Být mužem asi také není lehké

Právě jste se stala místopředsedkyní poslaneckého klubu ODS. Co bude s vaším knihkupectvím?

Je to moje veliká láska, přesto ho budu muset na nějakou dobu opustit. Ale zjistila jsem, že už vím, jak na to, a že mě tam nic zvláštního nemůže potkat, a chtěla bych se znovu pustit na neznámou půdu.

Proč jste vlastně začala prodávat knihy?

Ze začátku jsem samozřejmě měla idealistické představy. Myslela jsem si, že budu prodávat hlavně to, co se líbí mně. Z toho jsem byla velmi rychle vyškolena, ale přesto některé edice, třeba čtení pro ženy a dívky Harlequine, nikdy práh našeho knihkupectví nepřekročily.

Které knihy prodáváte nejraději?

V beletrii mám nejraději Singera, Čechova, Babela. Ráda prodávám literaturu faktu, historie jednotlivých států, historické, filozofické knihy. Mám hodně dětské literatury, encyklopedie a českou beletrii pro děti.

Blesk z čistého nebe

Jak jste se dostala do politiky?

Prostřednictvím ODS: zdálo se mi, že je to velká síla, která umí dobře odpovědět na důležité otázky. Předtím jsem v žádné straně nebyla a ani jsem na to nepomýšlela.

A jak jste se tak najednou stala volební jedničkou na jižní Moravě?

Tak najednou to nebylo. Záleží na tom, jak člověk pracuje.

Přesto není úplně samozřejmé, když se radní z malého okresního města dostane na tak skvělé místo na kandidátce v největším volebním kraji.

Byla jsem jediný kandidát, za kterým přišli s tím, že ho budou navrhovat v místním i oblastním sdružení. Ale určitě bych našla několik kolegů, kteří mají stejnou úroveň. Druhou částí odpovědi na vaši otázku je to, že z ODS na přelomu let 1997/8 odešli lidé, kteří byli výraznými reprezentanty strany. Kdyby zůstali, měla by to nastupující vlna obtížnější.

Vy jste neměla v době sarajevské aféry nejmenší pochybnosti o tom, na jakou stranu se přidat?

Tak otázka vůbec nestála. Pro nás funkcionáře na nižší úrovni bylo zarážející, že se Ruml a Pilip ke svému kroku odhodlali bez konzultací s lidmi na okresech, kteří přece byli někým zvoleni. Byl to blesk zčistajasna, několik zpráv z televize. V první chvíli jsem, jako myslím 99 % lidí z ODS, čekala na podrobnější informace, abych si mohla udělat trochu jasno. Pravda je taková, že pro mě žádné dramatické rozhodování, na kterou stranu se přikloním, ani nenastalo.

Neodešel z ODS nějaký z vašich přátel ve straně?

Neodešel nikdo, kdo je mi velmi blízký a koho si vážím.

S jakými ambicemi jste přijela do pražského parlamentu?

Když jsem se nechala zvolit za oblastní a pak regionální jedničku, říkala jsem si, že bych byla ráda, kdyby za mnou byl vidět nějaký solidní výsledek jako ve Ždáře po čtyřleté práci komunálního politika.

Máte nějaký konkrétní záměr?

Tak úzce nemohu uvažovat. Musím se účastnit tvorby zákonů, při tom se pozná, co člověk umí. Chtěla bych být u sestavování rozpočtu, protože s rozpočtem mám za sebou nějaké zkušenosti. Doopravdy mě víc táhne kultura, ale na radnici jsem se naučila, že všechno vychází z toho, kolik máme peněz.

Průměrným poslancem je muž, pětačtyřicetiletý inženýr. Nepřijde vám parlament jako příliš mužská záležitost?

Nikdy jsem neměla ráda feministická hesla. Podle mě nesmí být žádnou kvótou stanoveno, kolik má být někde mužů a kolik žen. Jde o to, jak je člověk schopen se prosadit a obohatit ostatní.

Nejde o kvóty. Ženy se na svět dívají jinak než muži, a je tudíž dobře, když jsou i ve vládě nebo ve sněmovně. V parlamentu je jich podle vás dost?

