zákon porušen nebyl. Nechci být retroaktivní, uvažuju dopředu. Víte ale, jestli Prima s Novou dostanou licence automaticky? Třeba Nova vede několik soudních sporů, například o pořad Áčko věnovaný prostituci, a pokud je prohraje, prohraje i automatické prodloužení licence.
Vámi navržený zákon by dal také majiteli licence šanci statek, který dostane zadarmo, po dvou letech komukoli prodat.
Nikoli, licence je neprodejná. Ale umožnili bychom tak vstup strategického partnera. A ten může jen vstoupit do licencované společnosti. Ta zůstává stejná. Když někdo vybuduje se strategickým partnerem hodnotu, myslím, že by měl mít šanci ji zpeněžit.
Ale změní se tak majitel licence.
Nikoli, změní se jen majitel majitele.
Nebylo by tedy lepší licence rovnou dražit?
Tím ale ztratíte šanci jakkoli kontrolovat vysílání. Myslím, že by měla zvítězit síla myšlenky, nikoli peněz.
Vladimír Železný už jednou „silou myšlenky“ zvítězil. Pak ale všechny své sliby zapomněl.
To nevyčítejte mně, ale těm, kdo mu to umožnili.
J. Kašpar je spolupracovníkem Respektu, I. Kytka je redaktorem BBC.
