Jsem ochoten dohodnout se s kýmkoliv

Vyhrajete příští volby?

Každý předseda každé silné politické strany musí tvrdit, že vyhraje příští volby.

Kolik procent hlasů očekáváte?

Byl bych velice šťastný, kdybychom dostali 35 %.

Takže je téměř zbytečné, abyste dělal předvolební kampaň. Už dnes máte přes třicet procent.

To by byl projev lenosti, a my nejsme líní.

Předpokládáte pořád, že byste šli do vlády s lidovci?

Víte dobře, že preferuji „rakouský model“. V Rakousku je dlouhodobá koalice lidové strany a sociálních demokratů. Tento model se osvědčil a já jsem spíše pro to, dívat se po Evropě, co se kde osvědčilo, než si vymýšlet české recepty.

Pokud by se vám a lidovcům nepovedlo získat 50 % poslaneckých míst, přijali byste do koalice i jinou stranu?

Předem jsme vyloučili koalici s komunisty, republikány a ODS. Koalice s ODA je krajně nepravděpodobná. S lidovci by to bylo manželství z rozumu, ale některá taková manželství vydrží déle a jsou stabilnější než manželství z lásky.

Trváte tedy na tom, co bylo řečeno na bohumínských sjezdech.

Musím vás překvapit, ale nejsme strana, která mění názory každých čtrnáct dnů.

Rakouský model

Chcete vládnout podle rakouského vzoru. Co si pod tím představujete? Zavedete proporční systém, bude v každém úřadě ředitelem sociální demokrat a jeho zástupcem lidovec?

To není podstata rakouského modelu. Já ji vidím v dobře propracovaném systému sociálního dialogu a sociálního partnerství. V důsledku toho v Rakousku prakticky nejsou stávky. Podařilo se tam také dobře vyřešit bytovou politiku.

Takže proporční systém není vaším cílem.

Každá koalice znamená samozřejmě určité rozdělení pravomocí a odpovědností, nevidím ale důvod, proč to přenášet mimo exekutivní struktury. Přístup i k vysokým funkcím ve státní správě má mít co nejvíce nestranických odborníků. Nemáme masové politické strany a předpokládat, že několik tisíc straníků obsadí všechny významné funkce, je podle mého názoru cesta ke zkáze v přespříštích volbách.

V rakouském politickém systému hrají velkou roli odbory, profesní komory a podobné instituce. Chystáte se nabídnout jim nějakou spolupráci?

Sociálnědemokratické strany v západní Evropě úzce spolupracují s odbory, ale i s organizacemi na ochranu spotřebitele, s ekologickými hnutími atd. Právě to je přece občanská společnost.

V rakouském systému hraje významnou roli střední třída. Dohody vlády s profesními komorami (učiteli, lékaři apod.) zajišťují vzdělané části populace nadprůměrný životní standard. Jak něco podobného zajistí vaše případná vláda?

Střední třída jsou i kvalifikovaní dělníci, i malí a střední podnikatelé. Jednou z největších chyb minulé vlády bylo právě podcenění potřeb této třídy. ČSSD zdůrazňuje význam sociálních investic, investic do lidí. Jejich nejdůležitější formou jsou investice do vzdělání, a to mimo jiné znamená zlepšení platových podmínek učitelů.

Jak vysvětlíte třeba horníkům nebo železničářům, že je správné, aby učitelé a lékaři brali víc peněz?

ČSSD nikdy nebyla rovnostářská. Vyznáváme teorii ne rovných žaludků, ale rovných šancí. Učitelé mají nástupní plat nižší, než je průměrná mzda, a nejkvalitnější z nich odcházejí. V našem programu říkáme, že považujeme profesi učitele za nejdůležitější, že chceme, aby nejdůležitější budovou v obci byla škola, a ne banka.

Západní Evropa nabízí více levicových vzorů než jenom rakouský. Jak se vám líbí politika Tonyho Blaira? Váš místopředseda Schrom řekl, že člověka, který chce zavádět školné i poplatky v nemocnici a nutí nezaměstnané k rekvalifikacím, by do sociální demokracie ani nepřijal.

