Když loni v červenci Václav Klaus a Miloš Zeman podepisovali opoziční smlouvu, v jednom z jejích deseti bodů si slíbili, že do roka změní ústavu a volební zákon. Vzápětí vznikla osmičlenná komise ODS a ČSSD, která začala na úpravách stěžejních zákonů pracovat. Na novele ústavy se už obě strany shodly - navrhují především omezit pravomoci prezidenta. Problém je se změnou volebního zákona: tady zatím shoda nepanuje. A přitom právě systémové posílení pozice velkých stran je pro ODS klíčové. Klausova strana se tak dostává do začarovaného kruhu. Přes stále větší protesty svých členů i sympatizantů potřebuje smlouvu se Zemanem udržet přinejmenším do doby, než společně prosadí nový volební zákon. Pro čím dál nepopulárnější sociální demokraty se však většinový systém stává spíš strašidlem a rozhodně nehoří touhou oživovat ho právě nyní. Na druhou stranu teď Zeman potřebuje vycházet s Klausem co nejlíp: blíží se den, kdy jeho vláda přinese do sněmovny návrh výrazně schodkového rozpočtu, a spojence pro poslanecký souhlas hledá právě v ODS.
Buzková z kola ven
Nejdůležitější změny, na kterých se zatím obě smluvněopoziční strany shodly, se týkají omezení pravomocí hlavy státu. Z nich mají jejich zástupci největší pifku na institut milostí. Ten by prezidentovi chtěli sebrat přinejmenším v případech ještě neuzavřených vyšetřovatelem nebo neprojednaných soudem. Další změna mění pravomoc jmenovat Bankovní radu České národní banky. Podle představ komise by napříště hlava státu navrhovala jen třetinu radních, druhou třetinu by dodali poslanci a třetí senátoři. „Vždyť přece my politici, ať už v parlamentu, nebo nebo ve vládě, jsme vnímáni jako lidé zodpovědní i za politiku České národní banky,“ vysvětluje místopředseda ODS a člen komise Miroslav Beneš. „Není tedy od věci, abychom do ní také mohli hovořit.“ Přitom právě nezávislost centrální banky na aktuální politické moci představovala při práci na ústavě moment, kterým se tehdejší pravicová koalice pyšnila jako ukázkou svého moderního, otevřeného přístupu. A konečně třetí změnou by měla být povinnost prezidenta nevybírat si po volbách vhodného premiéra, ale prostě pověřit sestavením vlády zástupce nejsilnější strany. „Můžete namítnout, že v roce 1935 by byl sestavením vlády pověřen Henlein. To ale neznamená, že by ji skutečně sestavil,“ říká místopředseda ODS Beneš.Veřejnost pravděpodobně potěší jediná z navrhovaných změn - omezení imunity ústavních činitelů. Když například poslanci nevydají svého kolegu trestnímu stíhání, měl by být napříště beztrestný jen po dobu svého mandátu, a ne doživotně jako dosud. Jediný bod, v němž komise nedospěla k souladu, je změna volebního systému. Podle poslance Jana Zahradila (ODS), dalšího člena komise, za to může Petra Buzková. „Ona nesdílí názor, že taková změna je k dobrému, a těžko lze vyjednávat s někým, kdo se neřídí usnesením vlastní strany,“ stěžuje si Zahradil. Smluvní partaje to vyřešily šalamounsky: najmenovaly do komise nové členy. Obměněný spolek se zatím sešel jen dvakrát. „Shodli jsme se na tom, že potřebujeme takový volební systém, který dovolí po volbách sestavit většinovou vládu dvěma politickým stranám,“ říká místopředseda Beneš. Zásadní neshoda zatím naopak panuje v tom, odkdy má nový volební zákon platit. Klausova strana chce, aby fungoval co nejdříve, Zemanova partaj chce jeho platnost odložit na začátek roku 2002.
Schůzka s ministrem
Začátkem září vznikla mezi smluvními partnery další kontaktní skupina - tentokrát pro jednání nad rozpočtem. „Původně jsem předpokládal, že půjde jen o schůzku mezi ministrem a předsedou rozpočtového výboru,“ konstatuje Vlastimil Tlustý (ODS). „Nicméně sociální demokraté se rozhodli pro jednání za účasti více lidí. Nominoval jsem proto místopředsedu rozpočtového výboru Martina Kocourka a Ivana Kočárníka. Ten toho o tvorbě rozpočtu po roce 1990 ví nejvíc a myslím, že to s jeho činností v pojišťovně nekoliduje.“ Zástupci ODS dostali na první schůzce informace o přípravě rozpočtu, minulý týden k nim pak dříve než k ostatním zákonodárcům dorazil i samotný návrh státního rozpočtu.„Je mi jasné, že chcete psát o velké koalici. Napřed jsme připravili ústavu, teď spolu konzultujeme rozpočet - je to skrytá koalice, která se maskuje opoziční smlouvou,“ zlobí se poslanec Zahradil nad otázkou, zda nejsou smluvní partneři svázáni přece jen až příliš těsně. „Ne, není tomu tak, rozpočet nepřipravujeme spolu. Naše vztahy jsou díky té dohodě nadstandardní, ale o rozpočtu tam nic není."Lhůta pro změnu volebního zákona podle opoziční smlouvy však uplynula. Bude to důvod k jejímu vypovězení? "Pokud bude obstrukční taktika sociálních demokratů pokračovat, je důvod se nad tím zamyslet,“ říká Zahradil, ale hned dodává: „Nemůžeme udělat takový krok, když nevíme, co bude následovat. A beze změny volebního systému je v této zemi nemožné sestavit jednobarevnou nebo dvoubarevnou většinovou vládu.“ Avšak stejnou otázku, tedy „co bude minutu poté“, si můžeme klást při hrozbě, že sněmovnou neprojde návrh státního rozpočtu. „Je nešťastné, že tato jednání probíhají paralelně,“ připouští Ivan Langer. „Podle opoziční smlouvy už měl být volební zákon změněn.“
