Po čtyřech měsících od chvíle, kdy dva mladíci ve Vrchlabí hodili do Labe Helenu Bihariovou, nám státní zástupce Miroslav Antl prozradil první verdikt: „Pro vraždu či rasový motiv není žádný důkaz.“ Z rasově motivované vraždy se náhle stalo vydírání s následkem smrti. A soud, přijme-li to, bude mít lehčí práci.Důvody žalobce jsou podivuhodné. Především prý není pravda, že Helena Bihariová neuměla plavat. Byl únor a Labe bylo ledové a rozvodněné, ale co to je pro plavkyni? Další argument je proti rasovému motivu a na české poměry je skutečně pádný: jak malíř pokojů z Vrchlabí, tak zedník z Hostinného byli opilí. A jak by opilí lidé mohli mít rasové pohnutky? Navíc - a přes to už opravdu nejede vlak - oba útočníci popřeli, že by během zahánění do vody padla nějaká zmínka o rase paní Bihariové či o její tmavé kůži. Dokonce vyšlo najevo, že onen zedník pracuje s Romy a „nemá s nimi žádnou špatnou zkušenost“. Od pana státního zástupce jsme se ovšem nedozvěděli jinou, pravděpodobně úplně podružnou informaci: neměli náhodou Romové špatnou zkušenost s ním?V Antlově podání mohla mít událost z letošního 15. února dvě varianty. Té první říkejme třeba hygienická. Dva bílí siláci potkali tmavou ženu, několikrát ji udeřili do obličeje a pak ji strčili do Labe, aby se - jak říkají - „umyla“. Jinými slovy: jejich úmyslem nebylo zabít člověka, ale zbavit špíny kolemjdoucí Romku. Bohužel po ruce nebylo v tu chvíli zrovna nic vhodnějšího než rozvodněná řeka. Druhá Antlova možnost se jmenuje pomsta. Zedník prý byl Bihariovou okraden (o důkazech krádeže žalobce nehovoří, to se zřejmě v daném případě rozumí samo sebou) a žádal od ní zpět své peníze. Opět přitom nepoužíval žádné hanlivé rasistické výroky, ale nadával jí docela normálně do šlapek a zlodějek. Dál se vše vyvíjelo podle varianty jedna: mládenci nahnali paní Bihariovou do řeky, zřejmě s úmyslem symbolicky ji „očistit“. A že by to byla vražda? Nesmysl. Když dva bílí hrdinové od řeky odcházeli, byla oběti „voda jenom po prsa“. Za to, že ji pak strhl dravý proud, přece ani jeden z nich nemůže. Skutečným vrahem je tedy nezkrotné Labe. Analogicky bychom potom mohli tvrdit, že za kritický stav francouzského policisty nemůže rozvášněný německý chuligán, který ho po zápase Německo - Jugoslávie předminulý týden napadl, ale železná tyč, kterou ho mlátil, samozřejmě bez nejmenšího úmyslu mu ublížit. Slyší-li a vidí-li český občan, jak pan Antl vášnivě obhajuje ony dva velké bílé muže, dojde nakonec k jednoduchému závěru: u nás přece žádný rasismus neexistuje.
