Představme si, že český soudce dostane po dovolené na stůl prázdninový spor. Zákazník žaluje cestovní kancelář, že hotel na Maltě byl špinavý, plný hmyzu a zvenčí páchly splašky. Cestovka se brání; jiným hostům se tam prý líbilo. Českým soudcům trvají podobné pře v průměru patnáct měsíců. Předvolávají ostatní zákazníky, soudní znalce, občas někdo onemocní. Proto se zdá logické, že chce-li ministr spravedlnosti Otakar Motejl zdejší procesy urychlit, musí změnit soudní pravidla. Třeba aby nebylo možné navrhovat stále nové důkazy nebo aby se dalo soudit i v nepřítomnosti žalovaných.Nejde to ale i jinak, bez složitých změn zákonů? Britský soudce Anthony Cleary loni touto dobou vyřešil zmíněný případ za týden. Prostě na Maltu zaletěl, hotel Palm Court si prohlédl a po návratu přiřkl za ubytování odškodné jen 55 liber; na tak levném zájezdu se prý lepší hotel čekat nedal.
Když chybí důvtip
Dotaz „Nejde to jinak?“ se vznáší nad celým bezesporu grandiózním projektem ministra Motejla, jak ho minulý měsíc schválila vláda. Právě proto, že rozsahem i významem jde o převratný projekt. Není v silách žádného ministra naplnit ho ještě v tomto volebním období - je toho tolik, že i kdyby prošla desetina návrhů, pořád to bude dost na zásadní změnu v tuzemské justici.Proč vlastně doktor Motejl začíná rovnou novými zákony, a nikoli podrobnou analýzou, zda dnešní systém ještě nemá skryté rezervy? Nebylo by účinnější a v důsledku i levnější, kdyby se potřebné změny uskutečnily jejich využitím? Takové řešení ale u nás není populární. Zvláště policisté (ale i někteří právníci) si často stěžují, že jim „chybí legislativa“, i když většinou jim spíše chybí chuť, důvtip a rozhodnost. Vyrábět „legislativu“ lze ovšem relativně snadno, a proto vláda i parlament ochotně zavádějí v trestním právu řadu nových nástrojů. A výsledek? Existuje například zvláštní paragraf o „zločinném spolčení“, který má umožnit přísnější tresty proti organizovanému zločinu - ještě se ho ale nepodařilo uplatnit (policisté s ním neumějí zacházet, soudci ho nechtějí uznávat). Policie může nasazovat proti drogovým dealerům tajné agenty - kvůli obavám o jejich životy to však dělala minimálně, a proto si loni vyžádala další „protidrogovou legislativu“. Také soudci mají možnost řešit lehké zločiny „od stolu“, tzv. trestním příkazem. Podle statistiky se dá trestní příkaz obvykle použít v každém druhém případu - ministr spravedlnosti by se tedy měl nejprve zajímat, proč jsou některé okresní soudy tak nápadně pod průměrem.
Nejdřív bankroty a rejstříky
Ministr Motejl by mohl zlepšit poměry v soudnictví tím, že by obsadil prázdná místa na soudech (zhruba každé šesté je neobsazeno), propojil je počítačovými sítěmi a dohlédl na využívání všech možností, jak urychlit procesy. Je ale pochopitelné, že ve chvíli, kdy jejich délka stále roste (je nejdelší za posledních dvacet let), chce ministr viditelné výsledky, a proto vyslyšel volání po změnách legislativy.Háček je v tom, že procesy se prodlužují jen v některých oblastech. Třeba právě o trestních věcech to neplatí: loni se na okresních soudech podařilo snížit počet nevyřízených případů o pětinu. Bez ohledu na to jim chce ministr novým trestním řádem ještě více usnadnit práci. Nic proti tomu - kdyby chtěl ale řešit problémy podle jejich důležitosti, pak by musel začít od obchodního práva, přesněji řečeno od bankrotů, kterými jsou obchodní soudy beznadějně zavaleny. Existuje několik návrhů, jak dnešní zákon o konkurzu a vyrovnání vylepšit (jeden připravila komora konkurzních správců, druhý státní firma Česká finanční). Motejlův plán bohužel o bankrotech mluví příliš vágně - je vidět, že žádný ucelený záměr ještě na stole není. Podobně vážným problémem jsou obchodní rejstříky: neuvěřitelná pomalost zápisů (a odtud pověsti, že úplatek je umí značně urychlit) už vedla k radikálním návrhům, že by bylo nejlepší je bu_ soudům vůbec odebrat, nebo aspoň umožnit za příplatek legální přednostní zápis. O ničem takovém se v návrhu reformy bohužel nemluví.
