Volební Nemesis

Cestou k demokracii

Opoziční smlouva, která je v nepřehledných vodách české politiky rozhodující silou, při krajských volbách propadla. Obě strany získaly dohromady jen 38 % hlasů (ODS 23 % a ČSSD 15 %), o 22 % méně než při volbách do sněmovny v roce 1998. Co to znamená? Před sto lety začínala sociální demokracie svou kariéru slušné parlamentní strany s programem kultivace revolučně naladěného dělnictva. S podobnou omluvou přijímala v posledních letech veřejnost časté výstřelky strany Miloše Zemana: v ČSSD mají skutečně důležité slovo bývalí komunisté a ochotní spolupracovníci Husákova režimu, právě ČSSD je ale změní na dobré demokraty. A stejně vysvětlují svou spolupráci se sociálními demokraty také politici ODS: naše opoziční smlouva je sice netradiční politický nástroj, zajistí ale zemi stabilitu, než začne opravdu fungovat zdejší demokracie a než vstoupíme do Evropské unie. Kdo si tedy přeje výchovu opoziční smlouvou? Ve volbách získaly obě strany nejvíce hlasů v okolí Prahy a ve velkých průmyslových městech, především v Ostravě, Ústí nad Labem, Děčíně, Kladně, Plzni, Pardubicích a Mladé Boleslavi, k tomu se přidal kraj západočeských lázní. ODS a ČSSD se tedy prosazují tam, kde žije nejvíce technické inteligence, úředníků a zaměstnanců tradičních služeb. Na těchto vrstvách skutečně ve svých posledních letech stál normalizační režim. V krajích, kde je populární opoziční smlouva, jsou rovněž silní komunisté, a tak lze připustit, že ODS a ČSSD mohou sehrát pozitivní roli na cestě českých technokratů a byrokratů k demokracii.

Šlouf vychovatelem

Není to ale úplně jisté. Volby totiž ukázaly, že sociální demokracie propadla starým hříchům, což mimo jiné vede k tomu, že v boji o techniky a úředníky ztrácí. Z let 1938 a 1948 víme, že ČSSD vždy jen neprosazuje demokracii mezi lidmi, kteří jí nerozumí, ale někdy také pomáhá proti demokracii těm, kdo ji odmítají. Svou roli prostředníka nezvládla ani dnes, jak ukazuje případ Miroslava Šloufa. Vrchní poradce premiéra je prvním členem politického aparátu komunistické diktatury, který se pokusil uspět v demokratických volbách. ČSSD udělala chybu, když se jeho záměrům propůjčila. Šlouf kandidoval do Senátu v obvodě, který zahrnuje větší část okresů Chrudim a Havlíčkův Brod. Vypadl v prvním kole s 10 %. Ze všech sociálnědemokratických kandidátů dopadla hůře již jen jeho podřízená, Zemanova poradkyně Světlana Navarová, v pravicové Praze. Chrudim i Havlíčkův Brod přinesly ve volbách do sněmovny před dvěma lety sociálním demokratům průměrný výsledek (v Chrudimi měli 31 % a v Brodě stejně jako v celé zemi 32 %). Výsledek v krajských volbách bezpochyby ovlivnil Šlouf, protože dnes zde měla ČSSD ze všech okresů devátý a druhý nejhorší výsledek (viz tabulka). Zemanova strana také propadla hlouběji v těch obcích Chrudimska a Havlíčkobrodska, které patřily do Šloufova obvodu: v Chrudimi získala 12 %, v Hlinsku 11 %, v Havlíčkově Brodě a ve Štokách po 8 %. Do jiných senátních okrsků patří například Skuteč (18 % pro ČSSD) nebo Ledeč nad Sázavou (14 %). Tabu se nepodařilo prolomit a Šlouf, který byl v barvách Zemanovy strany před volbami nejvíce vidět, tak velmi pravděpodobně způsobil její porážku. ČSSD jako demokratické straně verdikt voličů bezpochyby prospěl, projeví se to ale nejspíš až ve vzdálenější budoucnosti. Miloš Zeman totiž hodlá ve fierlingerovské linii pokračovat. Dokonce ji posílil, když se hned po volební porážce sešel mezi čtyřma očima s šéfem komunistů Grebeníčkem, údajně aby projednali spolupráci v nových krajských zastupitelstvech.

