Nemine snad měsíc, aby nás některý z významných představitelů EU nevaroval: pokud se rychle nezačnete více snažit, na své brzké členství v Unii můžete zapomenout. A stále stejná je i reakce tuzemských oficiálních míst: jen žádný strach, přípravy probíhají patřičným tempem a vše bude splněno podle požadovaného harmonogramu. Jak se věci mají ve skutečnosti, poznáme zanedlouho: v červnu začne Evropská unie znova hodnotit připravenost kandidátů. Zatím poslední posudek z loňského listopadu nás zařadil na konec šestičlenné skupiny kandidátů z první vlny. Pokud by se něco takového opakovalo i letos, hrozí nám, že se vstup země do EU odloží na neurčito. Vážnost situace podtrhl před čtrnácti dny hlavní vyjednavač EU pro Českou republiku Michael Leigh, který Čechy přímo v Praze vyzval: „Zvyšte své úsilí!“ Odpovědí mu - alespoň navenek - bylo lhostejné ticho. Komentátoři proto začínají hovořit o tom, že česká elita republiku do Unie ani dovést nechce.
Zeman hlásí smršť
V reakci na Leighovo varování si prezident Václav Havel pozval minulý týden na Hrad našeho hlavního vyjednavače s EU, náměstka ministra zahraničí Pavla Teličku. „Nadále sice jsou rezervy a zpoždění, ale lze je dohnat,“ prohlásil po schůzce Telička a dodal, že stav příprav vybízí k lehkým nadějím: letošní hodnocení by mohlo být lepší než to loňské. Teličkův optimismus mírní realita. Před čtrnácti dny oznámil statistický úřad, že se české hospodářství znovu propadlo, tentokrát o rekordních 2,7 procenta. A pohled do poslaneckého rozpisu není o nic veselejší - na „legislativní smršť“, premiérem tolikrát slibovanou, už naší sněmovně nezbývá čas. Přitom právě velmi pomalé přejímání „komunitárního práva“ bylo jednou z hlavních výtek Bruselu. A skutečně důležité věci, které po nás EU tvrdě vyžaduje, se teprve chystají na stolech vládních legislativců: až v červnu hodlá Zemanův kabinet projednat autorský zákon a návrh telekomunikačního zákona, který by zrušil monopol Telecomu. Bez vyhlášení legislativní nouze je tudíž vyloučeno projednat tyto normy ještě před kontrolou z Unie. Dobrou zprávou pro Brusel (který se loni obával dalšího zpomalení reforem pod vládou ČSSD) tak zůstává rozhodnutí kabinetu o privatizaci bank.Mezi českými diplomaty se začíná mluvit o tom, že mohou být už letos uchazeči z „první“ vlny (Maďarsko, Polsko, Estonsko, Slovinsko, Kypr a Česko) rozděleni do dvou skupin. Přestože lze v kuloárech zaslechnout více variant možných vůdců čekatelského peletonu (mluví se např. o dvojici Maďarsko - Slovinsko či trojce Maďarsko - Polsko - Estonsko), s nimiž by Unie o konkrétním datu vstupu začala vyjednávat dříve než s ostatními, ani v jednom případě se neobjevuje Česká republika. „Máme to jen a jen ve svých rukou,“ říká k tomu s neměnným optimismem vyjednavač Telička. Problém je ale v tom, že tuzemskou politickou elitu peripetie „návratu do Evropy“ příliš nezajímají.Například u poslanců nelze vysledovat v souvislosti s výtkami a la Leigh žádný neklid. Za celou dobu Zemanovy vlády využili jednou jedinkrát možnost interpelovat premiéra či ministry v souvislosti s přibližováním k Unii. (Konkrétně šlo v prosinci o poslance Pavla Svobodu z US a Zemanova odpověď byla standardní: malý skluz doženeme, neboť se chystá legislativní smršť.) „Necítil jsem k tomu důvod,“ vysvětluje nezájem například Klausův stínový ministr zahraničí Jan Zahradil.
Zděšení a vlastizrada
Veškeré výroky místní politické elity monitoruje a posílá do Bruselu zdejší úřadovna EU. „Každý signál je hodnocen a už dnes si vytváříme reputaci a vliv, který bychom jako členové případně jednou mohli mít,“ říká vyjednavač Telička. „Nejde samozřejmě o to, chovat se za každou cenu servilně. Naším problémem je, že neumíme být taktičtí. Zejména koncepční materiály je možná lepší dříve prodiskutovat než s nimi hned jít do éteru.“ Odborníci jsou méně diplomatičtí než Telička. Fakt, že se vláda dodnes nedistancovala od Grégrova „revitalizačního plánu“, který má do bankrotujících podniků nasypat desítky miliard státních dotací, musel podle nich v představitelích EU vyvolat zděšení.Ani případy, kdy se Česku podaří Evropě vyhovět, se často neobejdou bez kolize. Například novela loterijního zákona v původní podobě diskriminovala zahraniční firmy zákazem pořádat v Česku loterie a spotřebitelské soutěže. To bylo v přímém rozporu s naší asociační dohodou. Když pak o další verzi v březnu rozhodoval Senát, snažil se velvyslanec EU v Praze Ramiró Cibrián přesvědčit zákonodárce, aby z ní vyřadili ještě nařízení, podle nějž jsou zakázány spotřebitelské loterie s cenami nad dvě stě tisíc korun. I když vysvětlil, že chce Česku jen pomoci kvůli blížícímu se posudku, stejně dostal od hrdých vlastenců co proto. Vicepremiér Egon Lánský mu rozhořčeně vzkázal, že nejsme „banánová republika, nýbrž suverénní země“, jejímuž parlamentu nikdo nebude diktovat.Státní suverenitu ostře hájí i smluvní opozice. Před třemi týdny upozornil vicepremiér Pavel Rychetský, že po vstupu do EU si nutnost rychlého přijímání bruselských norem vynutí změnu ústavy. (Stručně řečeno: protože by parlament technicky nezvládl schvalovat zvlášť každý ze záplavy bruselských výnosů, nadřadí ústava evropské právo nad národní zákonodárství. Normy EU pak vstupují v platnost nařízením vlády.) ODS tuto v podstatě administrativní záležitost představila v televizi jako pokus o vlastizradu. Potřebu vyrovnat se s bruselskými paragrafy označil Václav Klaus za „neuvěřitelný nápad“, kterým se žádný vlastenecký politik nemůže vážně zabývat. Současně oznámil, že bude ve věci vstupu do EU trvat na celonárodním referendu. A jak by ODS doporučila občanům hlasovat? „Nevím, jestli bychom vydali doporučení,“ říká stínový ministr Zahradil. „Je to v programu, tak bych asi doporučoval, aby byli pro.“ Zahradil na rozdíl od svého šéfa neoznačuje Brusel za hnízdo byrokratického socialismu, pochybnosti o Unii v něm ale přetrvávají: do budoucna by přivítal, aby menší země nemohly být při rozhodování v Evropské radě tak lehce převálcovány mocnými státy. „Proto bych na otázky musel odpovědět: ano, ale…,“ dodává Zahradil.
