Minulou středu vpodvečer odmítl Senát jednu z nejdůležitějších právních norem, jež byla připravována v posledních dvou letech a jejíž přijetí nás mohlo posunout o důležitý krok ven z bahna intrikářského postkomunismu mezi společnosti otevřené, občanské, svobodné a civilizované. Smetl ze stolu zákon o svobodě informací, a to předem načasovaným způsobem, který dožívající Poslanecké sněmovně bohužel zabrání senátorské veto přehlasovat.
Ve tmě se lépe krade a podvádí
Proč je odmítnutý zákon tak klíčový? Zaručuje všem občanům nárok na informace od vlády, místních a okresních úřadů apod. Občan nesmí dostat pouze ty informace, které jsou klasifikovány jako tajné. Jde o zákonný nárok uplatněný poprvé koncem šedesátých let v USA, jenž platí ve většině zemí Evropské unie a rovněž ve všech anglosaských zemích, tedy i v Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandě. Není třeba dodávat, že podobná norma zvyšuje průhlednost vlády a úředních verdiktů a že je jediným známým účinným nástrojem boje s korupcí. U nás je ale až dosud občan stojící před vrátnicí ministerstva nebo okresního či místního úřadu a domáhající se svého ústavního práva odkázán pouze na náladu, chuť a časový rozvrh tiskového mluvčího nebo odboru pro styk s veřejností - pokud na úřadě vůbec něco takového existuje.Odpůrci zákona mají pravdu, když tvrdí, že se pouhým přijetím normy všechna špatná a v úřednických a politických hlavách hluboko zakořeněná praxe hned nezmění, že si tuzemští úředníci na případnou otevřenost budou muset dlouho zvykat. Stejně tak by jistě občanům chvíli trvalo, než by dokázali při jednání s úředníky a politiky stát opravdu s rovnou páteří. Nemůžeme ale svádět na zákon o svobodě informací, že nedokáže změnit zažité vzorce chování přes noc. Nedokáže to žádný zákon. Bez něho se ale praxe nezmění nikdy.
Cynismus a mocenské hry
Senát sněmovně vrátil zákon s pozměňovacími návrhy. Někteří senátoři normu odmítali principiálně jako celek, jiní tvrdí, že ji chtěli pouze zdokonalit, protože z pohledu právního pozitivismu v ní byla řada nedokonalostí a nepřesných formulací. Jde o další důkaz toho, proč je onen zdánlivý perfekcionismus a puntičkářské trvání na přesných právních formulacích pro tuto zemi doslova smrtící. Nejde jen o to, že soudci, policisté a státní zástupci nedokážou používat vlastní rozum a smysl pro spravedlnost. Nejde jen o to, že všechny tyto orgány vedou nedůstojnou existenci tupých přežvýkavců paragrafů, a nejde ani pouze o to, že lidem nedochází, že zákony mají mít především nějaký mravní význam a obsah. Další potíží připitomělého právního puntičkářství je to, že dokáže zakrývat cynismus a sprostou mocenskou manipulaci („my přece zákon také chceme, ale nemůžeme za to, že je špatně napsán, to přece občanům nemůžeme udělat, že pustíme právně nedokonalý zákon“). Důležitá je idea, na které zákon stojí. V případě zákona o svobodě informací šlo o ideologii slušnosti, otevřené a občanské společnosti. Pokud tedy někteří senátoři tvrdí, že návrh nechtěli potopit, ale „zlepšit“, tak jim nevěřme: kdyby zákon tolik chtěli, mohli ho později spravit stručnou novelou.Proti přijetí zákona hlasovala polovina senátorů za ČSSD v čele se svým „právním guru“ Pavlem Rychetským. Sociálním demokratům šlo o jediné. Již se vidí u moci, již se nemohou dočkat, jak budou přidělovat nejrůznější státní zakázky, dotace a licence (jak ostatně horem dolem slibují ve svém programu), již se těší, jak budou plnit stranickou pokladnu. Nemají samozřejmě vůbec žádný zájem na tom, aby jim někdo koukal do karet.Až na dvě výjimky hlasovali proti také senátoři za KDU-ČSL. V jejich případě jde i o to, že Luxovi lidé nezapomněli velkému příznivci zákona ministrovi Vladimíru Mlynářovi, jak ponížil jejich předsedu, když ho tlačil k větší průhlednosti v oblasti dotací do zemědělství. A pokud lidovci vstoupí do koalice se Zemanem, budou chtít nepochybně „výživný“ rezort zemědělství podržet. V kuloárech se mluví rovněž o tom, že by chtěli znovu dobýt i rezort obrany, který za jejich vlády proslul nečistými praktikami v oblasti veřejných zakázek.Rozpolcena zůstala i ODS. Proti se postavila především silná lobby bývalých a současných starostů, primátorů a přednostů okresních úřadů. Proč starostové zákon nechtějí? Odpověď je úplně jednoduchá: kdyby měli čisté svědomí a kdyby v příštích rozhodnutích hodlali postupovat výhradně transparentně, nemůže jim zákon vadit vůbec v ničem. Proti zákonu se v dobách svého premiérství vždy ostře stavěl i Václav Klaus. A oddanost milovanému vůdci je v řadách senátorů za ODS ještě vyšší než ve sněmovně. Zákon ostatně napsali nenávidění „političtí trpaslíci“ z ODA (Kužílek a Žantovský).
Promarněná šance
Již dnes můžeme počítat s tím, že se na celá léta promarnila příležitost podobnou normu prosadit. ODA, která si zákon vzala za svůj, mizí ze scény. Žádná nová politická vláda podobný zákon prosazovat nebude. Pro přijetí zákona o svobodě informací byl poloúřednický kabinet s donedávna aktivním novinářem ve svých řadách, prostě nutný. Místo osvíceného poučování občanů shora tedy budeme muset jít stejnou cestou jako většina zemí světa: podobné zákony vždy vznikaly nikoli díky politikům, ale jim navzdory, na základě mohutného občanského tlaku, který se rodil a rostl dlouze a bolestně.Zatím mohou politici a byrokraté s občanem zametat podle libosti. Hlavně když chodí poslušně k volbám a ze svých kapes platí bafuňářům a nevzdělaným mudrlantům ze Senátu tučné platy, opravy dalších paláců a zahraniční cesty. Naivní byli ti, kteří se domnívali, že je u nás většina politiků ochotna udělat také něco pozitivního pro občany. Vzkaz Senátu je jasný: politika není o zápasu idejí, ale pouze o mocenských intrikách. Jen tak dál.