Hranice sekty

Svou úlohu kultivovat dělnictvo sociální demokraté zanedbali. V krajích zemědělských a průmyslových dělníků komunisté s převahou vyhráli krajské volby a uspěli i ve volbách do Senátu. Oblast země, kde nejvíc voličů získává partaj slibující vrátit zpět „staré zlaté časy“ levicové diktatury, nemá přirozené centrum. Jde o zapomenuté končiny na hranicích s Německem (Tachov, Cheb, Chomutov, Most), Rakouskem (Znojmo), Polskem (Jeseník, Bruntál, Karviná) i mezi centrálními regiony (Louny, Rakovník, Rokycany, Kutná Hora, Vyškov). Přesto si komunisté dokáží udržet disciplínu a přimět své příznivce k účasti ve volbách. Strana je ale mimo svůj stálý kádr nadále uzavřená. Její senátní kandidáti se spokojili s podporou těch, kteří pro KSČM volili i do krajů, a po zásluze prohráli druhé kolo. Podobně uzavřená je dnes už také ODS. Víc než strana v krajských volbách získali ve svém obvodě pouze známí starostové, Kubera z Teplic a Vlček z Opavy (o 4, resp.7 %). Překročit svůj stín a přilákat další voliče se ODS pokusila v Benešově, kde Václav Klaus uspořádal velkolepou kampaň s úmyslem zachránit křeslo pro předsedkyni Senátu Benešovou (viz str. 11). Strana zažila Waterloo, když ve druhém senátním hlasování získala o patnáct set voličů méně než v prvním kole. V jistém smyslu šlo o protějšek chrudimské porážky ČSSD. Sociální demokraté ztratili přízeň voličů podporou Šloufa, ODS přes veškerou benešovskou snahu už nedokáže nikoho nového oslovit. Při méně sebevražedné předvolební strategii by sociální demokraté dokázali voliče přitáhnout snadněji než kolegové z Klausovy strany. Je to vidět na výsledcích senátních voleb, kde jim v prvním kole vyšla sázka na známá jména. Díky tomu do druhého kola postoupili „hrdina povodní“ otrokovický starosta Mišák (o 20 % víc než strana v krajských volbách), bývalý ministr zahraničí Dienstbier (o 14 %), jeho dnešní nástupce Kavan (o 11 %) i proti Zemanovi rebelující poslanec Kraus (o 7 %).

Triumf lidovců s otazníkem

Voliči komunistů chtějí návrat k diktatuře, kdo by si naopak přál opustit vládu opoziční smlouvy a dojít dále k demokracii, volí čtyřkoalici, případně nezávislé. Také o tom nás informují výsledky krajských voleb. Čtyřkoalice nejlépe uspěla v tradičně prodemokratických regionech na východě Čech, na Valašsku, v okolí Prahy a Brna. „Společně pro změnu“ by se čtyřkoalicí šli především obyvatelé venkova, a jak ukazují mapy dva roky starých a současných volebních výsledků, úspěch zařídili lidovci. Naopak zklamala Unie svobody, jejíž neschopnost oslovit reformně naladěné občany vedla k porážkám v některých pravicových regionech. Na Liberecku získala čtyřkoalice 15 % hlasů, čtyři strany nezávislých o devět procent víc. V Budějovicích měla čtyřkoalice 23 % a Sdružení nezávislých kandidátů jedenáct, na Hradecku odčerpala čtyřkoalici rozhodujících pět procent hlasů Volba pro město bývalého primátora Martina Dvořáka. Přesto nelze mluvit ani o triumfu lidovců v rámci čtyřkoalice. Dokazují to především příběhy ze senátních voleb (viz str.11). Čtyřkoalice totiž nečekaně získala mandáty na „komunistickém“ západě zásluhou silných kandidátů v Sokolově a Litoměřicích, naopak v samém srdci lidoveckého kraje, ve Zlíně a Vsetíně, o dvě senátní křesla těžce bojovala a o jedno nakonec přišla. Zajímavý je případ z Břeclavi, kde kandidát Unie svobody (starosta z Pohořelic) prošel vinou nezájmu lidoveckých voličů jen těsně do druhého kola, zde ale proti kandidátce komunistů vyhrál s druhým největším náskokem v zemi.