Jestli je málo, nebo moc žen v parlamentu, to vám nedokážu říct. Ale mám zkušenost ze zastupitelstva ve Žďáru. Cítím, že je to dobře, že tam jsem; i kolegové dost často řekli, že se jim zdá, že jednání v mé přítomnosti probíhá jinak.

A pokud jde o klub ODS, necítíte se nějak odstrčená? Chlapi třeba jdou do parlamentního baru na pivo a vám nezbývá než jít domů.

Zatím jsem to nezažila. Navíc je fakt, že neznám tu druhou pozici - být mužem asi také není lehké.

Zažila jste už první vážnější střet ve sněmovně: Vladimír Mlynář obvinil ODS a ČSSD, že chtějí zavést lež jako společenskou normu. Zkušení poslanci za ODS mu odpověděli stejně tvrdě, jeden z nich ho dokonce přirovnal ke Sládkovi. Považujete takovou výměnu názorů za korektní souboj, který k parlamentu patří, nebo byste byla raději, kdyby si to kolegové odpustili?

Tak vyhraněná stanoviska, která zazněla třeba od pana Mlynáře, mi nepřišla na místě. Jsem člověk, který se snaží volit mírnější prostředky a k tak silnému vyjádření přistoupí, až když to je nezbytné. Přála bych si, aby volba předsedy parlamentu proběhla noblesnějším způsobem. Ale závisí na každém, jak situaci zváží.

Zbytečně dramatický spor byste vyčetla spíš panu Mlynářovi než kolegům, kteří použili velmi silná slova?

Když se debata zahájí tak ostře, nebývá prostor, aby se ztlumila. Na hrubý pytel hrubá záplata.

Pravice už byla rozbitá

Pro pravicové voliče bylo bezpochyby velkým zklamáním, že nevznikla pravicová koalice. Vy jste měla lepší informace. Věřila jste aspoň na chvíli, že taková koalice vznikne?

Kdyby vznikla vláda jinak než v roce 1996, bez velikánských kompromisů s malými stranami a bez hrozby, že brzy může dojít k jejímu kolapsu, tak by ji voliči opravdu vítali. Celou předvolební kampaň jsme vedli s tímto cílem, i když jsem si byla vědoma toho, co máme před sebou a jak nelehké to bude, jestliže naším partnerem bude KDU-ČSL. Ta avizovala celou dobu, že už jí je bližší program ČSSD. Od začátku jsem čekala, že jednání budou velmi komplikovaná. Také jsme dostali dost nehorázné a nepřijatelné podmínky. Člověk pak sotva mohl pomýšlet na to, že to bude vláda stabilní a že pravicová koalice bude vůbec nějak pracovat.

Kdy jste si uvědomila, že se pravicová vláda nesestaví? Nebyl to pro vás šok jako pro řadu jiných lidí?

Neuvědomila jsem si to ze dne na den, spíše to krystalizovalo.

Nelitujete toho, že ODS nepočkala do druhého kola a předseda Klaus nepřijal prezidentovo pověření, aby sestavil pravicovou vládu?

To bych o tom asi musela méně přemýšlet. Stejně jako další lidé ve straně jsem si představovala, že vývoj bude následující: pověření Zemana a ČSSD neskončí sestavením vlády; pověření Klause ve druhém kole z 99,9 % také nedopadne dobře, protože na tom nemají zájem lidovci. Kladli by si takové požadavky, že bychom na ně nemohli přistoupit. Třetím na řadě byl prezident, který by někoho pověřil sestavením vlády více či méně podobné vládě Tošovského. Něco takového přece avizoval už předem.

Když ODS nezkusila ve druhém kole sestavit vládu, riskovala obvinění, že způsobila rozpad pravice ona.

Takové obvinění může zaznít jenom od člověka, který nechce slyšet, jak to bylo, a vnímat celou situaci. Obvinit nás z toho, že jsme rozbili pravicovou vládu, by bylo obvinění, že jsme rozbili něco, co už bylo rozbité.

Pravicové strany se tedy ani vlastně dohodnout nemohly?

Zcela racionálně a chladně zvažováno, sestavení pravicové vlády nemělo šanci.

Když se dohadovala opoziční smlouva s ČSSD, nepomyslela jste si aspoň na chvíli, tohle nemám zapotřebí, raději z politiky odejdu? Budete např. muset tolerovat vládu, kterou z poloviny tvoří bývalí členové KSČ.