Já bych to neviděl černobíle. Mohl bych citovat Blairův výrok, že má pouze tři priority: vzdělání, vzdělání a vzdělání. Z toho hlediska je nepochybně sociální demokrat. Na druhé straně musíme vycházet z odlišných podmínek: pro většinu britských dětí může být školné sociálně únosné, pro podstatnou část českých rodin tomu tak není.

Studenti si mohou na školné půjčit.

Každá politická strana má definovat své priority. My vycházíme z toho, že budoucí společnost je společností informační, a jsme proti všem omezením, která by schopným, talentovaným lidem znesnadnila nebo znemožnila studium.

ČSSD odmítá úpravy financování veřejných služeb (školství, zdravotnictví) možná proto, že ještě nevládla. Většina západních sociálnědemokratických vlád ale na nějaký způsob poplatků přistupuje - i rovnostářské Švédsko, kde jsou např. poplatky u lékaře vyšší, než navrhoval Jan Stráský. Nemyslíte, že vás realita nakonec donutí poplatky zavést?

Švédsko je jedna z nejbohatších evropských zemí a poplatky u lékaře tam nemají zatěžující funkci. Musíme si ale uvědomit, že nemocnost se soustřeďuje především do skupiny starobních důchodců, kteří u nás mají poměrně nízké příjmy, dokonce stále asi o 10 % nižší než v roce 1989.

Mimochodem značná část výběru zdravotního pojištění propadá černými dírami, ať už je to dáno přebujelým počtem zdravotních pojišťoven nebo enormními zisky zejména zahraničních farmaceutických firem. V Německu byl nedávno přijat zákon, který zavedl regulaci cen léků. Jestliže omezíme počet zdravotních pojišťoven a zavedeme regulaci cen léků, rozhořčíme některé firmy a pojišťováky, ale podle našich kalkulací tím můžeme ušetřit tolik, že výnos pokryje náklady na standardní zdravotní péči.

Západní země zavádějí poplatky za veřejné služby právě proto, že jinde na to peníze nemohou sehnat. Tak třeba OSN doporučilo rozvojovým zemím, aby zavedly školné, protože jinak si na vzdělání nevydělají. Nemyslíte, že náš stát je příliš chudý na to, aby dokázal zajistit kvalitní vzdělání stále rostoucímu počtu zájemců? Můžeme mít sice všechno zadarmo, ale nebude to mít evropskou kvalitu.

Investice do vzdělání není žádná chudinská nebo sociální dávka. Je to investice jako každá jiná, zvýší produktivitu práce, a tedy i ekonomický výkon. Uvědomte si také, že u nás tisíce lidí okrádají stát o desítky, někdy stovky milionů. A vy místo abyste bojoval proti nim a naplnil daňovou kasu, což by za normálních okolností mělo být i přáním konzervativní vlády, kdyby byla opravdu konzervativní, se snažíte od babiček vybírat padesát korun za lůžko v nemocnici. Samozřejmě že babičky se na rozdíl od daňového podvodníka nemůžou bránit. Já jsem pro to, jít cestou většího odporu, ne nejmenšího, jak to dělala minulá vláda.

Zvýšení výdajů na veřejné služby uhradí miliardy, o které dnes daňoví podvodníci okrádají státní pokladnu?

Těch zdrojů je několik. S námi spolupracují desítky špičkových ekonomů, nemůžete nás podezírat, že bychom ekonomice ordinovali jako naši předchůdci naivní recepty.

Otázka jednání

Předseda lidové strany Josef Lux naznačil, o čem se koncem prosince dohodl s ČSSD: pokud Tošovského vláda požádá o mandát do června, podpoříte ji, pokud do listopadu, budete ji tolerovat a při hlasování o důvěře odejdete ze sněmovny. Existuje ta dohoda?

Je to jedna varianta. Mnohokrát jsme řekli, že potřebujeme jasné a neodvolatelné záruky, že mandát vlády skončí v červnu. Nestačí, aby to vláda uvedla v programovém prohlášení. Podle našeho názoru je zapotřebí přijmout ústavní zákon o zkrácení funkčního období sněmovny v urychleném řízení, jemuž se říká stav legislativní nouze. O to žádá vláda předsedu sněmovny, čili by si náš návrh zákona měla v nějaké formě osvojit. Sněmovna i Senát by potom ve zkráceném řízení návrh projednaly a v případě, že by byl zákon přijat, bylo by garantováno, že vláda skutečně skončí svůj mandát v červnu tohoto roku. Nevidím důvod, proč by sociální demokracie takovou vládu nepodpořila.