Minulost, přítomnost a budoucnost

Voliči politikům řekli dost zřetelně, co chtějí. Dosavadní směr opoziční smlouvy s její podporou centralizovaného státu, provázaného se silnými podniky těžkého průmyslu a komunikačními monopoly, schvalují dvě pětiny voličů, především z technických profesí a z úřadů. Zhruba stejně občanů z kulturněji zaměřených metropolí (Brno, Olomouc, Liberec, Hradec Králové, České Budějovice, Zlín) a konzervativního venkova si přejí něco nového. Čtyřkoalici a nezávislým ale sotva bude stačit program prosazování místních zájmů doplněný málo konkrétní metaforou o rovnosti všech ve spravedlivé občanské společnosti. Pětinu hlasů dostali komunisté, což je především vinou těch zdejších občanů, kteří nešli volit.

Dva vítězové - oba nestraníci, každý jiný

Vsetínský senátor Jaroslav Kubín

Starosta Rožnova pod Radhoštěm Jaroslav Kubín (53) je jediný nezávislý senátor, který po nedělních volbách zasedne ve Valdštejnském paláci. V okrese Vsetín dostal ve druhém kole 71 % hlasů, zatímco dosavadního senátora Vladimíra Oplta (ODS) si vybralo jen 29 % voličů. Na myšlenku zkusit dobýt křeslo senátora jej prý přivedli nezávislí kolegové ze vsetínského zastupitelstva (už druhé volební období tu vládne koalice nezávislých s ODS a KDU-ČSL). „Přesvědčili mě, abych to zkusil. Mám za sebou dvě volební období, tak kdy jindy než teď?“ vypráví Jaroslav Kubín. Za čtvrt milionu z vlastních úspor nechal vytisknout na tři tisíce plakátů a dvacet tisíc leporel, v místní televizi si zaplatil pětiminutový spot a v okresních novinách inzeráty. Svůj úspěch však přičítá především tomu, že jej „všichni znají“. „Léta jsem dělal v rožnovské Tesle, pracovalo tam na devět tisíc lidí,“ říká, „a ve Valašském Meziříčí jsem se pro změnu narodil, mám tam příbuzné, známé. Jsem místopředsedou oddílu lyžování, scházíme se na svazích, známe se z fotbalu.“ A hlavně - Rožnov za jeho více než šestiletého starostování prosperuje. „Nemáme dluhy, stavíme byty, máme novou kanalizaci, čističku, kabelovou televizi, za 50 milionů jsme opravili náměstí. A s příjmem téměř pět tisíc korun na hlavu se řadíme k nejbohatším městům,“ říká Jaroslav Kubín. Absolvent železniční průmyslovky jezdil léta jako strojvedoucí mezi Žilinou a Českou Třebovou. „I když jeho srdce zůstalo u milovaných mašinek, touha po dalším vzdělávání ho vedla na Karlovu univerzitu studovat dálkově právnickou fakultu,“ dočteme se v internetovém životopise Jaroslava Kubína. Začátkem osmdesátých let nastoupil do Tesly Rožnov jako právník, v září 1989 pak odešel dělat předsedu Národního výboru v Rožnově. Co se však z internetu nedozvíme, je fakt, že kvůli právnické kariéře vstoupil do komunistické strany. „Když jsem skončil vysokou školu, řekli mi: Buď vstoupíš do strany a půjdeš na adekvátní místo, nebo nevíme, co bude,“ vysvětluje senátor svůj krok. „Maminka plakala. Takových jako já byly přece stovky, tisíce.“ Proč však tuto skutečnost v životopise nezmiňuje? „Už je to hodně dávno. Navíc jsem měl za to, že když uvedu, že jsem dělal předsedu národního výboru, tak to z toho vyplývá. Ale vždycky jsem se choval slušně,“ zdůrazňuje Jaroslav Kubín. „Víte, co jsem jako předseda udělal nejdřív? Vyhověl jsem petici skoro osmi set občanů a rozhodl, že se nebude stavět pomník na oslavu Rudé armádě. Já věděl, že ta éra končí. Možná že jsem si právě tím získal popularitu.“ Starostou zůstal i po prvních volbách. Za rok však z funkce odešel a vrátil se až v roce 1994, kdy jako nezávislý kandidát dostal nejvíc hlasů. V křesle zůstal i o čtyři roky později. Proč po roce 1989 nevstoupil do žádné strany? „Chybělo málo, a založili jsme si tu v Rožnově ODA,“ říká Jaroslav Kubín. Skandál kolem titulu Jana Kalvody a to, že ODA pak začala „ztrácet půdu pod nohama“, je však odradilo. „Vlastně se to zastavilo ve chvíli, kdy za mnou přišla nátlaková skupina někdejších zastupitelů. Posmívali se, že stejně žádný titul nemám,“ říká Jaroslav Kubín. A o co se chce úspěšný starosta Rožnova snažit v senátní lavici? „Řadu let jsem dělal na dráze, kolem Rožnova jsem přichystal malý silniční obchvat,“ vypočítává. „Hrozně rád bych proto pracoval v dopravním výboru. Měly by se dostavět už vytyčené dálnice a chci prosadit, aby vláda už konečně rozhodla o privatizaci železnice.“

