Po roce pátrání svých agentů BIS zjistila, že podpisy na korupční „bamberské“ dohodě mezi sociální demokracií a tajuplným česko-švýcarským podnikatelem Janem Vízkem jsou falešné. Blízcí spolupracovníci Miloše Zemana se netají nadšením. „Jsem očištěn,“ jásá sám premiér. Jenže k podobné radosti není důvod. Na to, že podpisy pod písemnou dohodou jsou falešné, upozornili už loni v březnu televizní reportéři, kteří bamberskou aféru objevili a vytáhli na světlo. Pár zfalšovaných škrábanců totiž na podstatě věci nic nemění. A tou podstatou je nevyvratitelný fakt, že vůdce sociálních demokratů Miloš Zeman sliboval na několika konspiračních schůzkách v roce 1995 podnikateli Vízkovi a jeho neznámým kumpánům vládní křesla za půlmiliardovou „půjčku“ pro sociální demokracii a za složku dokumentů očerňujících politické konkurenty pro Zemana osobně. To, že se o takové „spolupráci“ na setkáních v Bamberku a Waidhausu opravdu jednalo, přiznal z účastníků jako první tehdejší místopředseda ČSSD Karel Machovec - a poté při výslechu na policii i Zeman. Zpráva BIS tedy nemá s „očištěním“ současného premiéra vůbec co dělat. Hlavní otázky zůstávají: na čem se konkrétně Zeman s Vízkem dohodl, jací lidé za Čechošvýcarem vlastně stáli, jaké kompromitující materiály Zeman od Vízka dostal a co s nimi udělal a kolik peněz eventuálně přiteklo do kasy ČSSD ještě před krachem dohodnutého kšeftu.
Co ukázala analýza
Jak vyplývá z dostupných údajů, BIS ve své zprávě analyzovala několik informací od kolegů ze švýcarské tajné služby. Z nich vyplynulo, že falešné bamberské memorandum vyrobil Vízkův společník na zemanovských schůzkách Roland Güttler. Přes kopírku přenesl podpisy z pravého a nikým nezpochybňovaného dokumentu, kterým se Zeman a jeho lidé zavázali plnit závěry dohod, pod český přepis Vízkových poznámek z jednání. Listinu pak Vízek poskytl televizi Nova a později i ČT 1. Podle analýzy BIS tak učinil proto, že chtěl falešným dokumentem případ otevřít před veřejností a pomstít se Zemanovi za nesplněné sliby.O analýzu požádal BIS už minulý rok prezident Václav Havel. Udělal to proto, že když aféra propukla, Miloš Zeman ji označil za špinavý politický komplot v režii tehdy čerstvě zrozené Unie svobody. Prezident si tudíž chtěl podle svého tiskového odboru ověřit, zda za Bamberkem nestojí nějaká „státní či politická struktura“ a „pokus destabilizovat zemi“. Zpráva BIS ovšem prokázala neopodstatněnost těchto Zemanových tvrzení.
Vyslechnout Vízka
Takže dál trvá dosavadní stav: z výpovědí a svědectví účastníků konspiračních schůzek je jasné, že se za peníze handlovalo s místy ve výkonné moci státu, že Zeman dostal od Vízka složku s materiály o korupci v České republice. Dva Zemanovi společníci (tehdejší místopředseda ČSSD Machovec a tehdejší Zemanův stínový ministr vnitra Vlček) potvrdili, že Zeman jednal s Vízkem minimálně hodinu mezi čtyřma očima. Existují zaručeně pravé dokumenty (dopis Zemanova emisara Kočárka Vízkovi, podepsaná dohoda o dodržování úmluv), že Zeman na tento grandiózní pokus o korupci několik měsíců živě reagoval a byl ochoten se dohodnout. Premiér přesto znovu tvrdí, že za nic nemůže. Určité světlo by do případu mohl vnést Zemanův protihráč a korunní svědek Vízek. Ten je ale v současné době na švýcarské psychiatrické klinice a snahy o jeho výslech se bezvýsledně táhnou už řadu měsíců. Zatím poslední pokus měla švýcarská policie podniknout letos v půli července. „Nevím, zda se konal, zatím nemám žádnou zprávu,“ říká zdejší vyšetřovatel bamberského případu Martin Hádek a na dotaz, proč se v minulých šesti týdnech nezeptal na výsledek svých bernských kolegů, odpovídá: „Není slušné někoho v mezinárodních vztazích uhánět.""Doufám, že jste si všimli, že mě očistil pan prezident, a toho přece nikdo nemůže považovat za lháře,“ prohlašoval Zeman bezprostředně poté, co Hrad zveřejnil poznatek BIS o zfalšovaných podpisech. Když ale z reakcí tisku začalo být jasné, že teorie „očištění“ nezabrala, vrátil se premiér ke svému starému triku: zahájil bobříka mlčení.
Zeman, Kavan a Zieleniec
Šéf sociálních demokratů nemlží jen v bamberské aféře. Nevysvětlil ani to, proč obvinil bývalého ministra zahraničí Josefa Zieleniece, že uplácel novináře. Prý jim nastrkal do kapes celkem 560 000 korun, aby o něm psali jen dobře. Zieleniec to označil za nehoráznou lež a vyzval premiéra i ministra zahraničí, aby co nejrychleji zveřejnili důkazy. Předseda vlády už několikrát posunul termín, kdy prý své tvrzení dokáže, až nakonec minulý čtvrtek sdělil novinářům šokující informaci - nejde to, protože na ministerstvu zahraničí někdo vymazal databáze. Ale ani údajný „výmaz“ nebyl Zeman schopen doložit. Místo toho se nechal chytit při dalších lžích. Sdělil tisku, že ministr zahraničí Jan Kavan podal ve věci Zieleniece několik trestních oznámení. Po dotazu, zda je může ukázat, připustil, že se teprve připravují. Kavan na rozdíl od Zemana médiím sdělil, že se sice nějaká trestní oznámení píšou, ale Zieleniece se žádné netýká. Premiéra nakonec blamoval i tiskový mluvčí ministerstva Aleš Pospíšil: v počítačích prý opravdu chybí smlouvy z let 1993–1994, ale zatím vůbec nelze říci, co se s nimi stalo a zda je někdo zlikvidoval záměrně.Zeman se také dohodl s Kavanem, že ty věci, které zatím údajně našli a které prý svědčí o Zieleniecových nekalých praktikách, předají k posouzení NKÚ, aby je „nikdo nemohl obvinit z podjatosti“. „Celá věc je od A do Z vymyšlená a předání NKÚ je pouze pokusem hodit míč někomu jinému,“ komentoval jejich kličky minulý týden Zieleniec. O žalobě však zatím neuvažuje a trvá na veřejné omluvě: „Omluva pod tlakem soudního verdiktu nemá hodnotu nápravy člověka.“
I. Demeterová je spolupracovnicí Respektu.