Premiér by tedy měl, ještě než požádá o důvěru sněmovnu, vyvolat jednání o ústavním zákonu, který zkrátí volební období sněmovny?

Přesně tak.

Takže listopadový termín pro vás nepřipadá v úvahu.

Kdyby byly volby v listopadu a vláda ustavena v prosinci, nestihne sestavit rozpočet na příští rok. Vláda vzejde ze svobodných voleb a těžko od ní žádat, aby neměla právo sestavit vlastní návrh rozpočtu. Nicméně ČSSD disponuje ve sněmovně 58 mandáty a vše je otázka dalších jednání.

Takže je možné, že se s V. Klausem dohodnete a volby budou v červnu, ať si politici z bývalé koalice myslí, co chtějí?

Jsem ochoten dohodnout se s kýmkoliv. Dali jsme na stůl návrh termínu i ústavní procedury, předložili jsme návrh ústavního zákona, nelze nám vyčítat, že jen kritizujeme.

Zveřejníte v nejbližší době nový volební program?

Pokud jde o program, na základních tezích nemáme co měnit. Předpokládám ale, že pro lidi, kteří čtou neradi dlouhé programy, vydáme jakýsi dopis voličům, podepsaný vedoucími představiteli ČSSD, který shrne naše základní cíle i prostředky, jimiž jich chceme dosáhnout. Navrhnu rovněž, abychom vydali materiál, který by obsahoval něco jako programové prohlášení potenciální vlády. Samozřejmě vydáme i řadu podrobných dokumentů ke zdravotnictví, školství, k bytové politice, dopravě a dalším tematikám.

Program zveřejníte ještě v lednu?

Záleží na termínu voleb a na volební kampani.

V březnu prý chcete zveřejnit jména lidí, které navrhujete na ministry příští vlády, pokud vyhrajete volby. Platí to?

Každá politická strana musí říci, jaký má program, k čemu se jím zavazuje a kdo by ho realizoval. Já kladu důraz na to, aby to byli lidé, kteří program sestavili.

Jakým způsobem budou ministři vybíráni? Prý chcete s hotovým seznamem kandidátů předstoupit před ústřední výkonný výbor (ÚVV). Někteří vaši straničtí kolegové se obávají, že seznam nebudete konzultovat s předsednictvem ani s politickým grémiem strany a že tímto postupem chcete posílit svou už tak dominantní roli ve straně.

Někteří členové předsednictva a grémia mohou být potenciálními ministry. A bylo by paradoxní, kdyby rozhodovali sami o sobě. To je důvod, proč by volba měla být ponechána ÚVV, který je mezi sjezdy nejvyšším orgánem naší strany. Volba nemůže být nahodilá, nemůže se opírat o osobní sympatie nebo antipatie, musí být založena na důkladné znalosti víceleté práce konkrétních kandidátů na programu ČSSD. Pokud si někdo myslí, že nasedne do rozjíždějícího se vlaku za pět minut dvanáct, má smůlu.

Nehrozí právě to, že vy si do vlády dosadíte naprosto nové lidi a obejdete názory členů předsednictva?

Nemohu, ani kdybych chtěl: kritériem je dlouhodobá úspěšná práce na našem programu.

Kdo se má bát a kdo ne

Lidová strana, s níž počítáte do možné vládní koalice, prosazuje církevní restituce. Vrátil byste katolické církvi lesy, o které požádala v restituci?

Mohu říci upřímně: ne. To je možná nejpodstatnější programový rozdíl mezi oběma stranami. Jsme však ochotni jednat o tom, aby církev jako vlastník kulturních památek získávala ze státního rozpočtu nebo jinou formou dostatek prostředků na jejich údržbu a opravy. Pokud vím, církev právě toto považovala za základní účel využití prostředků, které by získala z výnosů ze zemědělské nebo lesní půdy.

