Bývalý hlavní vlastník Investiční a Poštovní banky (IPB) se rozhodl k ohlašované mezinárodní žalobě. Minulou středu, 18. října, investiční banka Nomura oznámila, že dává české vládě šest měsíců na to, aby ji po dobrém odškodnila 30,5 miliardami korun. Jinak prý podá žalobu za „nespravedlivý a diskriminační“ postup státu, který nejdříve Nomuru z banky vyhnal a potom majetek IPB prodal Československé obchodní bance (ČSOB). Postup Nomury není překvapením. Přinejmenším pro ty, kdo četli důvěrné zápisy z letošních schůzí dozorčí rady IPB. Nomura již tehdy zamýšlela něco podobného. Předat banku státu za symbolickou cenu považovala za „jediné možné řešení“ - pokud jí zůstane majetek v účetní hodnotě 40 miliard, který předtím převedla na Kajmanské ostrovy.
Katastrofický Libor
Dozorčí rada se scházela zpravidla jednou do měsíce. Z důvěrných zápisů vyplývá, že nejčastěji probírala, co říci České národní bance a auditorům z Ernst & Young, kteří žádali urychlené doplnění nejméně 20 miliard korun do rezerv na pokrytí možných ztrát. Dále se jednalo o tom, jak vymáhat půjčku od Středoevropské stavební (tato nepříliš známá česká firma díky úvěru 2,6 miliardy od IPB na jaře nečekaně vyhrála soutěž o největší tuzemskou stavební společnost IPS). Častým tématem bylo i převádění majetku do nově založeného IPB Group Holdingu. Zápisy dělají dojem, jako by v bance byly přinejmenším dva znesvářené tábory: na jedné straně dozorčí rada, na druhé dlouholetý náměstek ředitele Libor Procházka. Dne 30. března například dozorčí rada poměrem hlasů 9:0 smetává se stolu Procházkův návrh změnit úvěr pro Středoevropskou stavební na dlouhodobý. Dne 20. dubna podávají dva zástupci Nomury, Karl Martin Mierswa a Eduard Onderka, hlášení dozorčí radě, jak je Procházka daleko s vysvětlením pro kontrolory České národní banky (ČNB): „V průběhu naší první schůzky (…) jsme zjistili, že vlastně nebyla připravena ještě žádná odpověď!“ Do konce března se měla IPB vyjádřit k závěrům z kontroly u 186 klientů, v té době ale shromáždila dokumentaci jen ke třiceti. „Dokonce i tyto soubory nebyly úplné a často ani neodpovídaly na otázky ČNB. Navíc hlavní text zprávy byl napsán velice nedokonale,“ stěžují si muži z Nomury. Za tuto „katastrofickou přípravu“ je podle nich „zcela jasně zodpovědný p. Procházka“.
Máme svědky
V květnu dostává dozorčí rada na vědomí text „Opatření ke stabilizaci banky“, který generální ředitel Jan Klacek předložil vládě. IPB v něm žádá o státní garance za své špatné úvěry - jejich přesnou výši prý doplní až po verdiktu auditorů koncem června. V kapitole „Získání strategického partnera“ Klacek vládě píše o nadějích, že do banky vstoupí německá pojišťovna Allianz spolu s italskou UniCredito. Z textu však plyne, že Allianz má zájem hlavně o IPB Pojišťovnu. V samotné bance by koupila pouze menšinový podíl a pomáhala by dál hledat skutečného strategického partnera. Přitom si vymiňuje právo od smlouvy „odstoupit, pokud by došlo k odnětí licence nebo zavedení nucené správy“. Za zmínku stojí stížnost na třetí straně: v roce 1998 koupila Nomura banku se všemi rizikovými úvěry a zástupci Fondu národního majetku jí prý tehdy slíbili (a nesplnili), že i ostatní banky budou prodávat bez jakékoli státní pomoci. Současní i bývalí zástupci státu (např. exministr financí Ivan Pilip) slib opakovaně popřeli, proto je v Klackově textu poznámka pod čarou: „Bylo prověřeno a lze svědecky prokázat.“ Dne 25. května dozorčí rada jedná o přesunu majetku na nový IPB Group Holding. V té době holding uplatnil opce (kupní práva) na dceřiné společnosti IPB - pojišťovnu, penzijní fond, IPB Real, První investiční a Domeanu. Na jejich zakoupení dostal od samotné banky čtyři úvěry (bez jakéhokoli zajištění) v celkové výši 9,7 miliard korun. Dozorčí rada výslovně „schvaluje, aby představenstvo překročilo úvěrovou angažovanost k jednomu klientovi“ - což je hrubé porušení závazných předpisů centrální banky.
Den před krachem
Ve čtvrtek 15. června se dozorčí rada IPB schází naposledy. Už čtvrtý den trvá panika klientů, na schůzi vládne nervózní atmosféra. Ředitel Klacek se vrátil ze schůzky s premiérem Zemanem, kde nabídl převod celé IPB na Konsolidační banku za symbolické jedno euro, ale s výjimkou majetku v Tritton Development Fund (TDF) na Kajmanských ostrovech (jak se později ukázalo, Nomura tam přesunula majetek v účetní hodnotě 40 miliard). Klacek se na premiérovo přání osobně zaručil, že převody majetku zastaví, dokud nebude uzavřena smlouva s Konsolidační bankou. „Dále premiér požadoval vysvětlení okolo TDF. V této otázce nedošlo ke konečné shodě,“ uvádí se v zápisu. Špatné zprávy se hrnou jedna za druhou: Konsolidační banka odřízla IPB od úvěrů, a „pokud by trend odlivu depozit pokračoval, může ČNB zakročit všemi prostředky“. Člen dozorčí rady a zároveň ředitel České pošty Jan Přibyl se nedostavil a pouze vzkázal, že dal pokyn k vyvedení peněz pošty mimo IPB. Na schůzi vystupuje přizvaný expert z londýnské Nomury se zprávou, že auditoři z Ernst & Young žádají přidat do rezerv IPB 40 miliard korun. Podle šéfa dozorčí rady Randalla Dillarda „jsou požadavky auditorů obrovské a poškodily banku“. Jeho kolega Eduard Onderka dodává, že přístup auditorů se „ještě zhoršil a nyní by nechtěli podepsat audit vůbec“ (to se také skutečně stalo). Dozorčí rada jednomyslně schvaluje jako „jediné možné řešení“ prodej celého majetku IPB státu - ovšem bez fondu Tritton. Odpověď je už dnes známa: druhý den v poledne uvalila ČNB se souhlasem vlády na IPB nucenou správu.
Rámeček
Čtvrt milionu pro Klause
V IPB měly otevřený úvěr obě největší politické strany. ČSSD dostala půjčku 60 milionů korun, stav splácení není znám. ODS získala 55 milionů (s úrokem 13 %), z něhož jí nyní zbývají splatit dva miliony. Na rozdíl od ČSSD však získala jedno privilegium: svůj úvěr nemusela zajistit žádnou nemovitostí. Méně známá je dotace z 15. května 1995, kdy představenstvo IPB schválilo 250 tisíc korun pro vydavatelství Ringier na vydání knihy „Dopočítávání do jedné“ tehdejšího premiéra Václava Klause. V bance měli běžný účet také lidovci. Protože přečerpali limit, IPB jim poskytla kontokorentní (překlenovací) úvěr. Ten se straně podařilo splatit 16. června, těsně před nucenou správou. „To byla jen shoda okolností, v ten den ministerstvo financí vyplácí státní příspěvek pro politické strany,“ říká mluvčí lidovců Denisa Chovancová.
