Hlasování o volebním zákonu je už minulostí, Senát si odbyl svých patnáct minut slávy a život zákonodárců se vrací do všedních kolejí. Zájem o hlavní aktéry pátečního souboje však neutichá. Senátorům z ČSSD, kteří hlasovali pro volební novelu, děkují oblastní stranické buňky, představitelé ODS a osobní poklonu jim na klub přišel složit i předseda Miloš Zeman. „Zato vy si nezasloužíte, abych vám někdy podal ruku,“ řekl při té příležitosti premiér rebelům, kteří přes všechny výhrůžky vytrvali u svého odmítavého názoru.
Doktor, ne stratég
Jednou z nejznámějších postav v senátorském sboru je dnes bezesporu Miroslav Coufal; v posledních deseti dnech skloňovaly jeho jméno všechny deníky. Tento chirurg z Nového Boru je přitom politicky opravdu barvitá figura. Po předlistopadovém pobytu v KSČ se na počátku devadesátých let přihlásil nejprve k republikánům. „Tehdy jsem byl dost šílený nacionalista. Nesouhlasil jsem s jakýmkoli vstupem zahraničních investorů do českých podniků. To už je ale pryč.“ Proč se nakonec přidal k sociálním demokratům? „Odejít z KSČ a vstoupit například do ODS mi přišlo jako příliš velký skok.“ Coufal před čtyřmi lety zprivatizoval se svým kolegou polikliniku, kterou stále ještě splácí. A v komunálních volbách roku 1994 se mu v pravicovém městě podařilo proniknout do zastupitelstva. Tím stratégy v ČSSD zaujal jako vhodný kandidát pro zahajovací souboj o Senát. „Když mi nabídli kandidaturu, řekl jsem jo, protože jsem věděl, že nemám šanci,“ vzpomíná Coufal. V prvním kole se zdálo, že se opravdu trefil: jeho protikandidát šel do druhého kola s dvanáctiprocentním náskokem. Pak ale přišel obrat. Coufal prohlásil, že mu někdo po telefonu vyhrožoval „likvidací rodiny“, pokud nestáhne svou kandidaturu. Novoborský lékař se rozhodl couvnout, ale poslankyně Jana Volfová, tehdejší Zemanova pravá ruka, ho přemluvila, ať teroristům neustupuje. Coufal se vrátil do ringu a volby vyhrál. Loni se - už jako zkušený senátor - dostal do centra zájmu médií podruhé. Coby zásadní odpůrce úderu NATO proti Miloševičovi se v době kosovské krize vypravil navštívit Jugoslávii. „NATO se dostalo do pasti, je to válka levičáků a otřese pozicemi sociálnědemokratických vlád v Evropě a v USA,“ prohlašoval tehdy. Největší pozornosti se ale Coufalovi dostalo minulý pátek. Těsně před hlasováním o volebním zákonu totiž opustil skupinu sedmi sociálnědemokratických rebelů a zvedl ruku pro. Novela díky jeho hlasu prošla. Coufal pak svůj krok vysvětlil tím, že mu „nějací lidé v kantýně“ řekli, že když zákon neprojde, nedostane se Česko do Evropské unie. „Skutečně jsem podlehl tlaku a dezinformacím,“ vzpomíná na to dnes. „S tím zákonem dodnes nesouhlasím, ale byl jsem tak zviklaný, že jsem to podpořil. Nejsem stratég, ale doktor. Až budoucnost ukáže, zda jsem udělal dobře.“
Z lomu do politiky a zase zpět
Jiným sociálnědemokratickým odpůrcem novely byl František Vízek. Na rozdíl od Coufala vydržel až do konce a hlasoval proti. „Řekl mi, že jsem politický prostitut,“ popisuje páteční rozhovor se svým zásadovým kolegou Coufal. Oba muži jsou z jednoho kraje a v Senátu sedí vedle sebe. Vízkova cesta do sociální demokracie byla však značně odlišná. Za minulého režimu pracoval jako učitel a později dokonce jako ředitel základní školy. Počátkem 70. let ale neprošel prověrkami normalizačního režimu, protože odmítl souhlasit s vpádem okupačních vojsk do Československa. Byl ihned propuštěn, a jelikož nenašel jinou práci, živil se jako dělník v kamenolomu. Do sociální demokracie vstoupil v jedenadevadesátém roce. „Když jsem do ČSSD vstupoval, nikdy jsem neměl problémy se svými názory, které se občas lišily od těch ostatních. Všichni mě i tak respektovali. Ostatně, kdo občas nevystupuje jinak, je mi podezřelý.“ František Vízek nevyjádřil nesouhlas s Milošem Zemanem poprvé. Před dvěma lety ho velice tvrdě kritizoval za to, že přijal pozvání Václava Klause na jednání o ekonomickém stavu země. Stejně jako Coufal také nesouhlasil s leteckými útoky NATO. Svého předsedy se naopak zastal na začátku roku 1997, během slavné aféry se „Zemanovým kufříkem“, v němž měly být - ale nebyly - důkazy, že ministr vnitra Jan Ruml chystá v Česku protidemokratický puč. „V této zemi by se snad sedm let po listopadu 1989 nemělo stávat, že kdo poukáže na problém, je postižen více než ten, kdo je viníkem,“ zastal se Vízek svého předsedy v době, kdy ostuda vrcholila. Ačkoli se sám Vízek hlásí k Zemanovu křídlu, tento týden kvůli nesouhlasu s novelou volebního zákona narazil. „Bylo pro mě velkým zklamáním a překvapením, když mi v úterý Miloš Zeman přede všemi senátory řekl, že už nejsem hoden toho, aby mi podal ruku,“ říká Vízek. Osudy kolegů z lavice se tedy rozcházejí - podobně jako v době normalizace. Zatímco Coufal je uvnitř strany oslavován jako hrdina a zachránce, Vízkovi už jeho regionální sdružení naznačilo, že by bylo lepší, kdyby se stáhl do ústraní a na novou senátní kandidaturu raději zapomněl.