Z výnosů restituovaných pozemků měla církev financovat i platy kněží. Znamená to, že vy jste spíše pro tu variantu, že kněží budou dále placeni státem?

Vztahem mezi státem a církví se budeme zabývat a věřím, že najdeme vzájemně přijatelné východisko.

Předseda Lux už několik let odmítá zveřejňovat příjemce státních zemědělských dotací. Souhlasíte s jeho postupem?

Poskytování státních subvencí nebo dotací jakékoli sociální skupině by mělo být maximálně transparentní.

Chcete zasáhnout proti majetkové kriminalitě. Necháte soudně přezkoumat některá privatizační rozhodnutí?

S podobnou myšlenkou nedávno k mému překvapení vystoupil pan ministr Pilip. Zákony nemohou být retroaktivní, nelze však vyloučit, že v některých privatizačních kauzách došlo k porušení zákonů, a tyto kauzy je třeba přezkoumat. Nejsem si například zcela jist, zda vyšetřování privatizace Knižního velkoobchodu, které zastavil tehdejší generální prokurátor pan Šetina, nemůže pokračovat dál.

Zřejmě tedy podáte nějaká trestní oznámení.

Ani to nelze vyloučit. Kromě toho jsme již před delší dobou přišli s návrhem zavést finanční prokuraturu a finanční policii, což jsou standardní instituce v tržní ekonomice.

Připravujete i nějakou změnu zákonů?

Už jsme například předložili návrh zákona o majetkových přiznáních, což je mimochodem také fenomén, který existuje asi ve dvaceti tržních ekonomikách. Ten, kdo získal svůj majetek legálně, se nemá čeho obávat. Kdo ho získal nelegálně a nemůže uvést zdroje, za které ho získal, se ale samozřejmě obávat musí. To je podle mne skutečný důvod mediální kampaně proti ČSSD. Lidé, kteří u nás zbohatli nepoctivě, se právem obávají našeho volebního vítězství.

Vaše akce by tedy vypukla možná už na podzim?

Ano.

Nedávno jste řekl, že prověříte schopnosti předsedů okresních úřadů, kteří byli podle vás obsazováni podle stranického klíče. Kolik se jich chystáte vyměnit?

Z faktu, že asi 80 % přednostů okresních úřadů jsou členové ODS, vyplývá, že buď ODS ve svých řadách sdružuje lidi mimořádně manažersky nadané, nebo tu pokračuje komunistická tradice a partajní legitimace jsou něčím jako pracovní knížkou. Já se kloním k druhé hypotéze, nicméně si myslím, že je zapotřebí přezkoušet formou veřejného výběrového řízení profesní schopnosti všech těchto lidí a nestarat se o to, v jaké politické straně jsou.

Výběrová řízení na místa přednostů okresních úřadů byste vyhlásili ihned po případném vítězství?

Nelze to vyloučit.

Váš tiskový mluvčí Libor Rouček nedávno v Právu napsal, že ČSSD chystá zákon, který by reguloval informace o politických stranách. Především požadoval, aby žádná strana neměla v médiích přednost. Existuje návrh takového zákona?

I tady chceme převzít osvědčené vzory ze západních zemí.

Jakým způsobem chcete dosáhnout toho, aby na jedné straně veřejnoprávní či soukromá televize a na druhé straně veskrze soukromé noviny zachovávaly správné proporce?

Chceme převzít mechanismy, které již existují.

Státní úředníci budou sčítat zmínky o stranách a případně potrestají šéfredaktora finanční sankcí?

Největší sankcí je, když zveřejníte neobjektivitu určitého sdělovacího prostředku. Ve slušné společnosti pak slušný čtenář takovému prostředku příliš nebude věřit. U nás to ostatně už začíná fungovat taky - vezměte si koneckonců, jak dopadl Denní Telegraf.

V některých evropských zemích existují profesní organizace, které samy dohlížejí na to, aby média nepřekračovala určité hranice slušnosti. Podle vás by to měl dělat státní úřad?

V občanské společnosti nemůžete všechny regulační funkce svěřit státu, od toho jsou další instituce, například Syndikát novinářů.

