Ústavní soudci stojí před možná nejdelikátnějším verdiktem ve své historii. Ve hře je nejen budoucí podoba české politiky, ale dokonce i kariéra některých z nich. V létě navrhl prezident Havel přezkoumat nový volební zákon, tedy jeden z pilířů opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD. Někteří experti - například docent Jiří Přibáň, který přednáší teorii práva v Praze a v Cardiffu - už vyjádřili názor, že Ústavní soud vzhledem ke svým předchozím rozhodnutím nemůže zákon nechat projít beze změn. Jenomže na misce vah je hodně. Desítce z patnácti soudců vyprší v červenci 2003 mandát. Do dalšího funkčního období je bude navrhovat nový prezident a schvalovat obměněný Senát. A existuje riziko, že soudci s pověstí nepřítele opoziční smlouvy budou mít u tandemu ODS-ČSSD utrum. Dnes sice žádný soudce nechce zájem o setrvání ve funkci potvrdit, zároveň ale jen čtyři z nich - Klokočka, Cepl, Čermák a Procházka - budoucí kandidaturu vylučují.
Kolega se nebránil
Žádný zákon nevzbudil za éry ODS a ČSSD takový rozruch jako právě volební norma. Vládnoucí strany v něm ústavou předepsaný poměrný systém upravily opravdu důkladně. Počet volebních okrsků rozšířily z osmi na pětatřicet, změnily metodu přerozdělování hlasů a pro čtyřkoalice uzákonily povinnost získat 20 procent voličů. Všechny tyto pro laika nepříliš srozumitelné změny vedou k jednoduchému výsledku: podle odhadů by nyní k většinové vládě mělo stačit 30 procent hlasů ve volbách (před čtyřmi lety nestačilo k většině ani 44 procent). Zákon prošel přes odpor několika poslanců a senátorů ČSSD i prezidentovo veto, hlava státu ho ovšem předložila k poslední instanci - před Ústavní soud. I tady tuto právní normu provázejí neobvyklé peripetie. V září strážci ústavy změnili jejího soudce-zpravodaje, což v novodobé historii udělali u zákona vůbec poprvé. Jde o poměrně důležitou funkci, neboť zpravodaj k případu opatřuje podklady, navrhuje verdikt i s odůvodněním a zpravidla pak také nález obhajuje před veřejností. Spisy se přidělují soudcům podle abecedy (od Cepla po Zarembovou) v takovém pořadí, v jakém přišly na brněnskou podatelnu. Jak tedy došlo k výměně? Prezident zaslal podnět 15. července (týkal se všech výše uvedených změn) a řada tehdy vyšla na služebně nejmladšího soudce Jiřího Malenovského. V září napadla zákon také skupina senátorů. Havlův návrh rozšířili ještě i o nový způsob vyplácení volebních příspěvků. Senátorský podnět dostal na stůl soudce Vladimír Čermák a s ním převzal i celý rozpracovaný případ. „Profesor Čermák projevil ochotu se věci ujmout a kolega Malenovský se nebránil,“ krčí rameny místopředseda soudu Miloš Holeček. Sám soudce Malenovský se k věci nevyjadřuje, v písemném vysvětlení pouze sděluje, že nový podnět byl „širší“.
Třikrát jinak
Žádný z obou zpravodajů každopádně nepatří ani k odpůrcům, ani k sympatizantům nového zákona. Podle kuloárních informací jsou v prvém táboře soudci Vladimír Klokočka, Vojtěch Cepl, Ivana Janů a Antonín Procházka, do druhého údajně patří i předseda soudu Zdeněk Kessler. Odhadnout výsledek je ale prakticky nemožné: v minulosti se Ústavní soud k „volebnímu právu“ vyjádřil třikrát a pokaždé jinak. V roce 1996 hlasoval 8:7 proti povinnosti platit volební kauce (ke zrušení tedy chyběl jeden hlas). O rok později uznal pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny, loni pro změnu zrušil paragraf, podle nějž dostávají příspěvek za volby jen strany s nejméně tříprocentní podporou. Odůvodnění bylo v obou případech pozoruhodné (viz rámeček), ještě zajímavější by však bylo znát hlasování jednotlivých soudců, jak je to běžné ve Spojených státech. To se však česká veřejnost dozví pouze tehdy, pokud některý z nich zveřejní tzv. odlišné stanovisko. Proti kaucím takto jmenovitě protestovali soudci Holeček, Klokočka, Ševčík a Paul, zbylí čtyři odpůrci nejsou známi. Profesor Klokočka potvrzuje, že hlasoval i pro zrušení hranice pěti procent, zatímco třeba jeho kolega Vojen Güttler na stejné téma sděluje: „Nepamatuji se, a kromě toho bych to ani nechtěl říkat.“ A kdy se rozhodnutí dočkáme? Na kauce stačily Ústavnímu soudu tři měsíce, o příspěvcích za volby jednal celý rok. V tomto případě přijde podle místopředsedy Holečka verdikt „počátkem příštího roku“.
Rámeček
Co řekl Ústavní soud o volbách
„Je ovšem třeba poznamenat, že zvyšování hranice omezovací klauzule nemůže být neomezené, takže např. desetiprocentní klauzuli lze již považovat za takový zásah do proporcionálního systému, který ohrožuje jeho demokratickou substanci.“
(Z verdiktu o hranici pěti procent, 2. dubna 1997.)
„V České republice dochází k takové kumulaci ekonomických překážek pro samotnou účast malých stran ve volební soutěži, jež nemá obdoby v žádném ze států Evropské unie s volebním systémem poměrného zastoupení.“
(Z verdiktu o příspěvku za volby, 13. října 1999.)
