Miloši, chci do dozorčí rady

Strategický nepřítel

Čistky v podnicích s většinovým podílem státu a dosazování spolehlivých stranických kádrů se za vlády sociální demokracie staly všedním jevem. Případ Telecomu je však přece jen něčím výjimečný. Do telefonního gigantu totiž v roli „strategického partnera“ vstoupilo před čtyřmi lety holandsko-švýcarské konsorcium TelSource a přineslo s sebou dosud největší zahraniční investici: za 27 procent akcií zaplatilo víc než čtyřicet miliard korun.Atmosféra před valnou hromadou přitom vypadala, jako by se měl stát sejít nikoliv se „strategickým partnerem“, nýbrž se strategickým nepřítelem. Ministr dopravy Antonín Peltrám totiž od počátku svého pobytu na ministerstvu dopravy a spojů věnoval sporům s TelSourcem nemalou energii. Dny generálního ředitele Svatoslava Nováka byly zjevně sečteny už loni na podzim. Peltrám hodlal do čela Telecomu dosadit svého oblíbence, šéfa mezinárodní ústředny Antonína Kaldu. Když se to lidem z TelSource nelíbilo, začal ministr vyhrožovat tím, že by stát mohl svůj většinový podíl v budoucnu prodat nějakému jinému zahraničnímu zájemci. A když Peltrámovi lidé loni v prosinci na mimořádné valné hromadě odvolali alespoň bývalého předsedu představenstva Luboše Řežábka, nechal se TelSource slyšet, že by při takovém jednání mohl taky z Česka rychle zmizet sám.

Kdo to vymyslel?

Volba nových struktur Telecomu proto nemohla být jednoduchá. Podle očekávání expertů nakonec obě strany obětovaly po jedné figuře: „kompromisně“ padl Novák i Kalda, který odešel z představenstva, zůstal v něm naopak Bessel Kok z TelSource, druhý hlavní Peltrámův terč posledních měsíců. Do čela správní rady se posadil místopředseda Fondu národního majetku Karel Zeman, který už zasedá ve statutárních orgánech Unipetrolu a České spořitelny. Až do čtrnáctého července ale bude Telecom fakticky bez nového generálního ředitele. Na tento post by měl zřejmě usednout další nový člen představenstva Přemysl Klíma, někdejší majitel firmy Dattel, která se Telecomu snaží konkurovat v centru Prahy. Stejné jméno se ale objevilo na tzv. Cibulkových seznamech spolupracovníků StB, byť s jiným rodným číslem. V takovém případě by ovšem Klíma neprošel bezpečnostními prověrkami: ředitelský kandidát se ale dušuje, že on se státní bezpečností nikdy nespolupracoval.Za pozornost stojí po valné hromadě nejen nová jména, ale i některá z těch, která se už v aktualizované sestavě neobjevují. Jde především o tři lidi: o členy představenstva Jana Dědiče a Zdeňka Bakalu a o předsedu dozorčí rady Evžena Kočendu. Profesora Dědiče přitom řadí sami jeho kolegové mezi absolutní tuzemskou špičku v oboru obchodního práva, Zdeněk Bakala řídí renomovanou a s žádnými skandály dosud nespojovanou investiční banku Patria a Evžen Kočenda z CERGE Univerzity Karlovy má zase jako jeden z opravdu nemnoha českých ekonomů skutečně elitní vzdělání (dosáhl titulu Ph.D. na renomované americké univerzitě v Houstonu). Proč tedy právě oni museli své posty přepustit „expertům“ typu Březiny? „Nevím, jaké byly důvody,“ říká na rovinu mluvčí FNM Otakar Veverka. Poradce místopředsedy fondu a nový člen dozorčí rady Luboš Vaněk je jen o něco málo konkrétnější: „Sešla se jako vždy v podobných případech akcionářská komise fondu a ta po konzultacích s ministerstvem dopravy rozhodla.“ Ministr Peltrám své důvody ovšem nijak netají a minulý týden redaktorům MF Dnes velmi upřímně vysvětlil, proč je Březinova účast v dozorčí radě nezbytná: „Protože už tam byl zástupce ODS, tak jsem chtěl, aby tam byl někdo od nás.“ Tajenka personálních změn je tak rázem vyluštěna. V dozorčí radě skutečně zůstal jak poslanec ODS Zdeněk Švrček, tak i další člen Klausovy strany Michal Tošovský. Proč potom ODS tak hlasitě ústy místopředsedy Ivana Langra protestovala proti Březinově nominaci? „Na rozdíl od pana Březiny je pan Švrček místopředsedou telekomunikační komise sněmovny, a je tedy odborník,“ tvrdí Langer.O Langrovi se v kuloárech mluví jako o vyjednavači ODS pro rozdělování funkcí ve státních podnicích, ten však rezolutně odmítá, že by takovou roli hrál. Připouští jen, že se o Telecom zajímal: „Byl jsem spíše pasivním příjemcem zpráv o tom, kdo chce koho kam umístit, a snažil jsem se informace ověřovat.“ A u koho? „To si nechám jako sladké tajemství,“ odpovídá Langer.Bez ohledu na figury dojednavačů je ovšem jisté jedno: podle zákulisních informací se TelSource i díky svému vyjednávání před valnou hromadou už zřejmě brzy dočká rozhodujícího podílu v Telecomu, obě velké strany budou této privatizaci velmi blízko a minimálně si v budoucnu nebudou moci vzájemně předhazovat obviňování z korupce.

TelSource: i druhý může vyhrát Po pěti měsících od svého vzniku má poslanecká komise pro vyšetřování privatizace SPT Telecom první objev: soutěž z roku 1995 měla slabé místo. Jak vyplývá z důvěrných podkladů Klausovy vlády, vítězný nizozemsko-švýcarský TelSource nebyl tehdy v žádné soutěžní kategorii nejlepší. Protože však v nich byl pokaždé těsně druhý, vláda uznala jeho nabídku za nejvyrovnanější. Nejvyšší cenu včetně investic nabídl italský STET s 1,5 mld. USD (TelSource o 30 milionů dolarů méně), nejambicióznější rozvojový cíl - například počet telefonů a kvalitu spojení - sliboval americko-německý ČeTel a nejkvalitnější služby přinášela dánská Tele Danmark. Zmíněné slabé místo našli poslanci v zápisech z jednání ministerského výboru: poradenská firma J. P. Morgan vyhodnotila uchazeče ve všech kategoriích a teprve potom výbor rozhodl, jakou váhu bude které kategorii přisuzovat. Nikdo z vyslýchaných nedokázal poslancům tento postup vysvětlit. Tehdejší ministr financí Ivan Kočárník připustil, že je to neobvyklé, ale prý si nic bližšího nepamatuje. A v archivech řada dokumentů chybí - podle předsedy vyšetřovací komise Dušana Tešnara (ČSSD) se nenašel zápis z poslední schůze ministerského výboru, kde se rozhodlo o vítězství TelSource. Nic dalšího už komise v ruce nemá.