Svaté právo

Schvalujete postup svého poradce Šloufa, který v květnu přijal půjčku osm milionů od podnikatele Masného a pak i přesto, že ČSSD byla ve finanční tísni, uložil většinu peněz na termínované konto?

Byla to standardní snaha kompenzovat 14% úrok z této půjčky. Jde ale o detailní dílčí operaci, tak trochu pod mojí rozlišovací úrovní.

V. Klaus také řekl, že některé finanční operace jsou pod jeho rozlišovacími schopnostmi, a nakonec kvůli nim přišel o funkci premiéra.

Jsou tu dva velmi podstatné rozdíly. Za prvé: nemáme žádné tajemné sponzory, ale věřitele. Za druhé: i když podle obchodního zákoníku nemůžete bez souhlasu věřitele zveřejnit jeho jméno, učinili jsme výjimku, abychom se vyhnuli podezření, že se jedná o sponzora. Pokud má politická strana běžné úvěrové operace, když jí někdo půjčí částku na nějaký úrok, nemůže ji to poškodit.

Strana se zavazuje i svému věřiteli: může straně dluh odpustit, může odložit datum splácení. To není nebezpečné?

Když dá sponzor straně určitou částku zadarmo, vzbuzuje to oprávněné podezření, že za to chce protislužbu, zejména když jde o stranu vládnoucí. Jestliže ale někdo straně půjčí, tak se mu strana zavazuje jedině k tomu, že půjčku ve stanoveném termínu splatí. To je běžná obchodní operace.

Nechcete tedy následovat premiéra Blaira, který zveřejnil naprosto všechny příjmy své strany, i od koho jsou, a potom doporučil zákon, který by k tomu všechny strany zavazoval?

Pokud to udělají všechny politické strany, rádi se připojíme, nemáme co tajit. Já jsem navíc nedávno navrhoval, aby došlo k totálnímu zákazu sponzoringu.

Vtip Blairova kroku je v tom, že účty zveřejnil dřív než všichni ostatní. Vy se k tomu nechystáte?

Když jsme byli vystaveni konkrétnímu podezření, tak jsme vše zveřejnili. Já se domnívám, že financování stran by bylo možné ohlídat i tak, že by se například rozšířily kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Nezávislá instituce, nota bene vedená členem opoziční strany, by zvlášť pečlivě zkoumala hospodaření vládních stran.

Návrh na rozšíření pravomocí NKÚ jste mohli dát už dávno.

V současné situaci by byl návrh zcela určitě zamítnut vládními stranami. My jsme předložili řadu návrhů zákonů a všechny byly zamítnuty a zopakujeme je po volbách.

Váš ostravský asistent Jaromír Kuča byl odsouzen za to, že neposkytl po nehodě, kterou způsobil, pomoc zranění řidičce. Myslíte si, že je pro vás únosné zaměstnávat takového člověka?

Asistent poslance je v podstatě jen úředník.

Jenže to vypadá, že přestupky, které tak kritizujete třeba u členů ODS, jste ve vaší straně ochoten tolerovat.

Čemu říkáte tolerance? Podívejte, on byl jedním z nejvlivnějších mužů v ČSSD a našel dostatek odvahy z funkce dobrovolně odstoupit. To byla určitá forma pokání. Teď je úředníkem v kanceláři jednoho ze čtrnácti severomoravských poslanců. Podle vás má ten, kdo byl podmíněně odsouzen, vykonávat jenom manuální práci? Nebo pro jaké řešení jste?

Mohl by přerušit alespoň na čas politickou aktivitu.

Rozlišujte mezi zaměstnancem, který sám politiku netvoří, a mezi špičkovým voleným funkcionářem.

Ale on v tuto chvíli vykonává naprosto jasnou politickou činnost jako místopředseda severomoravské organizace.

To je záležitost severomoravské organizace. Pokud si ho zvolila, je to její svaté právo.

Ale vy jste proti tomu nic nenamítal.

Já se zásadně nevměšuji do voleb jakýchkoliv okresních nebo regionálních funkcionářů. Kdybych to dělal, byli bychom autokratická, nikoli demokratická strana.