Advokáti a exekutoři
Popsat podrobně celou reformu není na malém prostoru možné. Všechno lze alespoň shrnout v představách o tom, jak vlastně bude soudnictví po reformě vypadat. Bude opravdu rychlejší? Určitě ano, i když bude ještě chvíli trvat, než si justice na nová pravidla zvykne. Můžeme však zároveň čekat dražší advokáty a vyšší riziko justičního omylu.Celý svět obdivuje anglickou a americkou justici pro její rychlost, kvalitu a autoritu. Tamní systémy ale zároveň vyžadují kvalitní, a proto i drahé advokáty, takže se spravedlnost stává pro řadu lidí finančně nedostupnou (alespoň u soudu). Pokud u nás nebude podle nových pravidel možné přednášet stále nové důkazy, nebude možné se stále odvolávat a některé důkazy se budou poprvé předvádět až u soudu, pak si advokáti právem naúčtují vyšší sazby.Zásadní změna nás také čeká u vymáhání dluhů, neboť ministr Motejl ohlásil zřízení soukromých exekutorů. Podle odhadů se v zemích, kde je zavedli, daří vymáhat dluhy ve více než dvou třetinách případů - lze se o tom přesvědčit na Slovensku. Zato země se státní exekucí jako u nás prokazují sotva třetinový úspěch. Zároveň je třeba upozornit, že změna s sebou přinese spoustu dojemných příběhů, jak nadějnému podnikateli při prvním větším dluhu zabavili celou firmu nebo jak zadlužený důchodce přišel o televizi. To ale nic nemění na tom, že zavedení soukromých exekucí a omezení různých odvolání, námitek podjatosti i vracení případů k došetření jsou vesměs rozumné návrhy.
Pravičák
Bez ohledu na všechny pochybnosti je koncepce reformy soudnictví dosud nejodvážnějším krokem dnešní vlády. Je přitom výhradním dílem nestranického ministra Motejla a jeho „soudcovského“ týmu (autoři nového občanského a trestního řádu i oba ministrovi náměstci jsou činní soudci). Jejich rukopis dobře pozná každý, kdo si přečte návrh zřídit Nejvyšší soudcovskou radu, která by místo ministra překládala a povyšovala soudce. I to je koneckonců chvályhodné, i když ani v Evropě to není zrovna běžný orgán.V každém případě je jisté, že ČSSD nemůže reformu dost dobře označit za své dílo: ve volebním programu slibovala v oblasti práva úplně jiné věci (referendum, ombudsmana, obnovení všeobecného dozoru nejvyššího státního zástupce), a dokonce ještě i ve vládním prohlášení se o záměrech v této oblasti mluví jen stručně a mlhavě. Doktor Motejl paradoxně plní spíše program pravicových stran: například US a KDU-ČSL navrhovaly soukromé exekutory, ministr chce stejně jako ODS nařídit soudcům povinné lhůty v soudním řízení a ve shodě s Unií svobody uvažuje o možných postizích za přílišné průtahy.Ale žádná ze stran občany před volbami nevarovala, že se omezí práva žalovaných, ani nikdo neříkal, že advokáti přijdou o možnost seznámit se ještě před procesem se všemi důkazy, které proti jejich klientům nasbírala policie. Tyto změny (ale nejen je) by měl ministr Motejl nebo jeho lidé důkladně vysvětlit a přesvědčit nás, že jsou opravdu nutné. Je to přece nejpopulárnější ministr, který se těší úctě všech politických stran.
