Německý obchodník Karlheinz Schreiber předal tajně před osmi lety představitelům vládní CDU kufřík s milionem marek - jako pozornost za očekávané schválení zbrojního obchodu. Před čtrnácti dny vyšel tento nepřiznaný sponzorský dar najevo. Bývalý kancléř Helmut Kohl vzal okamžitě politickou odpovědnost na sebe, vyšetřovatelé obvinili pokladníka strany, a zvažují také Kohlovo stíhání. Vše objevili vyšetřovatelé státního zastupitelství a zdokumentovali. V Česku to zatím probíhá jinak. Například Občanská demokratická strana přijala před pěti lety desítky milionů korun, aniž je uvedla ve svém účetnictví nebo z nich zaplatila daně - na to všechno existují důkazy. Co se černých fondů týče, je Kohl proti Klausovi podměrek, zejména když nelegální finance srovnáme skrze kupní sílu. Klausův smluvní partner Miloš Zeman má zase svůj bamberský kšeft: nabídku vládních postů podivným dobrodruhům výměnou za jejich slib půlmiliardové injekce do prázdné stranické pokladny. A jako stvrzenka, že nešlo o náhodu, ale o styl, prasklo na něj nedávno, že on a deset dalších papalášů z ČSSD tankovali v předvolební kampani benzin zadarmo na karty darované tajně šéfem Chemapolu Václavem Junkem. Zeman ani Klaus se necítí za špinavé peníze ve stranických pokladnách nijak odpovědni, za nic nemůžou a vlastně se podle nich ani nic neděje. Navíc policie nebyla schopna za dva roky existence zřejmých faktů cokoli politikům prokázat.
Žádné pomníčky
Případ údajných černých švýcarských kont ODS, na nichž mělo koncem roku 1997 podle tehdejšího svědectví předních straníků ležet asi sto sedmdesát milionů korun, má už své první „oběti“ - bývalého místopředsedu ODS odpovědného za finance Libora Nováka a jeho tajemníka Ludvíka Otta. Oba byli po krátkém pobytu ve vazbě propuštěni a oba jsou dnes obviněni z daňových úniků. Ani přes jednoho ale cesta k odhalení tajemných kont zatím nevedla. Přitom u Otta narazila policie počátkem letošního roku na stopy, které ke švýcarským kontům ukazovaly. Na jeho účtu u Foresbank, ke kterému měl podpisové právo také Libor Novák, se v polovině devadesátých let objevilo minimálně čtyřicet pět milionů korun převedených z curyšské banky Credit Suisse. Jinak naprosto nemajetný Otto prokazatelně půjčil v letech 1995–96 ODS zhruba dvanáct milionů korun. Policie ovšem nezjistila, komu štědré švýcarské konto patří, a Otto jim to neprozradil. Dosud vytrvale mlčí. Podle ministra vnitra Václava Grulicha mají na neúspěchu českých policistů podíl švýcarské úřady, které odmítají na dotazy našich úřadů odpovědět. „Postarám se o to, aby se z případu nestal pomníček. Požádal jsem ministra Motejla o intervenci,“ řekl nedávno Grulich v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Frekvence. Při pokusu ověřit jeho silná slova však vychází najevo, že ministr vnitra v nejlepším případě neví, o čem je řeč. Motejlův tiskový mluvčí Vladimír Voráček o žádné Grulichově žádosti neví. „Ministerstvo spravedlnosti by takovou žádost vyřizovalo pouze v případě, když by byla podána žaloba. A pokud vím, za konta ve Švýcarsku nikdo souzen není,“ říká Voráček. Popohánět švýcarské úřady zatím totiž dost dobře nejde, neboť žádné volání o pomoc z české strany dosud neobdržely. Podle tiskového mluvčího ministerstva vnitra Milana Kříže ani vyšetřovatelé ani kriminalisté nevědí nic o tom, že by do Švýcarska šla žádost o pomoc s pátráním po údajných kontech ODS. O přístupu oficiálních míst k vyšetřování leccos napovídá případ Libora Nováka, který zatajením sponzorských darů okradl stát na daních. Státní zástupce jej letos v dubnu, po roce vyšetřování, obvinil z daňového úniku za čtvrt milionu. Žalobu dostal na stůl soudce Vladimír Herman a když si ji přečetl, zděsil se: „Bylo jasné, že Novák není jediný viník. Na stůl hlavní kanceláře chodily denně výpisy z bank, a zaměstnanci zapisovali do účetních knih úplně jiné údaje,“ popisoval tehdy svá zjištění Herman. Spočítal také, že daňový únik je minimálně pětkrát vyšší, než tvrdila žaloba. Kvůli výši škody pak případ putoval k vyššímu soudu. Michal Hodoušek (proslul svými chybami v případu Marty Chadimové) z městského soudu pak na podzim vynesl verdikt, že pravdu měl žalobce, a nikoli Herman, a spis šťouravému soudci vrátil. Herman se odvolal a vrchní soud před dvěma týdny rozhodl, že má pravdu, a zároveň spis vrátil policii k došetření. Tedy k vysvětlení, kdo, co přesně a na čí podnět v účtech ODS falšoval.