Senátor z Litoměřic Zdeněk Bárta

Na Litoměřicku nepostoupil do druhého kola senátního klání ani jeden z favoritů smluvněopozičních stran a jednoznačným vítězem se stal s téměř 36 % hlasů nestraník za KDU-ČSL, litoměřický evangelický farář Zdeněk Bárta (51). Tuto neděli pak suverénně (67 % hlasů) porazil komunistu Pavla Pospíška. „Někdy v lednu si mě pozval lidovecký starosta Litoměřic Jiří Landa a nabídl mi, zda nechci kandidovat za čtyřkoalici do Senátu, že prý nemají žádného volitelného člověka,“ vzpomíná senátor Bárta. Nejprve odmítl. Ale vrtalo mu to hlavou, a šel se proto poradit s lidmi ze sboru. „Přátelé se mi smějí, ale já skutečně cítím paralelu mezi rozhodnutím podepsat Chartu 77 a rozhodnutím stát se senátorem,“ říká Zdeněk Bárta. „Znamená to vzdát se svého povolání, vstoupit do určitého zápasu.“ Nakonec kývl. Proč? „Řekl jsem si: Vadí ti opoziční smlouva, chování našich politiků, zneužívání parlamentní imunity? Pak bys neměl takovou výzvu odmítat.“ Vzápětí přišly pochyby nad tím, zda je vůbec pravděpodobné, že ho lidé zvolí. „Napadalo mě: disident, stál jsem na náměstí s Havlem. Myslel jsem, že mi pomůže to, že Litoměřice prožily zvonění klíčů se mnou,“ říká Bárta, někdejší mluvčí tamního OF, za které byl na dva roky zvolen poslancem ČNR. Pak se ale objevil o generaci mladší student politologie Evžen Martínek (25) a nabídl Zdeňku Bártovi, že mu s kampaní pomůže. „Tvrdil: Na minulost se ti lidi vykašlou, zdůrazňovat to je spíš kontraproduktivní,“ usmívá se Zdeněk Bárta. „Nezdůrazňovali jsme ani to, že jsem evangelický farář. Církev je u nás většinou populace nahlížena jako cizí, nepřátelské těleso.“ - „Ono se nám to ale stejně nepodařilo,“ vstupuje do rozhovoru Evžen Martínek. „Média to vždycky uváděla. My jsme to také neskrývali, je to ve všech materiálech napsáno. Jen jsme věděli, že v ateistickém prostředí nám to nepomůže. Proto jsme zdůrazňovali spíš charitativní práci, Diakonii, humanitární pomoc pro uprchlíky z Kosova.“ Letáky, inzeráty v novinách, televizní spot, mítinky (Zdeňka Bártu přišla podpořit socioložka Jiřina Šiklová, astronom Jiří Grygar či duchovní Tomáš Halík) a cesty po okrese vyšly na 350 tisíc korun. 200 tisíc dala KDU-ČSL, zbytek sponzoři (senátor Václav Fischer přispěl 20 tisíci). „Hodně jsme se snažili ve Slaném, kde tradičně volí ODS,“ vzpomíná Zdeněk Bárta. „Během posledního týdne jsem obešel tamní sídliště a ve všech bytech podával lidem ruku.“ Akce zřejmě přinesla ovoce - i tam Zdeněk Bárta porazil někdejšího senátora Burdu o půl procenta. „Budu muset rezignovat na funkci faráře,“ plánuje budoucnost Zdeněk Bárta. „Ale zůstanu starším sboru a není vyloučeno, abych tady dál fungoval bez platu jako kazatel.“ O co chce usilovat v lavici senátora? „Budu podporovat náš vstup do EU a snažit se nejen o přijímání, ale také uvádění evropských norem do praxe,“ vypočítává. „Začnu prosazovat omezení imunity poslanců a senátorů. Už dlouho také spolupracuji na přípravě zákona o sociální pomoci, teď budu mít možnost urychlit jeho přijetí. Svou práci senátora budu dělit na dvě části - chci se věnovat legislativě a současně chci působit jako jakýsi lokální ombudsman. Myslím, že díky přímé volbě k tomu mám jakési pověření. Navíc mám jiné životní zkušenosti než kolegové, kteří kandidovali z míst starostů a vidí svoji parketu spíš ve shánění peněz na vodovod.“

