Poprvé se Václav Wolf stal děkanem katolické teologické fakulty už v říjnu 1989. Školu řídil sedm let, aby po tříleté pauze stál znovu jen krok od děkanského křesla. Zatímco před deseti lety Wolfa do funkce jmenoval komunistický dozor nad církvemi, koncem minulého roku ho zcela svobodně zvolili studenti a učitelé fakulty. Nastupující děkan už pouze čeká na souhlas z Říma a od rektora Karlovy univerzity. Jak je něco takového vlastně možné?
Pevnost v Dejvicích
Václav Wolf o zvláštnostech své kariéry hovořit nehodlá. Na mailové či telefonní vzkazy nereaguje, a větší štěstí nemá zájemce ani při osobní návštěvě dejvického semináře. „Nově zvolených děkanů jsou desítky, a nějaký rozhovor považuji za zbytečný, nashledanou,“ končí po pár vteřinách Wolf rozmluvu domovním telefonem. Stejný model komunikace s veřejností Wolf praktikoval už před třemi lety, když se jeho jméno v tisku objevilo poprvé. Tehdy se totiž nechal do děkanské funkce zvolit potřetí za sebou. To ale nepřipouští vysokoškolský zákon, a proti jeho záměrům se tudíž postavil rektor univerzity Václav Malý i Velký kancléř fakulty kardinál Miloslav Vlk. Wolf sice dlouho tvrdil, že latinský statut fakulty mu třetí období nezakazuje, spojené síly univerzitních a církevních autorit mu ale v dalším panování na fakultě zabránily. Statut fakulty byl přepsán, aby podobný výklad nepřipouštěl. Konflikt byl ale hlubší. Nedlouho před spornou volbou byl z fakulty vyhozen Ivan Štampach, poslední z učitelů, kteří na školu po listopadu přešli z podzemní církve (další dva bývalí tajní kněží Josef Šplíchal i Tomáš Halík byli propuštěni již dříve). Štampach si veřejně postěžoval, že fakultu ovládají předlistopadoví učitelé v čele s agenty StB Janem Matějkou (dnes je předsedou akademického senátu) a Stanislavem Prokopem, a že fakulta učí podle principů odporujících reformám, které v římskokatolické církvi prosadil již před 35 lety II. vatikánský koncil - dodnes například diskriminuje laiky nebo ženy a zakazuje jim navštěvovat přednášky. Wolf chrání nejdůležitější učiliště českých katolíků před vlivem reforem, které jeho církev dávno změnily, opravdu důsledně. Počátkem devadesátých let třeba zakázal spolupráci se západoevropskými fakultami v projektu Tempus s vysvětlením, že by jeho studenti na stážích v západní Evropě přičichli k „západnímu prohnilému heretismu“. Nedobré situace na škole jsou si zjevně vědomi i čeští biskupové včetně Velkého kancléře kardinála Vlka. „Pan profesor Wolf je ve svém jednání veden upřímným strachem a podle svého nejhlubšího přesvědčení spravedlivou myšlenkou zachránit zdravé katolické smýšlení,“ snaží se poměry na fakultě vysvětlit mluvčí biskupské konference Daniel Herman. „Výsledkem ovšem je, že na fakultě panuje atmosféra devatenáctého, a nikoliv jednadvacátého století.“
Protest mezi řádky
Ze všech důležitých institucí v České republice se pouze na katolické teologické fakultě udržel správce, kterého jmenovali ještě zástupci komunistického režimu. Podporu má v akademickém senátu, který vede bývalý agent StB. Řadoví katolíci neprotestují a jejich biskupové se omezují na opatrnou kritiku. „Na to nelze reagovat spontánně, musíme respektovat akademickou svobodu,“ míní mluvčí Herman. „Pan kardinál se ale k věci vyjádřil v rozhovoru pro Katolický týdeník, a z něho lze vyčíst, že není nadšen. Navíc volba proběhla utajeně, v době, kdy byl v zahraničí. " Nejpřísnější formulace v rozhovoru ale zní: "Bylo by přiměřené, kdyby se ti zodpovědní za teologickou fakultu radili o navržených kandidátech s Velkým kancléřem. Pokud by například většina biskupů byla důvodně proti některému z nich, pak by bylo od senátu nemoudré takového kandidáta volit. " Podobně opatrní jsou i ostatní preláti. "Není to šťastná volba,“ říkají shodně královéhradecký Dominik Duka i plzeňský František Radkovský. Hned ale dodávají, že zatím nechtějí do kauzy vstupovat: čekají, jak se k věci postaví vatikánská Kongregace pro výchovu, která musí s Wolfovým zvolením souhlasit. Volbu schvaluje i rektor Karlovy univerzity Karel Malý, ten je ale ještě opatrnější než biskupové - odmítá o Wolfovi vůbec mluvit. Čestnou výjimkou v netečném mlčení katolíků je zatím pouze hlas významného člena církve, exministra školství Jana Sokola. Podle něho je třeba hledat příčiny současného selhání v minulosti: „Chápu, že možnosti pana kardinála jsou teď omezeny,“ připouští Sokol. "Věci se ale měly řešit už v době, kdy se postupně jedna za druhou děly. Místo toho vedení univerzity i církve zvolily salámovu taktiku, a přitom netrvaly na větší otevřenosti fakulty. " Výsledkem je dnes naprostá bezmoc a důvěra, že pomůže zásah z Říma.