Bambergem to nekončí
Ve vyšetřování tzv. bamberské aféry sociálních demokratů nehnul rok nikdo ani prstem. Ví se, že současný premiér Miloš Zeman jednal v roce 1995 na dvou utajených schůzkách v Bambergu a ve Waidhausu s Čechošvýcarem Janem Vízkem o následujícím obchodě: Vízek zajistí mezi svými známými podnikateli vysokou „půjčku“ do pokladny ČSSD (hovořilo se o bezmála půlmiliardě korun, jejíž návratnost od neustále insolventní strany byla ovšem od počátku z říše pohádek) a Miloš Zeman za to po nástupu k moci přenechá jemu a jeho kamarádům několik lukrativních postů ve státní správě. V řeči vyšetřovacího spisu se sice existence tohoto kšeftu transformovala na snahu sociální demokracie najít „finanční zdroje a experty“, ale fakta zůstala stejná. Zatím nebyl vyslechnut Vízek - od února je podle ministra vnitra Grulicha v psychiatrické léčebně v Bernu a lékař výslech nepovolil. Podle zástupce ředitele úřadu vyšetřování Zdeňka Pichlíka požádala česká strana o právní pomoc už koncem roku 1998 a v červnu ji urgovala, ale zatím žádná odpověď nepřišla. Bamberg a černá konta nejsou ovšem aféry jediné, jen největší. Během posledních dvou let se na Klausovu i Zemanovu stranu provalilo několik dalších špinavostí. ODS si například nechala v roce 1996 mimo účetnictví zaplatit od Ottova společníka Miloše Běhounka výrobu předvolebních billboardů za víc než osm milionů korun - případy vyšetřuje policie - obviněn byl zatím Běhounek a Otto z napomáhání daňovému úniku. Podle Klause jde o „detail“. Nejvyšší představitelé sociálních demokratů zase projezdili na účet Junkova impéria skoro půl milionu korun. „Pane redaktore, mě benzinové karty a nějaká škoda dvacet pět tisíc korun nezajímají, to je detail, mojí povinností je zabývat se, kam zmizelo šedesát miliard korun z daňových úniků za lehké topné oleje,“ řekl k věci na dotaz MF Dnes pro změnu Zeman. Premiérovi evidentně nedošlo, že se nechal korumpovat tím, kdo se v Česku stal symbolem daňových úniků - největším dovozcem LTO Chemapolem. Zeman ani Klaus nakonec nemají zatím důvod se znepokojovat. Při současné rychlosti a kvalitě vyšetřování a s opoziční smlouvou v zádech není pravděpodobné, že by černé fondy a korupční obchodování s místy ve státní správě mohly být v nejbližší době vysvětleny. Klidný je i policejní prezident Jiří Kolář: „Uvědonuji si složitost všech ekonomických kauz. A když je pak k tomu nutné vyšetřit něco v zahraničí, případy se neobyčejně protahují. “
Černínská záležitost
Tři měsíce poté, co se prokázalo, že ministr zahraničí Jan Kavan není schopen doložit premiérovo a své vlastní tvrzení o šedesátce novinářů zkorumpovaných svým předchůdcem Josefem Zieleniecem, povýšil šéf diplomacie na místopředsedu vlády. Stal se jím navzdory či kvůli zveřejněným nahrávkám, které celou už tak dost odpudivou záležitost posunuly do světa zločinu. Každý z nich totiž mohl slyšet, jak poradce ministerského předsedy Jaroslav Novotný na pokyn vysokého úředníka ministerstva zahraničí výhrůžkami nutí ředitele zámku Štiřín Václava Hrubého, aby pomohl politikům z bryndy a dosvědčil jejich lži falešnými, vymyšlenými důkazy. Hrubý odmítl, za což byl krátce poté vyhozen z místa a obviněn ministrem Kavanem z nezákonného hospodaření při opravě zámku. Údajné důkazy pro toto tvrzení ovšem Kavan nepředal policii, ale Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. „NKÚ má větší kompetence než policie, a proto se vláda usnesla, že Voleníkův úřad požádá o pomoc,“ vysvětluje svůj krok ministr. Tisková mluvčí NKÚ Julie Šebelová příjem žádosti potvrdila. Neví však, jestli se podaří kontrolu Štiřína zařadit do plánu na příští rok. Pokud je Kavanovo „štiřínské“ obvinění stejné váhy jako to předchozí s Josefem Zieleniecem, může svou lež ještě aspoň rok skrývat. Od poradce Jaroslava Novotného se jeho šéfové veřejně distancovali, přesto zůstává nadále zaměstnancem Strakovy akademie. „Dělám to, co je zrovna potřeba,“ odpovídá na otázku, jakou dnes zastává funkci. Co má na úřadě na starosti, neví ani Libor Šikula z tiskového oddělení vlády. „On tady ještě pracuje? Já myslel, že ne,“ podivuje se. Novotný ve svých telefonátech s Hrubým několikrát naznačil, že organizátorem nátlaku je sekční šéf ministerstva zahraničí Karel Srba, kterého Kavanovi doporučil bývalý komunistický aparátčík a dnes rovněž premiérův poradce Miroslav Šlouf. Srba před časem dostal od ministra Kavana povolení ke kontrole hospodaření zámku Štiřín. Objevila se mu tak v rukou pravomoc, která příslušela pouze generální inspekci Černínského paláce. Mimochodem - před čtyřmi lety coby zaměstnanec ministerstva zdravotnictví protizákonně bez výběrového řízení vyplácel milionové částky soukromé firmě Euro contact přesto, že neměla oprávnění provádět finanční kontroly, na které jí Srba najal. Kavanův podřízený se k záležitostem odmítá vyjadřovat. Nahrávkami se dnes zabývá policie. Průběh však vyšetřovatel Otakar Verner odmítá komentovat.
