Má smysl chodit do volební místnosti v deštivém listopadu? Tak asi bude znít hlavní otázka druhých letošních voleb. Proběhnou jako epilog červnového boje o místa ve sněmovně, a i kdyby skončily hodně nečekaně, kdyby například všechna senátní křesla dostali sociální demokraté nebo polovinu z nich kandidáti čtyřkoalice, mocenské poměry v zemi se sotva změní. Přesto stojí za to k volbám zajít: jednak budou svobodné, jednak je účast na veřejných událostech ctností každého občana. V neposlední řadě od nich dostaneme zprávu o českém národě. Takových informací jsme v šesti polistopadových volbách dostali víc než dost, ty nejnovější ale budou mimořádně zajímavé.
Země liberální tradice
Volby do sněmovny předloni a letos daly k dispozici velmi přehledný obraz smýšlení Čechů i Moravanů. Je známo, že napůl věří myšlenkám pravice a že druhá polovina národa volí levici. Volby ale dávají šanci podívat se na společnost i z bližší perspektivy. Mapa č. 1 ukazuje místní rozdělení sympatií, které se v posledních letech nemění. V levicových oblastech najdeme naprostou převahu obcí, v nichž ČSSD a KSČM v červnu dostaly dohromady aspoň o pět procent víc hlasů než jejich oponenti z ODS, KDU-ČSL a US, v pravicových je to naopak. Je to potěšitelný obraz. Pokud si odmyslíme kraje příliš postižené vyhnáním původních obyvatel a komunistickým průmyslem, převládají u nás konzervativně smýšlející lidé - chybí jenom elita, která by jejich hlasy dokázala využít k pokračování liberální reformy.Pravice převládá v řadě velkých měst, v případě Prahy a Českých Budějovic k tomu patří i velké zázemí. Reformní nadšení prokazují i města s velkým podílem služeb; příkladem jsou Karlovy Vary, Mariánské Lázně či krkonošská turistická střediska. Další základnou jsou menší města poblíž někdejší česko-německé jazykové hranice: v jihozápadních Čechách například Kdyně, Sušice a Volyně, ve východních Čechách především Litomyšl, Letohrad, Žamberk, Hronov, Červený Kostelec a Turnov. Pravicové enklávy se silnou lidovou stranou najdeme ve venkovských regionech na pomezí středních a jižních Čech (mezi Sedlčany a Jistebnicí), na sever od Telče a na jih od Brna. Tradičně smýšlející vesnice jsou ale zejména na východní Moravě mezi Strážnicí a Rožnovem pod Radhoštěm. Když k tomu přidáme křesťanské výspy poblíž Hlučína a v okolí Jablunkova, máme před sebou výčet krajů, kde převažují lidé, kteří se chtějí spoléhat na vlastní práci a všemi sdílený spravedlivý řád.Bohužel u nás platí typický postkomunistický paradox: silnou nostalgií po minulém režimu trpí lidé v krajích, které komunismus zničil. Sudety dodnes obývá populace, která zde jen těžko zapouští kořeny. Další levicové regiony jsou výčtem všech fungujících či rušených důlních oblastí: uhelné revíry pod Krušnými horami, na Ostravsku, Kladensku, poblíž Plzně, Brna i Hodonína, uranová naleziště u Tachova, Příbrami, České Lípy a Bystřice nad Pernštejnem. Vysoké platy a stejně štědré odstupné horníkům dříve prosperujících a dnes rušených dolů vytvořily vrstvu lidí, kteří si budou všemi prostředky vynucovat státní pomoc. Těžký život po pádu státních dotací určil životní obzor v zemědělských krajích na pomezí středních a východních Čech a na Hané. Posledním místem vlády levice jsou některá okresní města, jejichž tradiční elitu kdysi převálcovali komunističtí úředníci. Příkladem jsou moravská sídla jako Ostrava, Přerov, Svitavy nebo Hodonín. Přitom právě v nich a podobně levicových středočeských městech typu Vlašimi či Rakovníka může v opozici k starým aparátníkům vyrůst nová, proreformní levicová generace.