Rámeček 1

Krajské volby

Kraje

ODS

1. Středočeský 28,76

2. Karlovarský 27,82

3. Ústecký 26,75

…

11. Jihlavský 18,85

12. Zlínský 18,46

13. Brněnský 18,22 

čtyřkoalice

1. Brněnský 31,64

2. Zlínský 31,36

3. Pardubický 29,37

…

11. Plzeňský 16,69

12. Liberecký 14,79

13. Ústecký 13,73 

KSČM

1. Ústecký 28,22

2. Ostravský 24,98

3. Karlovarský 22,37

…

11. Pardubický 17,46

12. Zlínský 16,30

13. Liberecký 16,29 

ČSSD

1. Ústecký 17,24

2. Karlovarský 16,39

3. Olomoucký 16,34

…

11. Královéhradecký 13,18

12. Liberecký 13,00

13. Jihlavský 11,47 

opoziční smlouva

1. Středočeský 44,60

2. Karlovarský 44,21

3. Ústecký 43,99

…

11. Zlínský 33,58

12. Brněnský 31,67

13. Jihlavský 30,32 

Okresy

ODS

1. Ostrava 35,11

2. Praha-západ 34,29

3. Ml.Boleslav 34,16

…

74. Znojmo 14,82

75. Blansko 14,46

76. Vyškov 14,08 

čtyřkoalice

1. Hodonín 39,57

2. Uh. Hradiště 36,06

3. Ústí n. O.  35,40

…

74. Louny 11,18

75. Tachov 11,09

76. Rokycany 9,71 

KSČM

1. Most 34,94

2. Tachov 33,96

3. Louny 32,98

…

74. Náchod 13,28

75. Semily 13,23

76. Vsetín 12,78 

ČSSD

1. Děčín 22,01

2. Rakovník 20,35

3. Kutná Hora 19,58

…

74. Semily 11,00

75. Havl. Brod 9,62

76. Třebíč 9,37 

opoziční smlouva

1. Ústí n. L.  51,25

2. Ml. Boleslav 50,66

3. Ostrava 50,25

…

74. Blansko 27,43

75. Hodonín 26,80

76. Třebíč 24,91 

Rámeček 2

Oheň a fanfáry pro Líbu Benešovou

Je čtvrtek, pár minut před pátou. Do tmy benešovského náměstí září čtyři ohně na kovových sloupech, nad hlavami dětí se pohupují bílé balonky s červeným srdcem a modré s bílým ptákem. Místní kapela právě vyhrává píseň Jóžin z bážin, prokřehlí lidé si nechávají do kelímků s logem strany nalít horký čaj, občas sáhnou i na vedlejší stůl pro dopis Václava Klause voličům a předvolební leták Libuše Benešové. Dívky v dresech ODS procházejí mezi lidmi a rozdávají portréty obou politiků. „Je třeba jim říkat, že se to bude na konci podepisovat,“ radí jim mladá žena u stolku. Právě v rodném Benešově dostala předsedkyně Senátu v prvním kole o polovinu méně hlasů (24 %) než její rivalka za čtyřkoalici, někdejší ředitelka motolské nemocnice Helena Rögnerová (48 %). Pak už se rozsvěcují reflektory nad pódiem a mikrofon si bere mluvčí ODS Michaela Maláčová: „Dnes jsme se tu sešli, abychom podpořili Líbu Benešovou.“ Na pódium vstupuje benešovský starosta Mojmír Chromý. „Výsledek nebyl takový, jak jsme si představovali. Může za to nezájem lidí,“ říká. „Zřejmě si mysleli, že Libuše Benešová je tu tak populární, že nikdo nemá šanci jí konkurovat. Ve druhém kole můžete vše napravit.“ Krajský zastupitel Karel Vyšehradský slibuje: „Já i celá moje rodina dáme v neděli hlas Líbě Benešové. Vím, že když se mi stane jakákoli křivda, mohu za ní přijít.