Už za tři měsíce se dějiny České republiky doslova převrátí naruby. Devět let po zrušení Varšavské smlouvy se staneme členy jejího někdejšího úhlavního nepřítele a v současnosti nejmocnější instituce na světě, Severoatlantické aliance. Před čtrnácti dny ovšem z bruselské centrály zaznělo varování: generální tajemník NATO Javier Solana prohlásil, že nové členské země - kromě Česka ještě Maďarsko a Polsko - mají stále ještě co dohánět v „technické připravenosti“. Vzápětí mu z Prahy nečekaně přitakal ministr zahraničí Jan Kavan: „Česká armáda dosud nestihla splnit minimální vojenské požadavky Aliance.“ To ale odmítl šéf našeho rezortu obrany Vetchý. „Všechno jde podle plánu,“ říká. Realita je, zdá se, spíš na straně Vetchého, nicméně fakt, že armáda nabízí pro začátek aliančním jednotkám jednu chemickou rotu, šest vrtulníků a dvanáct téměř vysloužilých stíhaček, je na pováženou.
Před Čechy ani slovo
O rozšíření Aliance je v politické rovině rozhodnuto. Přijetí tří nových členů odhlasovaly parlamenty všech členských států NATO a v současnosti není jasná už jen jedna věc: staneme se členy až na dubnovém summitu Aliance ve Washingtonu, kde bude NATO slavit padesáté narozeniny, nebo už o měsíc dříve, jak v současnosti navrhují Američané?Solanovu kritiku vysvětlují členové naší bruselské delegace především jako reakci na slova maďarského ministra obrany Szabóa, který den před bruselským summitem veřejně vyhlásil, že tři nové země vstoupí do NATO už 1. března 1999. Solanu prý taková drzost od ještě nepřijatého nováčka strašně rozčílila a vzkázal skoročlenům, aby si příliš nevyskakovali a raději pracovali na odstranění svých nedostatků, které skutečně existují. Kavanův výrok je ale podle vedení ministerstva obrany nepatřičný. „Raději jej nebudeme komentovat,“ říká tiskový mluvčí ministra obrany Milan Řepka. Ministerstvo prý Kavanova slova považuje za nekvalifikovaný útok na armádu. Jak tedy na tom naše vojska s přípravou vstupu do Aliance opravdu jsou? Skutečnost, že armády států, které byly ještě před deseti lety členy Varšavské smlouvy, budou mít při vstupu do NATO problémy s počítačovou komunikací, je veřejně známa už od chvíle, kdy se v roce 1993 začalo o rozšíření NATO uvažovat. Podle šéfa bezpečnostního výboru Petra Nečase máme v této oblasti značné zpoždění, které padá na vrub neschopnosti představitelů armády vybrat dobrou firmu ke stavbě počítačové sítě. Zásadní překážkou vstupu ale tento fakt podle Nečase není.Česká republika si zatím nejvýraznější kritiku vysloužila za své nakládání s tajnými fakty. Zákon o jejich dodržování totiž začal platit až letos v listopadu, a Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) proto ještě nestačil prověřit ani jednoho z několika stovek důstojníků a úředníků, kteří by měli s aliančním tajemstvím přicházet do kontaktu. Američané se opravdu bojí, že poté, co nám poskytnou vyspělou elektroniku schopnou řídit třeba obranu proti leteckým útokům, skončí jejich plány v některé nepřátelské zemi. Naposledy tlumočila výhrady spojenců vůči české nepřipravenosti uhlídat tajemství Madeleine Albrightová při jednání Aliance s budoucími členy před čtrnácti dny v Bruselu. Takže například pár týdnů před vstupem jsme se - na rozdíl od Polska a Maďarska - nedostali na americký seznam zemí, do kterých je dovoleno dovážet šifrové softwary a další vyspělou techniku.
Víceúčelový mig
Podle ministra Vetchého splnila armáda skoro všechny požadavky NATO: v druhé půlce ledna začne „harmonizace“ způsobu velení v české armádě s aliančními vojsky, poté budou následovat dvě společná cvičení zakončená jakousi „prověrkou“ pod přímým dohledem velitelů NATO. „Úkoly splníme,“ tvrdí rozhodně náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. „Už jsme mnohokrát dokázali, že v krizových situacích jsme schopni problémy řešit. Například v Bosně. Tehdy nás za tuto schopnost dokonce chválili tamější velitelé kanadského kontingentu, pod který jsme spadali.“ Šedivý navíc připomíná ještě jednu věc: kdyby krátce po našem vstupu do NATO nastala opravdu kritická situace a Aliance by byla nucena okamžitě válčit, po našich zkušenostech z Bosny je prý jasné, že ne všechny požadavky budou měřeny tak přísně a kriticky. „Ale i tehdy budeme schopni si poradit a být platnými členy,“ dodává generál.Optimismus obou mužů není ale doložen žádným konkrétním důkazem. Co jsme tedy Alianci vlastně slíbili? Když pomineme sjednocení branných zákonů, jde především o dva body. Češi budou při vstupu schopni vyslat do bruselské centrály na sedm stovek důstojníků ovládajících angličtinu či francouzštinu a budou připraveni udržet tajemství sdělená NATO. Zatím to vypadá tak, že několik desítek důstojníků, kteří dnes slouží v centrále, si prověřila Aliance s jejich svolením sama. České prověrky se rozjely teprve před měsícem a první by měly být podle šéfa NBÚ Kadlece hotovy do tří měsíců.Armáda v roce 1997 Alianci písemně slíbila, že ještě před vstupem vyzbrojí a vycvičí dvě vojenské jednotky: brigádu rychlého nasazení a jednu mechanizovanou brigádu. Jenže mezitím podle tiskového odboru ministerstva obrany NATO své požadavky „změkčilo“ a my máme pro vstup do Aliance připravenou chemickou rotu, dva vrtulníkové roje (šest strojů MI-17) a letku „víceúčelových nadzvukových strojů“ - v tomto případě jde o dvanáct prastarých letounů MiG 21.Ani tento český minimální příspěvek k bojeschopnosti Aliance šéfy NATO podle zpráv světových agentur nevzrušuje. Klidní zůstávají i v případě Maďarska, jehož parlament minulý týden neschválil ústavní zákon dovolující vládě vyslat vojenské jednotky do zahraničí, netrápí je ani to, že polský Sejm dosud neratifikoval souhlas se vstupem do Aliance. Podle Solany budou prostě Maďaři muset zákon schválit po vstupu a Poláci dali záruky, že to stihnou do jara.
