V pátek odpoledne se na Václavském náměstí české metropole sešlo přes sedmdesát tisíc lidí, aby podpořili výzvu Děkujeme, odejděte. V tutéž chvíli se pro tisíce obyvatel menších měst konala podobná setkání například v Hradci Králové, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích či Plzni. To, že výzva nabírá na síle, dokázalo i úterní setkání jejích autorů s prezidentem Václavem Havlem a středeční odstoupení Jana Rumla z postu předsedy Unie svobody.
Hádej, kdo to je
Nad Václavským náměstím se před čtvrtou hodinou vznášejí červánky. V jeho horní části se už nedá hnout a zástup se pomalu rozšiřuje na konečných přibližně sedmdesát tisíc lidí. Ve čtyři vystupuje na pódium moderátor večera Igor Chaun a vítá návštěvníky: „Výzvu Děkujeme, odejděte zatím podepsalo na sto třicet tisíc lidí. Denně na pražskou filozofickou fakultu přicházejí desetitisíce dalších.“ Bouřlivý potlesk, který ukončí píseň Svatý Václave. Pomalu se začíná stmívat a rozsvěcují se pouliční lampy. Skupina Lucie hraje svůj Oheň. S každým potleskem se dav zavlní a transparenty s nápisy typu „Pryč s klobalizací“, „Člověk hloupý neodstoupí“ či „Notorik a tenista pomátli se dočista“ se zahoupou. „Jde nám o probuzení občanského vědomí naší společnosti a o to, aby si politici znovu uvědomili, že jsme,“ volá do mikrofonu Chaun a jako ozvěnou se mu vrací potlesk. „Máme tři základní požadavky. Je to zrušení opoziční smlouvy, je to odchod Miloše Zemana a Václava Klause coby těch, kteří symbolizují důvod současného stavu, a dále vnitřní slib slušnosti každého občana této země. Důležitá je slušnost, pokora a iniciativa každého z nás.“ Na pódiu střídá jednoho signatáře druhý. Pavel Lagner čte dopis Šimona Pánka z Kosova: „Výzva není ohlášením, že přijíždějí blaničtí rytíři, kteří vše změní, vyřeší a nadále budou vše dělat nejlépe.“ Pánek v dopise apeluje i na změnu chování politiků nebo na příchod nových voleb. Lagner se za chvíli na pódium vrací ještě jednou, aby přednesl několik hádanek: „Kdo to je, muž, který lež a vulgaritu povýšil na politickou normu?“ - „Zeman,“ burácí zástup. A Lagner pokračuje: „Opakovaně skandalizoval řadu lidí bez důkazu, nikdy se neomluvil, ani tehdy, když mu to uložil soud. Jezdil na výlety do Bamberku, o nichž se později snažil lhát. Chtěl vázat legitimace z kůže svých nynějších smluvních partnerů a prohlásil, že jestliže Japonsko přežilo atomové bombardování, republika přežije vládu ODS. Kdo to je?“ - „Zeman,“ volá náměstí.
Co umíš
Na prkna obložená připravenými zvonečky přichází právník Jiří Kučera: „Je politováníhodné, že naši politici nejdou v čele demonstrací proti rasismu v Čechách, a je zlé, když proti diskriminaci protestují pouze levicoví radikálové.“ Střídají ho Monika Pajerová, Petr Koura a kněz Tomáš Halík: „Když byl na Letné billboard Václava Klause s nápisem ‚Myslíme jinak‘, ukázalo se bohužel, že ti dva myslí stejně. Ale myslí jinak, než myslíme my, většina normálních občanů této země.“ Pak přichází na řadu apel dalšího z autorů výzvy Vratislava Řeháka, který je tentokrát směřován na občany: „Vyzývám vás k intelektuálnímu teroru vůči současným politikům, poslancům a zastupitelům všech stran. Je vaším demokratickým právem ptát se jich, proč činí tak, jak činí, a žádat po nich nápravu. Vyzývám vás proto, abyste je pokojným způsobem navštěvovali a žádali od nich vysvětlení. Jejich povinností je vám odpovídat, platíte je za to.“ Řehák slibuje, že tak budou činit i autoři výzvy, a dodává: „Bude-li to nezbytné, budeme hledat i jiné demokratické způsoby k prosazení zájmů občanské společnosti včetně zakládání občanských společností k tomu vhodných.“ Slovo si bere píseň a kytara Jaroslava Hutky a Radima Hladíka. Martin Mejstřík za pódiem netrpělivě poslouchá, protože poté má veřejnost seznámit s tzv. Hradeckou výzvou, která kromě slov o podpoře původního apelu žádá především zrušení opoziční smlouvy a vypsání předčasných voleb. „Odmítáme všechny projevy politického extremismu a distancujeme se od nedemokratických subjektů, jako je například KSČM,“ zdůrazňuje Mejstřík. Každý bod prohlášení doprovázejí velké ovace. Ty také vítají režiséra Jana Hřebejka. „Výzva je prý nestandardní, my považujeme za nestandardní, je-li šéfem poradců předsedy vlády jmenován komunistický aparátčík pan Šlouf.“ Přerušuje ho potlesk smíchaný s pískotem. „Někdo nám říká, že jsme extrémní, ale extrémní je asi tři hodiny starý výrok místopředsedy vlády Rychetského, který toto shromáždění přirovnal k únoru '48.“ Hřebejk ještě zve na scénu kominíka, aby si lidé mohli něco přát: „…třeba demisi vlády.“ Setkání pomalu končí a na vozíku přijíždí herec Jan Potměšil. „Nedávno se mě jeden pán zeptal - a ne ve zlém -Výzva Děkujeme, odejděte vyvrcholila pátečním shromážděním, co umíš kromě toho, že jsi mrzák, a já si myslím, že je to úžasná výzva pro nás pro všechny. Co umíme kromě toho, že jsme zmrzačeni komunistickým režimem? Mám v sobě naději, že neustále každým okamžikem můžeme vzít vládu do svých rukou,“ volá Potměšil a zvoní zvoncem stejně jako tisíce lidí před ním. Pak zazní hymna a poklidná sešlost se poklidně rozchází.