Neřekla bych, že bych pomýšlela na odchod z politiky. Když vykrystalizovala varianta opoziční smlouvy, vykrystalizovala i pro mě s vědomím, že to budou kroky, které se mi budou činit nesmírně těžko.

Počkejte na komisi

Václav Bělohradský odsoudil v Právu ODS za to, že zvolila izolaci jako politický styl a že ve straně vládne neúprosná kmenová solidarita. Nakonec - každý si musel všimnout, že členové ODS jsou v poslední době pozoruhodně jednotní, nikdo nekritizuje žádnou chybu strany nebo stranického kolegy. U vás se to nesmí?

Pokud je méně kritiky nebo diskusí o krocích, které strana dělá, přičetla bych to dvěma momentům. Prvním z nich byl přelom roku 1997/8, kdy jsme museli napnout všechny síly, abychom se trochu posílili. Druhý moment bylo obrovské soustředění na situaci po volbách. Ani v takových klíčových momentech nikdo diskusi nezakázal. Pokud ale není tolik slyšet, dá se to vysvětlit tím, že skutečně procházíme nezvyklou situací.

Proč chce ODS měnit ústavu a volební systém, když současné volby neskončily patem? Stačí vyměnit politiky, proč měnit ústavu?

Při změně ústavy nejde jen o volební systém. O změnách teď ale nemohu mluvit. Ještě ani nebyla jmenována komise, která vybere z ústavy články vhodné k tomu, aby byly nějak znovu projednány, zváženy a případně upraveny.

Ale vaše strana musí mít nějaký záměr, když se rozhodla k tak vážnému zásahu do právního řádu.

Konkrétní úmysly budou výsledkem jednání komise. Teprve pak nastane debata, co je a není nutné.

Z pohledu voliče ale není korektní, když se dvě strany s ústavní většinou rozhodnou změnit ústavu, a ani před volbami, ani pak jasně neřekly, proč se k takovému kroku rozhodly.

Já vám to řeknu takhle. Do roka by měly být známy výsledky komise. Potom, alespoň já si to tak představuji, budou výsledky otevřeně sděleny a vyargumentovány. Bude to ale velmi otevřená věc.

Opravdu nemá vaše strana konkrétní důvod ke změně ústavy? Nebo to děláte jen tak?

Ne, to samozřejmě ne. V zásadě si myslím, že ústava by se měnit neměla, jenže společnost se vyvíjí, a trvat na současném znění bych považovala za brzdu. Ke změnám je ale třeba přistupovat s obrovským citem. Ostatně debata o změně volebního systému se začala vést už dávno před volbami a jedním z těch řešení byla změna systému na většinový. Ale ani to není definitivní názor.

Při hlasování o obsazení parlamentních výborů hlasovala ODS několikrát ve shodě s unií a lidovci. Byla to náhoda, nebo jste se proti sociálním demokratům a komunistům předem domluvili?

O žádné domluvě nevím. Každá strana si stanovila počet poslanců, které chce ve výborech mít, a naše počty se shodly s tím, s čím přišli lidovci a unie.

Nemáte v úmyslu ve spojení s menšími stranami úkolovat vládu prostřednictvím parlamentních usnesení nebo speciálních zákonů?

Polovina klubu ještě nezná všechny aspekty poslanecké práce, a tak jsme o takových věcech nejednali.

Co považujete za hranici vaší tolerance současné vlády?

Existují zásadní body, aby smlouva mohla fungovat tak, jak jsme se zavázali. Není možné zvyšovat zadlužení rozpočtu, není možné snížit hranici pro odchod do důchodu, je zde otázka privatizace bank.

Jaký byl dosud váš nejpříjemnější zážitek v parlamentu?

Poslanecký slib.

Dá se ten zážitek popsat?

Velmi obtížně. Je to sled událostí, které vám ve zkratce proběhnou hlavou. Třeba si vzpomenete na rodiče, bleskne vám hlavou, že kdyby tatínek žil, byl by rád, že tady stojím a právě za tu stranu. Popsat ten závazek je obtížné, aby člověk neupadl do planých frází. Cítila jsem se najednou nějak těžší.