Zatímco předseda komunistů Miroslav Grebeníček minulé pondělí v pražském sídle své strany v ulici Politických vězňů oslavoval nárůst preferencí a sliboval, že nás zachrání socialismem, měl v Uherském Hradišti probíhat soud s jeho otcem Aloisem. Ten je obviněn z toho, že ještě coby vyšetřovatel StB na začátku padesátých let politické vězně mučil. Grebeníček senior tvrdí, že to není pravda, že se na něj zaměřili, protože jeho syn je předseda KSČM. Soudu vzkázal, že je nemocen, a tak bylo projednávání případu opět odloženo. Už popáté.
Neslýchaný skandál
Výpovědi o zvěrstvech uherskohradišťských estébáků po puči 1948 se objevily hned zkraje devadesátých let. Drcení chodidel, elektrické šoky, kopání do břicha či obličeje, vše za jediným účelem: vymlátit ze zatčených „nepřátel lidovědemokratického režimu“ přiznání k různým vykonstruovaným obviněním a zločinům. Práce na obžalobě tří vyšetřovatelů Vladimíra Zavadílka, Ludvíka Hlavačky a Aloise Grebeníčka však skončila až v roce 1997. Ještě v témže roce se měl konat soud, jenomže dva posledně jmenovaní se omluvili pro nemoc. Soudkyně Radomíra Veselá nařídila nový pokus až na další rok, ale nekonalo se opět nic: tentokrát se omluvil jen Hlavačka a jeho případ byl poté vyčleněn k samostatnému projednávání. Zavadilík a Grebeníček přišli na řadu za čtyři měsíce, z věci však sešlo pro nemoc Grebeníčkova advokáta. Před dalším plánovaným řízením onemocněl pro změnu Grebeníček, pak ještě jednou loni a minulý týden znemožnila nemoc Aloisi Grebeníčkovi účast na procesu prozatím naposled.„Je to neschopnost a neslýchaný skandál,“ hodnotí postup svých uherskohradišťských kolegů soudce Ústavního soudu Vladimír Čermák. „Probíhají řízení, kde je s nemocí třeba počítat. Obžalovaný se může klidně stokrát omluvit pro nemoc, ale to nemůže znamenat zabránění spravedlnosti,“ říká soudce. „Já bych za ním klidně vyrazil domů. V 50. letech vytáhli člověka o půlnoci, zavřeli ho a nic mu neřekli, a teď představitel tohoto režimu zneužívá situace a vymlouvá se.“ Podle někdejších Grebeníčkových obětí a dnešních svědků v procesu se na neúnosném protahování podepisuje i soudkyně Veselá, která byla členkou KSČ až do roku 1990 a nemá přílišnou chuť věc řešit. V podobném duchu interpelovali minulý týden poslanci ministra spravedlnosti Motejla. Ten sice prohlásil dosavadní postup soudu za bezchybný, nicméně do budoucna přece jen slíbil nápravu.
S kudlou v zádech
Advokát obžalovaného Čestmír Kubát je přesvědčen, že jediným týraným v celém případu byl od počátku jeho mandant. „Tady dochází k mučení, které může přerůst v justiční vraždu,“ prohlašuje Kubát. Podle něj jde o politický proces. „Všichni svědci jsou falešní a mají za cíl poškodit přes otce syna Miroslava a s ním i celou zdejší komunistickou stranu.“ Důkaz? „Pan Grebeníček si na nikoho z nich nepamatuje. Navíc proč nevystoupili už v roce 1969, kdy nastaly rehabilitace?“ říká Kubát. Podle něj je všechno naopak: Grebeníček je disident, který nemohl snášet, jak vězně mučí řada jeho kolegů, a na protest proti těmto praktikám odešel ještě v padesátých letech od StB. „Vždyť kvůli tomu ztratil práci a musel se živit jako předseda JZD. A i kdyby tenkrát něco udělal, stejně by to dnes bylo promlčené,“ říká advokát.Politické vězně Kubátovo obvinění rozhořčilo. „Asi nám nezbude než to dát k soudu. Já osobně jsem byl vyslýchán jinými vyšetřovateli, ale Grebeníčka identifikovalo na fotografiích z padesátých let deset svědků,“ říká Pavel Hubačka, bývalý vězeň z Uherského Hradiště. „A že jsme měli vystoupit v šedesátých letech? To je nesmysl. Měli jsme strach, vždyť to zase nevyšetřoval nikdo jiný než StB.“ O Grebeníčkově mučitelském angažmá se však mluvilo už v roce 1968. Dokumenty organizace K-231 obsahují svědectví Jana Kučery, který padl Grebeníčkovi do rukou po svém zatčení v roce 1951. StB ho odvlekla přímo z pole a obvinila ho z „účasti na akcích diverzantů“. Zajímalo ji, kam schoval zbraně. Výslechy líčí Kučera následovně: „Grebeníček si pohrával s koženým býkovcem. Na předpažené ruce mi dal složenou deku, umývadlo plné vody a poručil: ,Dělat dřepy až se přiznáš!' Jakmile mi přes veškerou snahu umývadlo upadlo, začal mě mlátit.“ Poté přišlo mučení elektrickým proudem a Jan Kučera se přiznal ke všemu, co chtěla StB slyšet. Do konce života se už z následků tortury nevzpamatoval a nebyl schopen pracovat jinak než vsedě.Kontaktovat Grebeníčka staršího je těžké. Ještě v roce 1995 s Respektem na téma svého procesu krátce promluvil. „Jsou to všechno nesmysly, nikdy jsem nikoho ani neuhodil,“ uvedl tehdy k obvinění. „Ale nic víc k tomu neřeknu. Nechci skončit s kudlou v zádech. Přijďte až po soudu.“ Od té doby je pro novináře nedostupný. Poslední rozhovor s ním udělaly komunistické Haló noviny rovněž v roce 1995: „Já opravdu myslím na lidi. Třeba za Stalina se hodně mluvilo a psalo o humanismu. A pak jsme se dověděli, co zla se napáchalo. Teď se také mluví hodně o humanismu, ale jak tomu má člověk po takových zkušenostech věřit?“ Termín dalšího líčení zatím nebyl určen. Podle advokáta Kubáta teď nastane klid a o případu se začne hovořit zase až ve chvíli, kdy někdo bude chtít pošpinit komunisty vracející se po letech ústrků do velké politiky.
