Česká politická scéna je v pohledu na válku ostře rozdělena. Komunisté a sládkovci odsuzují „agresi NATO“, špičky ODS považují úder spojenců za pouhou cynickou „zkoušku nových zbraní“ a označují Západ za viníka masového útěku Albánců z Kosova. Na opačné straně stojí lidovci, Unie svobody či prezident Havel, kteří úder akceptují jako aktuálně „jedinou možnou cestu k zastavení srbských etnických čistek“. Tyto postoje nelze sloučit, a je tedy jasné, že se jeden z táborů ve svých soudech mýlí. Který to je, vyjde najevo až za čas. Už dnes je ale možné pátrat, jak vlastně naši reprezentanti ke svým názorům přišli. Kde brali informace, na jejichž základě si tvořili úsudek? A je dnes vůbec možné sehnat v Česku či jinde v Evropě objektivní zprávy o kosovském a srbském dění?
Kosmonaut-amatér
Nejostřejšími kritiky zásahu NATO jsou komunisté. Obviňují Alianci z agrese, genocidy a neúcty k životu a majetku. Důkazy mají z první ruky: čtyři poslanci KSČM totiž navštívili před čtrnácti dny Bělehrad a všechno to údajně viděli na vlastní oči. Minulý týden při svých projevech v parlamentu ohnivě popisovali mrtvé srbské civilisty, rozbořené obytné domy a zničené továrny. Nepředložili ale ani jedinou fotografii či filmový záznam a samotná jejich slova poslanci ostatních stran vůbec neposlouchali. Sociální demokraté nejsou jednotní. Část z nich spolu s komunisty mluví o agresi, část operaci schvaluje - ovšem s podmínkou, že povede k mírovým jednáním. Spory jsou i v ODS. Například Miroslav Macek nejprve tvrdil, že jedním z důležitých záměrů útoku Aliance je zkouška nových zbraní. Potom sám sebe zařadil mezi přemýšlivé politiky, kteří se na rozdíl od svých nepřemýšlivých a servilních kolegů „dokážou porvat“ o české zájmy třeba i proti NATO. Podle Macka zásah Aliance proti Srbsku poškozuje české zájmy třeba tím, že ovlivní podzimní prezidentské volby v Rusku; ty vyhraje nedemokratický kandidát a bude znovu hrozit studená válka. Informace, které ho vedly ke zmíněným postojům, získával Macek z médií a jiných otevřených zdrojů. Navíc jeho sestra žila v Jugoslávii (ve Slovinsku) od roku 1945 do loňska, kdy zemřela, a místopředseda ODS se o zemi sestřina pobytu celoživotně zajímal. „Taky mě vždycky bavila kosmonautika, rakety,“ říká Macek. „Mám obrovský archiv a vím, jak silná je v USA lobby generálů a vojenských výrobců a jak producenti špičkové techniky touží vyzkoušet si svůj výrobek v praxi.“ Václav Klaus se hned na počátku války proslavil výrokem „bomby nic neřeší, je nutné jednat“. Po deseti dnech přidal tezi, že masový exodus Albánců z Kosova nezavinili Srbové, ale NATO. Předseda sněmovny sice novinám sdělil, že má „své informace“, které ho k takovému prohlášení opravňují, při pozdějším dotazu ale odmítl své zdroje přiblížit. Za názory Klause a Macka se emotivním celostránkovým článkem v novinách postavil populární filozof Václav Bělohradský. Podle něj rozpoutali válku proti Srbsku „levičáci“ stojící dnes v čele Anglie, Francie, Německa a USA, kteří pro své cíle obelhali a obelstili veřejnost i parlamenty svých zemí. Bělohradský připouští, že v Terstu, kde učí, mají asi méně objektivní zprávy než v Praze. „Víc se nás to dotýká. Třeba teď spojenci zaútočili na chemickou továrnu, která zamoří i náš vzduch,“ říká. Stoupenci aliančního zásahu jej ze všeho nejvíc chápou jako snahu NATO zabránit genocidě v Kosovu, když všechny ostatní mírové prostředky selhaly. Za zdroje informací, které je přivedly k jejich názoru, uvádějí tito politici zprávy OSN, svědectví členů humanitárních organizací, relace většiny západního tisku a elektronických médií, oficiální zpravodajství NATO, ale jejich odpůrci tyto zdroje zpochybňují. Jak napsal ve zmíněném textu filozof Bělohradský, příznivci zásahu se stali obětí „systematických dezinformací“. Ani fakt, že představitelé NATO přiznali fatální omyl (bombardovali i konvoj uprchlíků), odpůrce zásahu o „pravdomluvnosti“ Aliance nepřesvědčil.
