Osmadvacátého června podal slovenský vojenský prokurátor pplk. Dušan Kováčik u Obvodního vojenského soudu v Bratislavě žalobu na bývalého prvního náměstka Federálního ministerstva vnitra ČSSR generála Alojze Lorence. Prokurátor jej viní ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele v období let 1988–89. Toho se měl dopustit tím, že asi ve 300 případech nařídil neoprávněné zadržení odpůrců komunistického režimu. Za stejný čin už generála Lorence - spolu s bývalým ministrem vnitra Františkem Kinclem a bývalým náčelníkem hlavní správy kontrarozvědky Karlem Vykypělem - odsoudil v říjnu 1992 Vyšší vojenský soud v Táboře na čtyři roky ztráty svobody nepodmíněně. Rozsudek potvrdil v květnu 1993 Vrchní soud v Praze. To už žil ale Alojz Lorenc na Slovensku a jako občan jiného státu odmítl nastoupit výkon trestu v Česku. Nyní mu hrozí u slovenského soudu sazba od tří do deseti let vězení.
Sedm let zpoždění
Příčiny sedmiletého „zpoždění“ slovenské justice lze nalézt v politické atmosféře na Slovensku a jeho vládní garnituře po rozpadu Československa. V období vlád předsedy HZDS Vladimíra Mečiara v letech 1992–98 neprojevovaly slovenské orgány činné v trestním řízení velké nadšení pro kauzu Lorenc. Vyšetřování na Slovensku umožnil pád Mečiara v březnu 1994 a nástup půlroční vlády Jozefa Moravčíka. Po předčasných volbách na podzim 1994 a Mečiarově návratu k moci se hledaly záminky k zastavení dalšího postupu. Podle zdroje blízkého současnému vedení slovenské generální prokuratury bylo trestním orgánům z vysokých politických míst „doporučeno“, aby požádaly českou stranu o umožnění opakování všech výslechů poškozených, svědků i příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Přestože v roce 1995 byl slovenským orgánům dodán Lorencův spis z ČR asi o 20 000 stránkách, trvali Slováci na opakování přípravného řízení. Žádost byla Prahou zamítnuta jako zbytečná a technicky problematická. V roce 1996 řekl tehdejší šéf Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu MV ČR (ÚDV), dnes již zesnulý Václav Benda, autorovi tohoto textu, že „Slováci hledají pouze záminku, jak svalit zodpovědnost za zastavení stíhání Lorence na české úřady.“ V lednu 1998 bratislavský vyšetřovatel Peter Krivák trestní stíhání Lorence přerušil pro „neochotu ke spolupráci na české straně“. Po parlamentních volbách na Slovensku na podzim 1998 se vůle k vyšetřování obnovila. Po jednáních nového šéfa sekce vyšetřování na slovenském vnitru generála Jaroslava Ivora s jeho českým protějškem se v květnu 1999 uskutečnila schůzka slovenského generálního prokurátora Milana Hanzela s nejvyšší státní zástupkyní ČR Marií Benešovou. Trestní spis byl na žádost slovenské strany doplněn o další listinné důkazy z ČR až začátkem roku 2000. Po jejich prostudování bylo vůči generálu Lorencovi začátkem února 2000 vzneseno obvinění pro zneužívání pravomoci veřejného činitele.
A co skartace
Poslední první náměstek FMV ČSSR předlistopadového režimu a šéf Státní bezpečnosti Lorenc byl na Slovensku stíhán také za rozsáhlé skartace svazků StB z počátku prosince 1989. Lorenc měl podepsat rozkaz ke skartacím. V lednu 1998 vojenský prokurátor Kováčik dal pokyn vyšetřovateli, aby stíhání v této věci zastavil. „V podstatě nebylo prokázáno, že by tento skutek spáchal obviněný,“ uvedl. Bylo prý dost důkazů na to, aby nabyl přesvědčení, že Lorenc rozkaz nepodepsal. Rozkaz ke skartacím měl podepsat jménem generála Lorence někdo z jeho podřízených. „Nebylo v naší kompetenci jakožto orgánů činných v trestním řízení na území SR zjišťovat totožnost autora podpisu,“ konstatuje Kováčik. Podle neoficiálních informací rozkaz podepsal občan ČR příjmením Sedlák. „Nekomentuji,“ reagoval na konkrétní dotaz slovenský prokurátor. Přitom pražský ÚDV má k dispozici originály tří Lorencových rozkazů, které se skartací týkají, a výpovědi jeho nadřízených, že skartace řídil Lorenc. Lorenc odmítá obvinění jako neopodstatněné a argumentuje tím, že zadržování občanů v letech 1988–1989 bylo plně v souladu s tehdejšími zákony. „Právě že nebylo,“ konstatuje Kováčik. Lorenc zatím podle místních médií prý úspěšně podniká. Známý slovenský podnikatel Jozef Majský se netají tím, že v nedávné minulosti využíval jeho služeb a informací. Někteří novináři pak mohli generála Lorence vidět v jisté bratislavské vinárně na oslavě funkcionářů Strany demokratické levice.
Rámeček
Kauza Lorenc v přehledu
říjen 1992 Odsouzen Vyšším vojenským soudem v Táboře na 4 roky vězení nepodmíněně.
1. leden 1993 Po rozdělení Československa Lorenc získává slovenské občanství.
květen 1993 Rozsudek z Tábora potvrzuje Vrchní soud v Praze. Lorenc jako občan SR odmítá nastoupit výkon trestu v ČR.
1994 Slovenská policie začala Lorencův případ znovu od počátku šetřit.
1995 Z ČR byl na Slovensko dodán Lorencův spis o 20 000 stránkách.
leden 1998 Bratislavský vyšetřovatel Peter Krivák přerušuje Lorencovo trestní stíhání.
září 1998 Parlamentní volby na Slovensku vyhrálo Mečiarovo HZDS, leč vládu sestavují politické strany dosavadní opozice.
prosinec 1998 Vyšetřovatel Krivák: „Pochybuji, že dojde k obnovení vyšetřování.“
květen 1999 Nový generální prokurátor SR Milan Hanzel prohlašuje, že ačkoli slovenská strana požadovala v minulosti opakování výslechů všech poškozených i příslušníků StB, „nyní jsme od toho upustili“. Na setkání Generální prokuratury SR a Státního zastupitelství ČR dala Praha slib, že státní zastupitelství ČR dodá zbývajících 150 stran trestního spisu.
leden 2000 Na Slovensko přicházejí požadované svazky k trestnímu spisu.
únor 2000 Obnovuje se trestní stíhání generála Lorence pro zneužití pravomoci veřejného činitele.
červen 2000 Slovenská vojenská prokuratura podala na generála Lorence žalobu pro zneužití pravomoci veřejného činitele.
Autor je komentátor slovenského vysílání Radia Svobodná Evropa.