Favorité z ODS a ČSSD
Je to idyla: liberální české země mohou pomalu kultivovat své zanedbané součásti ve stále bližším sousedství Evropské unie. Vítězstvím pravice k tomu přispějí i senátní volby - tedy v případě, když lidé budou volit stejně jako v červnu a když se ve druhém kole spojí k podpoře kandidáta pravice voliči ODS a čtyřkoalice (KDU, US, ODA a DEU), k podpoře levicového lídra zase voliči ČSSD a KSČM. Potom bude Senát doplněn podle mapy č. 2. Do druhého kola projde 26 sociálních demokratů, 24 zástupců ODS a 4 za čtyřkoalici. Nakonec dostanou Klausovi lidé patnáct křesel, deset zbude pro sociální demokraty a dvě pro čtyřkoalici (včetně místa pro Jana Rumla, který kandiduje v Praze 6). Bude se zkrátka více volit v pravicových krajích. Nejvyrovnanější boj se přitom dá čekat v obvodě Plzeň-jih, Brno-venkov (šance pro ČSSD), Blansko, Hodonín a Frýdek-Místek, kde mohou zaútočit kandidáti čtyřkoalice.Pochybnosti o této předpovědi vyplývají ze vzpomínky na první senátní volby. Částečně jde o úlohu osobnosti v dějinách: prokázalo se, že kandidát v prvním kole může získat až dvacet procent hlasů navíc oproti výsledku, který jeho strana zaznamenala ve volbách do sněmovny. Tímto způsobem postoupila do finále celá řada zástupců ODA a lidovců. Ještě větší neznámou je výsledek druhého kola. Vzájemná podpora kandidátů sociální demokracie a menších pravicových stran vynesla při senátní premiéře ODA i KDU nečekaný triumf v podobě sedmi, resp. třinácti senátorů a Miloše Zemana zachránila po blamáži v prvním kole - nakonec získal v horní komoře 26 míst. Naopak kandidátům ODS, kteří vyhráli první kolo ve všech obvodech, zbylo „jen“ 32 křesel.
Druhé kolo všechno změní
Letos může druhé kolo obrátit výsledky ještě víc. Když si všichni voliči lidovců vzpomenou na urážky, kterými jejich stranu v posledních měsících častovali Klausovi muži, půjdou volit ČSSD: namísto výsledku, který ukazuje mapa č. 2, by potom sociální demokraté získali 23 mandátů a ODS by se musela spokojit s vítězstvím ve dvou pražských obvodech.Druhá varianta nastane, když čtyřkoalice prodá své osobnosti. Za předpokladu, že všichni její kandidáti získají v prvním kole například o deset procent hlasů více, než napovídá červnový volební výsledek, dostane se do druhého kola na úkor kandidátů ODS celkem dvanáct zástupců čtyřkoalice - s podporou klausovců by pak ve druhém kole uspělo sedm z nich. Tato možnost je ale méně pravděpodobná, mimo jiné i z toho důvodu, že lídři ODS mají po „opoziční smlouvě“ k sociálním demokratům dobrý vztah.Pokud by se ale kandidáti čtyřkoalice dostali do finále na úkor ČSSD, potom bude Zeman řešit dilema, zda podpořit své „opoziční spojence“ z ODS, nebo případné budoucí partnery ze čtyřkoalice. Sotva se ovšem kvůli pár křeslům v Senátu odváží ohrozit smlouvu, na které závisí jeho vláda.Listopadové volby přinesou první ohlas voličů na roztržku české pravice, kterou jsme zažili počátkem léta při debatách o novém kabinetu. V odborných knihách bývá sestavování vládních koalic po poměrných volbách označováno za druhé kolo voleb, kdy ovšem „hlasují“ jen lídři úspěšných stran. Ve dvoukolovém většinovém systému musí jejich dohody ještě posvětit občan. Spontánní vzájemná podpora voličů pravicových stran v druhém kole nadcházejících voleb tedy může lídry upozornit na to, že udělali tragickou chybu, když nedomluvili většinovou pravicovou vládu. Naopak případné senátní spojenectví čtyřkoalice se sociálními demokraty bude argumentem, že občané chtěli v létě středovou koalici Zemana, Luxe a Rumla. A když se suverénem senátních voleb stane ČSSD, bude to další důkaz rozvratu pravice.Vážně tedy hrozí, že volby pohřbí přehledné rozdělení české politické krajiny na kraje proreformních voličů pravice a na místa, kde zatím převládají nostalgické vzpomínky na předlistopadový státní dozor.
Kdo bude nejsilnější
Senátní volby proběhnou podle dvoukolového většinového systému. Pro každý z volebních obvodů platí: pokud 13. a 14. listopadu v prvním kole nezíská jeden z kandidátů většinu hlasů, postoupí dva nejlepší do druhého kola, kde se o týden později rozhodne.Letos vyprší mandát 27 z celkového počtu 81 senátorů - dvanáct z nich je z ODS, šest z ČSSD, po čtyřech z ODA a KDU-ČSL a jeden z unie. Znovu nebude kandidovat sedm senátorů: dva z ODS, tři sociální demokraté, po jednom z ODA a KDU.Pokud ODS a ČSSD získají dohromady 12 mandátů, udrží si ústavní většinu, čtyřkoalice ji může zablokovat po zisku 17 mandátů. Pravicová většina se udrží, pokud ODS a čtyřkoalice znovu obsadí 9 křesel.