Ani slovo k Rambouillet
Jak tedy byly a jsou informace z Kosova a Srbska získávány v Evropě a kdo k nim má přístup? Do počátku vojenské operace NATO přicházely údaje o bojích v Kosovu, o pálení vesnic a vraždách z několika zdrojů. Prvním byly výpovědi uprchlíků. Jak říká v týdeníku Spiegel vedoucí kanceláře ministra zahraničí Achim Schmillen, pokud tři běženci vypovídali nezávisle na sobě shodné věci, stala se jejich informace věrohodnou. Druhým zdrojem byli členové humanitárních organizací, pozorovatelé OSN působící v Kosovu a nezávislí žurnalisté. Po prvním náletu nezávislé zdroje zmizely: Miloševičův režim je všechny vypověděl ze země. Kromě uprchlíků tak zůstaly pouze vojenské a špionážní prameny. Nad územím Kosova přelétá jednou denně americká špionážní družice a pečlivě ho mapuje. Dál například Němci vysílali nad území Kosova bezpilotní průzkumné letadlo „Trubec“, v sousední Bosně pracuje odposlouchávací tank „Čmelák“ a v Jaderském moři špionážní loď „Oker“. Získané poznatky se vyhodnocují v centrále NATO v Bruselu a odtud jsou poskytovány všem členským zemím. Podle mluvčího ministra zahraničí Aleše Pospíšila dostává jeho šéf každý den informace přímo z Bruselu a od Vysokého komisariátu pro uprchlíky OSN. Kavan informace poskytuje vládě a v případě potřeby zahraničnímu výboru a výboru pro obranu a bezpečnost parlamentu. Sami politikové prý žádnou iniciativu ohledně informací neprojevují. Žádný jiný politik si podle Pospíšila informace od ministerstva zahraničí nikdy sám od sebe oficiálně nevyžádal. Jeden ze stoupenců zásahu poslanec Jiří Payne (ODS) je přesvědčen, že většina zdejších politiků opakujících „bomby nic nevyřeší, je třeba jednat“ nemá ani potuchy, jak dlouho předtím a jak usilovně se vlastně jednalo. Mírová jednání se vedla od počátku února s cílem zastavit vyhánění a vraždění obyvatel Kosova (loni tuto provincii opustilo dvě stě třicet tisíc obyvatel, patnáct set lidí bylo zabito). Počátkem února přišlo šest vyspělých zemí plus Rusko s mírovým návrhem pro obě strany a sedmého února jednání začala. Už tehdy představitelé Aliance Srbům a kosovským Albáncům pohrozili, že strana, která bude schůzky sabotovat, riskuje útok spojeneckých sil. Albánci podmínky míru v půli března podepsali, Srbové nikoli. Před dvěma měsíci ani jeden z dnešních českých mírotvorců včetně Zemana a Klause nereagoval. Během pěti týdnů, kdy se jednalo v Rambouillet, není možné najít v českém tisku ani jedinou větu, kterou by čeští politikové nějak glosovali kosovský vývoj a zaujali k němu nějaké stanovisko. Nikdo ze zdejší politické elity tenkrát nezvedal varovný hlas, nenabízel své síly „tradičního přítele Srbska“ ani nedával k lepšímu rady, jak a o čem jednat, protože vojenským zásahem se přece ničeho nedosáhne.
