Především slavit by měla na svém sjezdu od pátku do neděle česká sociální demokracie. Přál by si to její předseda a každý straník musí přiznat, že je to přání oprávněné. Miloš Zeman šest let tvrdě pracoval, dokázal stanovit cíl a postupně se k němu prodral. Ano, jeho zásluhou získali sociální demokraté vládu a on jim na sjezdu jistě připomene, že by mu za to měli být vděčni. Současně se delegáti od svého šéfa znovu dovědí, že je po vší té nezištné dřině unaven, takže nejpozději za tři roky odejde do důchodu.Tento postoj připomíná Zorra mstitele či jiného romantického hrdinu. Osamělý štvanec potrestal zrádce, pomohl všem utlačeným a místo toho, aby si vzal za ženu dceru guvernéra, odchází opět do neznáma. Otázkou ovšem je, zda se politik s takovou stylizací hodí do čela demokratické země. Jak se na to dívá sociální demokracie, ukáže její XXIX. sjezd.
Hlas pokušitele
Dnes je zřejmé, že Miloš Zeman změnil společnost: přesvědčil lidi, že se po nástupu demokracie a svobody mají hůř než za komunismu. Od svého zvolení předsedou ČSSD až dodnes tvrdí jediné: žijeme prý ve „spálené zemi“, v níž „lidi práce“ vysává „bezohledná elita“ a jejíž bohatství rozkradli „Kožení, Stehlíci a Komaničtí“. Pravice nedokázala takovému názoru oponovat, a tak stále více občanů podléhalo volání pokušitele.Umná manipulace s touto náladou doplněná mlhavými sliby vynesla Zemanovi třetinu všech hlasů ve volbách, rozkol a slabost pravicových stran mu zase daly šanci sestavit menšinovou vládu. Nový premiér se ale rázem ocitl v nebezpečí, že se prognózy o spálené zemi uskuteční právě pod jeho vládou. Vtloukl lidem pocit zhrzenosti a zklamání do hlav tak silně, že se jej teď nechtějí za žádnou cenu vzdát. Nejde o to, že bychom na tom byli nějak mimořádně špatně a že by se s tím nedalo nic dělat. Bohužel většina lidí si to myslí, a navíc čeká, že se ekonomická situace ještě zhorší. A jak si s takovým očekáváním může poradit šéf party nezkušených ministrů, která neumí rozhodovat a má k dispozici jen třetinu poslanců v parlamentě? Co vlastně dokázali tito lidé splnit z programových slibů? Slavná protikorupční akce čisté ruce má nulový efekt, sebeohnivější „revitalizační“ spory mezi Grégrem a Mertlíkem průmyslu nepomohou a společnost vzdělání sotva nastolí povinná mateřská škola.
Oblomov ze Strakovky
Společenskou depresi, kterou v touze po vládě sám vytvořil, se teď Zeman snaží měnit v euforii po svém. Říká, buďte trpěliví, bude to trvat nejméně dva roky, než se hrozivá situace začne aspoň trochu zlepšovat. To tedy není zrovna nadějná perspektiva. Na diskusi o ní, či dokonce na kritiku si ale předseda ČSSD příliš nepotrpí. Lidi s jiným názorem vidí jasně: jsou to buď „koule na noze“, nebo „zkorumpovaní politici a novináři“, snažící se ho svrhnout kvůli strachu z důsledků akce čisté ruce. Touto úrovní argumentace Zeman sám sebe vystrkuje z demokratického tábora k extremistům nenávidějícím otevřenou debatu a vyžadujícím po „svých“ lidech slepou poslušnost.Zeman samozřejmě není čistým extremistou Miloševičova formátu. Naposledy to dokázal při své nedávné návštěvě Německa, kde podle nezaujatých pozorovatelů udělal na kancléře Schrödera dobrý dojem. Ani jeho vláda není o řád horší než předchozí pravicové vlády: zatímco Klaus v roce 1996 sešněroval svou sestavu ministrů tak, že nebyla prostě schopna ničeho, Zeman nechává své lidi pracovat, jak chtějí. Miroslav Grégr či Jan Fencl prosazují do poslední koruny ze státní pokladny prospěch lobbistických skupin, ze kterých vzešli. Vladimír Špidla a Miloš Kužvart jsou ovšem osobnostmi, které předchozím Klausovým vládám chyběly.Svým podezíravým chováním a nesmyslnými výroky, které prozrazují silný vliv alkoholu, Zeman nastolil ponurou atmosféru, v níž se občané odvracejí od věcí veřejných a země jako celek se uzavírá do sebe. Dnes stačí několik mezinárodních neúspěchů, aby se propast mezi Čechy a okolním světem, vytvořená starým režimem, znovu otevřela a nechala zdejší společnost po oblomovsku hnít v provinčních sporech, líném narcismu a sebelítosti.
Hle, nepřítel!
Naděje, že sjezd sociální demokracie na chování strany, vlády a premiéra něco změní, není velká. Sám Zeman k tomu chuť nemá a dokonce tvrdí, že hodlá dál prohloubit umrtvující „opoziční“ spolupráci se svým blížencem na pravici Václavem Klausem. Ostatní sociální demokraté se do vysoké politiky dostali na Zemanových zádech a novou perspektivu sotva nabídnou. Naději, že snad v budoucnu nějak změní charakter sociální demokracie, svými činy zatím naplno nezmařila jen Petra Buzková, kterou Zeman osobně nesnáší, proti níž ale přímo nevystoupil. Naopak v případě Stanislava Grosse je to jasné: nelze si hrát na muže budoucnosti, přitom veřejně bojovat za Grégra v ministerském křesle a prohánět se Prahou s blikajícím majáčkem na střeše služebního vozu.Sjezd tedy čeká na Miloše Zemana. Dosáhl svého a může rozhodnout, jak dál. Má dvě možnosti. Může se překonat a na veřejnosti vystoupit stejně diplomaticky jako u Schrödera: potom se jeho dobrá nálada přenese na všechny delegáty, kteří pak mohou společně vymýšlet, jak vyvést také společnost z deprese. Předem zveřejněný předsedův projev ale předpovídá horší variantu. Premiér chce pokračovat ve svých oblíbených lekcích nenávisti a ze sjezdové tribuny uslyšíme zvučný hlas lovce tunelářů. Lze očekávat, že se plénum jako už tolikrát předtím nechá zaskočit strachem z rozkolu a ztráty nenahraditelného bojovníka v čele. Proto schválí všechno, co mu Zemanovi poradci předloží ke schválení.Nejvážnější úder tak dnes Zeman chystá vlastní straně. Nebude to zničující zásah, jaký se Klausovi loni podařil na poděbradském sjezdu a ze kterého se ODS dosud nevzpamatovala. Sociální demokracii ale v každém případě oslabí.
