Čestné salvy podmalovaly minulý týden pohřeb policisty Jiřího Hrubého (23) na hřbitově ve Stříbře. Mladý důstojník zahynul čtyři dny předtím při přestřelce s dvěma jugoslávskými občany. „Je to hrozné. Soudy nám osvobozují mafiány i přesto, že znásilňují a střílejí po policistech. A teď klidně zastřelili našeho kluka,“ povzdechl si při této ppříležitosti západočeský policejní mluvčí Jiří Soukup. Vizi obětavých policistů stojících téměř s prázdnýma rukama proti gangsterské smečce ovšem v tomto případě nelze přijmout. V událostech před plzeňskou přestřelkou i těsně po ní se totiž policie chovala způsobem, nad nímž tuhne krev v žilách.
Jako řešeto
U příběhu podivného souboje policistů s otcem a synem Hanušovými zná většina čtenářů denního tisku konec: na ulici v Letkově zůstal jeden mrtvý policista, zatímco Fehim Hanuša (43) se s několika průstřely břicha potácí mezi životem a smrtí v plzeňské nemocnici a jeho syn Fatmir (19) sedí ve vazbě s obviněním z vraždy.Všechno ale začalo mnohem dřív, v prosinci 1995. Tehdy se západočeským policistům přihlásila čtyřiadvacetiletá dívka s udáním, že ji v obci Březina „brutálně znásilnil nějaký Jugoslávec“. Policistům se to propojilo s informací o celostátním pátrání po sedmatřicetiletém blonďákovi Nimani Enverovi z bývalé Jugoslávie a po letmé analýze „ztotožnili ozbrojeného podezřelého“ s Fehimem Hanušou, usedlíkem z rokycanské obce Chlustina. Hanuša tenkrát ke své smůle vlastnil felicii, auto, ve kterém podle údajné oběti mělo dojít ke znásilnění. Rokycanský ředitel Jiří Houba si tudíž vyžádal zásahovou jednotku, která 8. prosince okolo poledne bez varování udeřila na bungalov v Chlustině.Uvnitř se právě vařil oběd; kromě Hanuši tam byla ještě jeho česká družka a dva synové (tříletý a sedmnáctiletý). Hanuša se před útočícími zakuklenci zabarikádoval a odpověděl jim střelbou z několika legálně držených zbraní. Dva policisty zranil a na oplátku byl sám doslova rozstřílen: osm průstřelů břicha a jeden zásah hlavy je podle lékařské zprávy možné označit za smrtelné. Sice se z nich nakonec vylízal, ale důsledkem je trvalá invalidita: obtížně hýbá rukama a prostřílené břicho, lékaři poslepované dohromady, musí mít neustále převázané speciálním pásem.Krátce po zátahu policejní vyšetřovatelé zjistili, že údajná oběť znásilnění si celou věc vymyslela. Kromě toho policie uznala Hanušovu verzi útoku, podle které si on i jeho rodina celou dobu mysleli, že je někdo přepadl, a nevěděli, že proti nim stojí muži zákona. Vyšetřovatel tedy posoudil střelbu Hanušových jako nutnou obranu a otce i syna zbavil všech podezření.
Sto tisíc a dost
Policejní prezident Tomášek odměnil dva policisty zraněné v Chlustině „za mimořádnou profesionalitu“ povýšením, hodinkami a platovými prémiemi. Po skončeném vyšetřování nikdo z policie těžce zraněného Hanušu nekontaktoval, aby se pokusil nalézt nějaké východisko z prekérní zmýlené. „Z našeho hlediska byl zákrok správný,“ řekl k tomu ještě předloni v červenci zástupce šéfa západočeské policie Miroslav Maštera. A když se Fehim Hanuša obrátil na policejní právníky, dostalo se mu strohého vybídnutí: Doneste lékařskou zprávu, a pokud budou papíry v pořádku, dostanete bolestné - „maximálně 120 tisíc korun“.Hanuša se s tímto řešením nespokojil a podal proti ministerstvu vnitra dvě žaloby. První spor se týká náhrady za trvalé zdravotní poškození a ještě se nedostal do soudní síně. Druhou žalobu projednává od letošního května středočeský krajský soud: jde v ní o 30 milionů a omluvu za poškození jména. Policejní mluvčí například přede dvěma lety vyprávěli novinářům o tom, jak chtěl v Chlustině „policisty jednoznačně zneškodnit pachatel brutálního znásilnění“. Žurnalisté pak po dlouhé týdny Hanušu nazývali „brutálním Chorvatem“, případně „pálícím gangsterem“.