Pár slov navíc Minulý týden schvalovala sněmovna opět vyslání polní nemocnice a dopravního letadla na Balkán. Poslanec Unie svobody Vladimír Mlynář navrhl, aby se součástí usnesení stal text „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovuje plnou podporu akcím NATO v souvislosti s řešením konfliktu v Kosovu“. Když Mlynářův návrh zazněl z reproduktorů ve foyer, kdosi z postávajícího hloučku poslanců si povzdechl: „Ach bože, to tady budeme až do večera.“ Mlynáře u řečnického pultu vystřídali komunističtí poslanci, kteří několik hodin přednášeli projevy o genocidě srbského lidu. K hlasování o doprovodném textu došlo až po osmé večer. S Mlynářovým návrhem nesouhlasili komunisté a sociální demokraté, větší část ODS se zdržela hlasování, US a lidovci byli pro. Místopředseda Klausovy partaje Ivan Langer pak přišel s návrhem obsahujícím „pár slůvek navíc“: „Sněmovna, vědoma si závazků vyplývajících z členství republiky v NATO a odpovědnosti z nich plynoucích, je připravena podpořit všechny kroky NATO, které povedou k co nejrychlejšímu vyřešení humanitární katastrofy v Kosovu.“ Pro Langrův návrh hlasovali všichni přítomní členové ODS a polovina poslanců ČSSD. Proti bylo čtrnáct sociálních demokratů, nehlasovalo třináct. Hlasování se zdrželi i lidovci a Unie svobody. Komunisté byli většinou proti, zdrželo se jich sedm. Langrův návrh prošel většinou jednoho hlasu.
Politici a alibisté Veřejnost vnímá úder proti Jugoslávii také (podle průzkumů veřejného mínění v Německu především) podle toho, jak se podařilo předním politikům jednotlivých členských států Aliance vysvětlit jeho nutnost. V USA podporuje operaci sedmdesát procent občanů. Prezident Clinton, ministryně zahraničí Albrightová či ministr obrany William Cohen opakovaně vystupují v televizi a vysvětlují veřejnosti, proč Aliance zasáhla. V Británii promluvil ve zvláštním televizním pořadu ihned po zahájení akce Tony Blair a vysvětlil voličům cíl operace. Od té doby se na obrazovce či v rozhlasových pořadech každý den objevují členové Blairova kabinetu s informacemi o konfliktu. V Británii podporují akci Aliance tři čtvrtiny občanů. V Maďarsku schválil tamní parlament politickou podporu a formální pomoc vojenským akcím NATO. Dvě stě padesát pět poslanců bylo pro, pouze dvanáct proti. Premiér Orbán vystupuje na podporu zásahu pravidelně v televizi a v Maďarsku schvaluje akci přes šedesát procent občanů. V Polsku, kde operaci přivítali společně levicový prezident Kwasnievski a pravicový premiér Buzek, dnes podporuje alianční operaci osmdesát procent lidí; ve Francii jsou zajedno pravicový prezident Chirac a levicový premiér Jospin a za jejich názorem stojí šedesát procent Francouzů. Zásah podporují také téměř dvě třetiny Němců, opatrnější jsou Italové s třetinovou podporou. To je i český případ a lze ho snadno vysvětlit postojem politiků. Premiér Zeman a jeho ministři při svém prvním vystoupení k zásahu lhali, že akce byla schválena před naším vstupem do NATO. Šéf sněmovny Klaus udělal svou rétorikou a la Primakov zemi ostudu. Podporu zásahu vyjádřil veřejně prezident, individuálním vystoupením několik politiků (Ruml, Mlynář, Payne, Nečas). Ze sjezdu vládní strany člena Aliance vzešly dvě rezoluce. Jedna odsuzovala agresi NATO proti Jugoslávii, druhá vyzvala k mírovým aktivitám, což vysvětlil ministr Kavan jako podporu operacím Aliance.
