Po devíti letech restitučního sporu je profesor Eduard Goldstücker tam, kde v roce 1991 začal: u okresního soudu v Děčíně. „Na začátku mi u soudu říkali, že se to dá vyřešit za měsíc. Teď vidím, že už se konečného rozsudku nedožiju,“ konstatuje šestaosmdesátiletý literární historik a přední znalec Kafkova díla. Na jeho případu přitom není nic složitého. Profesor coby zapálený stoupenec „reformního komunismu“ emigroval záhy po příchodu sovětských okupačních vojsk a stát - v rozporu i s tehdejšími předpisy - zkonfiskoval jeho chalupu v Kytlici na Děčínsku. Dům (který si Goldstücker koupil z odškodného za čtyřleté věznění v 50. letech) získal obratem normalizační aparátčík, šéf úřadu předsednictva vlády. A má ji dodnes. Profesor sice vyhrál na okrese i na kraji, odpůrce se však odvolal až k Nejvyššímu soudu. Zdejší soudkyně Ivana Zlatohlávková předloni verdikty zrušila a vrátila na okres. Důvod? U nižší instance prý nebyl předložen důkaz, že chata Goldstückerovým patřila. Příslušný důkaz (výpis z katastru nemovitostí) ale ve spisu je. Soudkyni Zlatohlávkové k rozhodnutí stačilo, že jej nižší soudci zapomněli přečíst do protokolu. „To je moje jediná zkušenost s polistopadovou justicí. Naštěstí,“ říká profesor Goldstücker.
Schovat se za předpis
Uvedený případ je klasickou ukázkou toho, jak vznikají justiční průtahy. Není ani ojedinělý. Letos stejná soudkyně Nejvyššího soudu vrátila na začátek šestiletý, dvakrát vyhraný spor. Na plné moci advokáta, který zastupoval dva účastníky, totiž chyběl podpis jednoho z nich. O zplnomocnění přitom nikdo nepochyboval a závada se dala při dobré vůli kdykoli napravit. Co ale soudkyni Zlatohlávkové vytýkat, když jen striktně trvala na předepsaném postupu? „Takový bezduchý formalismus se dá těžko nazvat spravedlivým rozsudkem. Můžeme lpět na háčcích a čárkách, ale lidé si potom právem stěžují, že soudní rozhodnutí jsou laikům nesrozumitelná,“ komentuje oba případy předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová. S tímto hodnocením souhlasí i náměstek ministra spravedlnosti Josef Baxa: „Takovým způsobem se soudce může pohodlně schovat za předpis, aniž by rozhodl o podstatě sporu."Na diagnóze se ministerstvo s představiteli justice shodnou, liší se však v názorech na léčbu. Podle šéfky Nejvyššího soudu je třeba odstranit příčinu průtahů: "Tak jako v případě Goldstücker postupují soudci tehdy, když jsou přetíženi a potřebují se rychle zbavit co nejvíce případů.“ Navrhuje proto najmout soudcům k ruce asistenty, jak je to obvyklé nejen ve Spojených státech či v Německu, ale třeba i v Maďarsku, kde má z 2400 soudců asistenta každý šestý. U nás je soudců přibližně stejně, asistentů jen pár desítek. Právníci přijatí na výpomoc - i jen dočasnou - by podle doktorky Wagnerové mohli ulehčit hlavně obchodním soudům, kde leží nevyřízených případů nejvíc.
Nejdřív se to prodlouží
Podle Motejlova úřadu takový plán není realistický. „Kdo by měl o takovou práci zájem? Nehlásí se ani dost justičních čekatelů,“ tvrdí náměstek Baxa. Proto ministrův tým spoléhá na nynější velkou reformu předpisů, která má omezit nástroje podobných průtahů. Pro občanské a obchodní spory navrhuje několik menších změn (například ve sporech o částky do 5000 korun nebude možné se odvolat), nejvíce si však slibuje od tzv. koncentrace řízení: soudce bude moci nařídit, aby se všechny důkazy oznámily hned při prvním stání, a další připustí jen výjimečně.Proti tomu šéfové Nejvyššího soudu přicházejí s nejzásadnější kritikou, jaká na adresu Motejlova plánu zatím zazněla. Tyto změny podle nich k urychlení nepovedou, naopak umožní ještě delší průtahy. „Každý účastník raději navrhne všechny důkazy, jaké ho jen napadnou. A alibistický soudce bude rozsudek raději stále odkládat, dokud všechny neprověří,“ upozorňuje místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera. Především však on i jeho šéfka žádají od vzniku reformy po ministerstvu analýzu, co vlastně způsobí tak velké změny. Ministr chce například vyřešit přetíženost krajských obchodních soudů tak, že je v polovině roku 2000 zruší a celou jejich agendu převede na okresy. Pokud by ale přibývalo tolik nových případů jako loni, pak v 29 okresech budou mít občanskoprávní soudci o polovinu víc práce a ve čtyřech okresech rovnou dvojnásobek (Praha 1, Břeclav, Hodonín a Vsetín). „O těchto odhadech nevím. Pokud nám chce ovšem ministerstvo přidat práci, doufám, že na to dostaneme lidi i peníze z rozpočtu,“ říká předseda soudu pro Prahu 1 Libor Vávra. Takový návrh sice ministerstvo vzneslo, jenže v rozpočtu na příští rok se čekají rozsáhlé škrty.Novela občanského soudního řádu už ve sněmovně prošla prvním čtením. Zevrubnou analýzu toho, kolik práce kterým soudcům přinese, však ministrův náměstek Baxa slibuje dodat až na podzim. Do ohlašované „největší změny za poslední desítky let“ se tedy Motejlův úřad pouští zatím naslepo. „Zejména v Praze budou zpočátku chybět soudci, takže se soudní řízení patrně hodně prodlouží,“ připouští Josef Baxa. „Justice to ale unese. Kdybychom čekali na optimální chvíli, tak nezačneme nikdy.“