Střelba u Plzně
Hanuša si svému právníkovi stěžoval, že je od podání žalob pod stálým policejním tlakem. Policie mu prý neustále kontrolovala doklady: motorizovaná hlídka mu například letos na jaře pod záminkou dopravního přestupku zadržela technický průkaz od téměř nového mercedesu.V této atmosféře udělal Hanuša předminulou sobotu osudnou chybu. Během telefonátu z budky na plzeňském předměstí mu zřejmě praskly nervy: staršímu pánovi, který se hlasitě dožadoval přístupu k telefonu, ukázal pistoli a pohrozil mu, že ho zastřelí, nebude-li mlčet. Přivolané policejní hlídce sice předložil doklady, ale pak prohlásil, že k ní nemá důvěru, a dožadoval se kontaktu s nadřízeným důstojníkem. To policisté odmítli, načež Hanuša nasedl do auta a společně se svým nejstarším synem a jedním vzdáleným příbuzným se pokusil hlídce ujet. Po deseti kilometrech zastavil před vesnicí Letkov a počkal, až sem dorazila houkající felicie. Od této chvíle se verze liší: podle policie začali Hanušové na policisty bez výstrahy pálit ze zálohy, posádka mercedesu naopak tvrdí, že policie vypálila nejdřív.
Jsem pobouřen
Výsledky vyšetřování nelze předjímat. Už teď je ale jasné, že policie má o průběhu událostí stejně jasno jako před třemi lety. „Hanuša je psychopat, který nenávidí policisty,“ komentoval tragickou událost sám policejní prezident. Šéf našeho policejního sboru by ale měl spíše zkoumat postup zásahové jednotky, která do Letkova přijela pár minut poté, co padly poslední výstřely. Podle svědeckých výpovědí muži z komanda - mimochodem téhož, které střílelo v prosinci před třemi lety v Chlustině - strhali šaty z Hanušova syna, který je podezřelý z vraždy Jiřího Hrubého, a nahého jej pak zbili. Co je na věci tak šokující? Fakt, že to policie udělala neozbrojenému muži v poutech, který měl navíc prostřelenou nohu a nijak se nebránil. Dokonce předtím sám požádal majitelku blízkého domku, aby zavolala sanitku a policii. „O tom nic nevím,“ říká tisková mluvčí Ivana Moosová, ač o zmíněných událostech referovala Mladá fronta Dnes. Oldřich Tomášek vyřizuje dotazy ještě rázněji. „Pan prezident je pobouřen, že mu neustále voláte,“ sděluje do telefonu stručně Tomáškův sekretariát. S písemným dotazem je to ještě horší: „Pan prezident váš fax zmuchlal, hodil do koše a už se o tom nehodlá bavit."Reakci letitého poicisty Tomáška na obavu, že jeho muži při zatýkání podezřelých porušují zákony, lze s jistou dávkou sebezapření pochopit. Co tomu všemu ale říká ministr vnitra? Nemá obavu, že policie ztrácí vinou podobného přístupu před občany valem svůj kredit? "Pan ministr se do skončení vyšetřování nechce k ničemu vyjadřovat,“ vyřizuje stručně všechny obavy mluvčí Svobodova úřadu Dagmar Raupachová.
