Poprvé vstoupil prezident Václav Havel do bamberské aféry počátkem dubna. Tehdy překvapivě rozhodl, ač vláda o nic takového zřetelně nestála, že BIS bude případ „vyšetřovat“. Tím poskytl předsedovi ČSSD Miloši Zemanovi, který byl svými protichůdnými výpověďmi o cestách do Bambergu zahnán do kouta, cenný oddechový čas. Když tajná služba před týdnem skončila svá pátrání, odeslala Václavu Havlovi přísně tajnou (jak jinak) závěrečnou zprávu. Co v ní je, se tedy veřejnost nesmí dozvědět. Víme jen, že prezident na základě zprávy zhodnotil bamberskou aféru jako spiknutí temných sil proti sociálnědemokratickému předsedovi. Zároveň se sešli na důvěrné schůzce Zeman s ředitelem BIS Karlem Vulterinem. Zeman po ní jen zářil a nijak se netajil tím, že je s šetřením BIS navýsost spokojen - prý odhalilo, že v Bambergu šlo o komplot bývalých estébáků.Na rozdíl od zprávy BIS je účel vystoupení obou politiků jasný: prezident i přes prokázaný fakt, že Zeman obchodoval s ministerskými křesly a pak svůj čin neúspěšně zapíral, připouští jeho kandidaturu na post premiéra.
Zeman je rovnější
Nevíme, co BIS odhalila, neboť nejsme ani prezident, ani předseda ČSSD. Mimochodem - proč a jakým právem byl vlastně Miloš Zeman Vulterinem „obecně informován“? V čem se předseda partaje liší od kteréhokoli jiného občana této země? Nevíme, máme jen potvrzeno, že se Češi dělí na dvě nestejně velké kategorie: jedni informace mají, druzí ne.Přitom nejde jen o to, kdo z nás je rovnější. Poslední výroky prezidenta a šéfa sněmovny škodí i BIS. Protože každý ví, že tajná zpráva existuje, není vyloučeno, že někdo nakonec listiny od agentů koupí a tajná služba znovu přijde o kredit. Do té doby je veřejnost odkázána na útržky vět od „nejmenovaných zdrojů“ a nejasné dohady. Skutečně do Bambergu Zemana nalákali bývalí agenti I. správy StB, tedy komunistické rozvědky? A pokud ano, co to na věci mění? Znamená to, že bývalý prognostik o výprodeji vysokých ekonomických postů s nikým nejednal? Že o žádné špinavosti, které by mohl použít na své politické protivníky, neškemral? To jsou otázky, které chtěl Zeman svým vystoupením navodit. Podstata případu se ani zprávami o šetření BIS nemění. Buď chtěl kupčit s podvodníky, nebo s estébáky. Jedno horší než druhé.Miloš Zeman zřejmě skočí na cokoliv. Kdyby dostal anonym, že je Ruml Stalinova dcera ve službách KGB, hned by s tím pádil na tiskovku. Možná by to ale nedělal, kdyby mu přitom hrozilo nějaké riziko, což nehrozí. Jakmile se totiž dostane do úzkých, ať už proto, že vypustil kachnu (viz jeho listiny o policejním státě v slavném hnědém kufříku), nebo proto, že byl přistižen in flagranti v hotýlku kousek za německými hranicemi, zahraje známé divadlo. Stal se obětí cílené dezinformace, případ se musí vyšetřit, nestačí jen policie, nejlépe nasadit zpravodajskou službu. Tím se rozhodnutí o případné vině odsune, výsledek bude jako každá zpráva BIS tajný a věc půjde do ztracena, případně se může přebít dalším nesmyslem. Posledním příkladem takového nesmyslu byl před měsícem dopis, kterým měl podle Zemana bývalý ministr vnitra Ruml úkolovat tajnou službu, aby připravila protizemanovský a protiklausovský puč - v tomto spiknutí dokonce figuroval sám Václav Havel a Madeleine Albrightová. A když se prokázalo, že jde o stupidní podvrh, Zeman opět přivolal policii, aby našla autora dopisu, a tím případ úspěšně smetl ze stolu.
V zájmu republiky
Horší je, že Zemanův politický styl v případě Bambergu podpořil i prezident Havel. Prostřednictvím svého mluvčího národu sdělil: „Aféra je dílem či provokací sil usilujících o destabilizaci politického systému v České republice.“ Skutečně věří Václav Havel na temné síly a jejich stálý vliv na českou demokracii? Pokud nevěří, pak projevil k šéfovi ČSSD ještě větší vstřícnost než před rokem a půl v případě hnědého kufříku, kdy první ze Zemanových ostudných skandálů pouze přešel milosrdným mlčením.Prezident k tomu může mít své důvody. Volby jsou za dveřmi a také na Hradě čekají další pat. Volební remíza vytvoří prostor pro jeho vyjednávání, kdy může uplatnit ústavní roli prezidenta. Nechce si předem komplikovat vyjednávací pozici, nabízí tedy Zemanovi smír a přátelskou ruku. Zkrátka a dobře: aby měl po volbách šanci sestavit stabilní vládu, raději ukáže na neviditelného nepřítele, stejně jako to udělal kdysi Jan Kalvoda, Josef Lux a po „sarajevském atentátu“ Václav Klaus, raději připustí spiknutí a dramaticky je opepří temnými silami. Svou podporou šéfa nejsilnější strany si ale sotva koupí jistotu, že až bude Miloš Zeman znovu v úzkých, nesvolá tentokrát už premiérskou tiskovou konferenci a nebude před novináři mávat s dalším vějířem zaručeně pravých listin o novém spiknutí.