“ Pak na jeviště přiskotačí poslankyně Eva Dundáčková a Miroslava Němcová, které se jako dvě rozpustilé školačky drží kolem pasu. „Václav Klaus kdysi v žertu řekl, že dva ženské hlasy vydají za jeden mužský - o Líbě Benešové to neplatí. Její hlas je vždy silný,“ zní směrem k publiku. A předseda senátorského klubu ODS Mirek Topolánek dodává: „Když ji uvidíte v televizi, když se jí něco povede, můžete si říci - to je naše Libuška, bydlí tady v Lešanech. A když se jí naopak něco nepovede, tak ji tu taky najdete.“ Nakonec svižným krokem přichází místopředseda Ivan Langer v černé lesklé bundě. „Znám Líbu Benešovou jako nesmírně svědomitého a pracovitého člověka, který se k tomuto kraji vždycky hlásil. Chcete někoho svého, kdo tu s vámi žije, nebo někoho, kdo jezdí z Prahy a nic zde neudělal?“ ptá se. „Rozhodněte se hlavou.“ Jeviště ztemní, aby se za zvuku fanfár rozzářilo ještě víc - na jeho okrajích se rozsvěcí další čtyři ohně a už vstupuje Václav Klaus s Libuší Benešovou. „Chci poděkovat za vaše hlasy. Očekávám, že ve druhém kole jich bude o mnoho víc,“ říká Libuše Benešová. „Čtyři roky zastupuji v Senátu tento kraj, čtyři roky jsem se snažila pracovat ze všech sil. Nejsem nezávislá - jsem velmi závislá. Závislá na vás, kteří spolu se mnou žijete v kraji, kde jsem se narodila, chodila do školy, maturovala na gymnáziu.“ Pak si bere slovo Václav Klaus. „Není to druhé kolo, jsou to nové volby. V neděli minutu po osmé nebude mít žádný z kandidátů ani jeden hlas,“ odbývá porážku své kandidátky v prvním kole." Řekl jsem - volte hlavou i srdcem, zapomněl jsem ale na jednu část lidského těla. Zapomněl jsem, že jsou potřeba i nohy." Náměstím se rozléhá potlesk a smích. „Chtěl bych odcitovat svou manželku. Řekla: Ti nezávislí jsou lidé, kteří asi ještě nevědí kudy kam. Anebo dobře vědí, ale schovávají to a ukáží to až po volbách,“ pokračuje předseda ODS. „Nepřeji si, aby v Senátu zavládla rudá nebo růžová nebo nějaká bezbarvá šeď. My jsme jasní, jsme zřetelní.“ Pak se nad náměstím znovu smrákne a do ticha zní jen dusot srdce z reproduktorů. Michaela Maláčová zapaluje pochodeň a Václav Klaus říká dramaticky: „To je štafeta, se kterou jsme objížděli krajská města. Měla skončit v neděli v Praze. Necháme ji Líbě Benešové, aby tu s ní zůstala až do nedělních voleb.“ Magii světla a zvuků narušuje mladík v přední řadě. „Mám dotaz,“ volá směrem k pódiu. Libuše Benešová na něj ukazuje prstem: „Tenhle pán chodí po všech mítincích.“ „Chci se zeptat,“ nedá se mladík odbýt, mezitím však Libuše Benešová mizí z pódia. „A je pryč,“ krčí mladík rameny. „Pane Klaus, můžu se zeptat vás? Jestli byla členkou dozorčí rady IPB?“ „Prvně se chovejte slušně,“ odbývá ho předseda Klaus. „Je člověk, který byl v dozorčí radě IPB, ten pravý do Senátu?“ nedá se vyvést z konceptu mladý muž. „To s tím nemá nic společného,“ cedí Václav Klaus mezi zuby. Vzápětí se na narušitele vrhnou rozzlobení okolostojící. A na pódiu se mohou dál nerušeně podepisovat portréty. Ale ani ty nepomohly. Libuše Benešová získala ve druhém kole jen 26 % hlasů a prohrála.