V sobotu volili lidovci v Českých Budějovicích předsedu a čtyři místopředsedy. Hned v prvním kole vyhrál rozdílem šedesáti hlasů Jan Kasal. Víc než jméno staronové lidovecké jedničky ovšem normálního občana zajímá vliv této volby na klíčovou otázku české současnosti: kdy u nás nastoupí většinová vláda s jasným programem. Dvě největší parlamentní strany se sice rády chlubí, jakou nám svou opoziční smlouvou zajistily stabilitu, ale nic takového necítí ani místní obyvatelé, ani zahraniční investoři. Proto se hledá buldozer na proražení čím dál bahnitější nehybnosti. Je jím Jan Kasal, nebo by jím byl spíš Cyril Svoboda?
Přehozené nálepky
Budějovický sjezd lidové strany měl šťávu už jen tím, že delegáti volili nejvyššího šéfa ze dvou kandidátů. To u nás v poslední době na stranických sešlostech nebývá zvykem. Přitom vybírat ze dvou je výhoda. Oba soupeři vědí, že o něco jde. Musí se snažit, musí vymyslet a nabídnout svůj scénář pro budoucnost. V dnešní české situaci (velkými stranami jištěná slabá vláda) byli lidovečtí soupeři posuzováni také podle schopnosti vyvolat změnu. Jan Kasal je spolustraníky vnímán jako pravičák, schopný člen aparátu, který se vyzná ve střevech strany i v komunální politice a byl by ochoten se dohodnout spíš s Klausem než se Zemanem. O Cyrilovi Svobodovi se před sjezdem soudilo, že tíhne doleva. V Českých Budějovicích a celé měsíce předtím se netajil snahou ukončit menšinové trápení sociálních demokratů, utvořit s nimi kabinet a za podpory alespoň části unionistů vychylovat vládní kroky doprava. Proto minulý týden Miroslav Macek (ODS) řekl, že vítězstvím Cyrila Svobody by se z pravo-středové koalice stala „stoprocentně mrtvá záležitost“.Nakolik je ve skutečnosti Jan Kasal pravičák a Cyril Svoboda levičák ukazuje třeba dva týdny starý boj o školský zákon, kdy se pravice pokusila zabránit levicové vládě v omezení dotace soukromým školám. Na straně Zemanova kabinetu stála i Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) z Kasalova tábora a zdálo se, že lidovci obranu soukromého vzdělávání nepodpoří. Situaci zvrátil až Cyril Svoboda. „Naše školství potřebuje alternativu,“ prohlásil. Lidovci pak hlasovali pro dotace a proti ČSSD. „Levičák“ Svoboda, který by klidně usedl se sociálními demokraty ve vládě, otočil postoj své strany doprava. Jiný příklad. Miroslav Kalousek, lidovec blízký Janu Kasalovi, podporoval v nedávné debatě monopolní ČEZ a jeho touhu dostavět Temelín. Proti tomuto typicky levičáckému, drancovacímu projektu se jasně postavil zase Cyril Svoboda. - Není tak snadné Kasala a Svobodu zaškatulkovat. Nálepky jsou dokonce možná přehozeny. Oba mají také dost společného. Oproti Mackovi zřetelně podporují snahu spojenců zastavit genocidní politiku Miloševičova režimu a chtějí, aby naše země vstoupila do Evropské unie.
Klid údům lidoveckým
Při volbě předsedy se v Budějovicích lámala budoucnost KDU-ČSL: zůstane těžko čitelnou stranou, u níž se nikdy neví, kam se vrtne, nebo nám bude jasnější, co se od ní dá čekat? Váhavost je dnes největším lidoveckým ohrožením. Dlouho na ní vydělávali, měli největší „koaliční potenciál“, mohli jít skoro s každým. Teď je pro hodně zdejších lidí (ale i zahraničních investorů a pozorovatelů z EU) cenná odpověď na rébus, jak sestavit většinovou vládu. Jan Kasal neříká ani ryba, ani rak. Dívá se na stranu zevnitř a do vlády se mu nechce. „Naše strana se nebude pokoušet zbrkle a neuváženě chopit podílu na moci už zítra,“ řekl ve své kandidátské řeči. Jeho nejbližším cílem je vyhrát volby do krajů. Chce jednat se všemi, ale ne o vytváření koalic, nýbrž „o řešení zásadních problémů naší země“. Pěkné předsevzetí, jenže největším problémem je právě neschopná menšinová vláda. Stručně vyjádřeno: Kasal zůstává v opozici, nechce rozhýbávat ztuhlé lidovecké údy.Cyril Svoboda, který byl nakonec zvolen prvním místopředsedou, je přesný opak. Hned na začátku svého projevu se lidoveckých sester a bratří zeptal: Co pro změnu stylu vládnutí v této zemi děláme my? A pak si odpověděl, že pro občany dnes KDU-ČSL není symbolem naděje. Dívá se na stranu zvenčí, ne zevnitř jako Jan Kasal. Bez váhání vyzval k vytvoření koalice se sociálními demokraty a unionisty. „Nevěřím v návrat do starých schémat,“ řekl. „Nemají v sobě nový náboj.“ Neváhal a odmítl vládu s ODS. - Na lidovce byl moc hrr, chtěl příliš velkou změnu. V předsálí mu delegáti vyčítali tři věci. Za prvé nechápou, v čem jsou sociální demokraté přijatelnější než ODS. Pro mnohé lidovce je totiž Zemanova strana jímkou komunistů, s nimiž se nikdy nesmíří. Svoboda jim mohl aspoň říct, že vkládá naděje do lidí typu Petry Buzkové nebo Lubomíra Zaorálka, kteří jsou rovněž antikomunisty. Za druhé je pro ně Cyril Svoboda příliš čerstvý bratr - do strany vstoupil teprve v roce 1995. A za třetí se ho báli lidé z aparátu. Ten sekretariáty provětrá, říkalo se. A prý chce, abychom uměli cizí jazyky!Letos Cyril Svoboda ještě neměl šanci, i když jeho vize souzněla s představou nejsilnějšího muže KDU-ČSL Josefa Luxe. Ten před sjezdem plédoval za koalici 113. Spolupráci s dnešní ODS tvrdě odmítl i v Budějovicích. Dál drží a neopouští střet z roku 1997, který Václav Klaus nazval sarajevským atentátem. Ano, říká vlastně bývalý předseda KDU-ČSL, tady šlo o změnu politického stylu, jehož nositelem byl právě tehdejší premiér Klaus a který tkvěl v aroganci, v „povýšení pragmatismu na určitou normu“. (Přeloženo: vůdčí elita má jiná práva než běžní občané.) Aby se dalo s ODS jednat, musí se minulosti - Klause a jeho „stínů“ - zbavit. Na sjezdu byl Lux méně radikální. Kromě koalice s ČSSD a US uznal i druhou variantu, vytvoření „principiálního opozičního pohledu“, který by nabídli křesťanští demokraté spolu s unionisty. Vzal tak na milost Kasala, dal mu prostor.Z pohledu lidovců je to možná dobře. Nebudou riskovat účast v socialistické vládě, a tudíž ani případnou blamáž. Pohled českých občanů je jiný: ještě tři roky žádná změna. Pohled evropských komisařů může být ještě horší: nashledanou nejdřív tak v druhé vlně.
